3 Tdo 271/2007
Datum rozhodnutí: 18.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 271/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2007 o dovolání podaném obviněným J. J ., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 13 To 350/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 104/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 14. 10. 2005, sp. zn. 2 T 104/2005, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I/, II/ výroku), trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. (bod III/ výroku), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák (bod IV/ výroku), kterých se dopustil jednáním popsaným v tzv. skutkových větách výroku rozsudku. Pod bodem V/ výroku byl dále uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že bez povolení a vážného důvodu v období od 4. 9. 2004 do 1. 10. 2004 a od 10. 3. 2005 do 31. 3. 2005, kdy byl ubytován na ubytovně U S. v P. a dále do svého zadržení dne 29. 6. 2005 na adrese P., se zdržoval na území P., ačkoliv mu bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 T 84/99, s právní mocí dne 13. 5. 1999, mimo jiné uložen i trest zákazu pobytu na území P. na dobu 5-ti let, kdy výkon tohoto trestu byl započat ke dni 21. 5. 2004, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

Za výše uvedené trestné činy byl obviněný podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to zajištěných finančních prostředků na účtu u Č. s., a. s., ve výši 77.581,44 Kč a dále zajištěných finančních prostředků ve výši 327,- Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti B., s. r. o., škodu ve výši 145.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2005, č. j. 13 To 350/2005-318, jímž výrokem po bodem I/ zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné a výrokem pod bodem II/ zároveň podle § 131 odst. 1 tr. ř. nařídil soudu prvního stupně provedení opravy vyhotovení rozsudku ve výroku o vině, a to v očíslování jednotlivých skutků a v délce trvání trestu zákazu pobytu ve skutkové větě. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 13. 12. 2005 (§ 140 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal dovolatel na to, že trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. je trestným činem úmyslným, tzn. že k jeho spáchání je třeba zavinění ve formě úmyslu (§ 4 tr. zák.). Podle dovolatelova názoru však z provedeného dokazování nelze dovodit, že by chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, resp. že by s tím byl alespoň srozuměn, neboť v daném případě chybí volní složka zavinění nezbytná proto, aby se mohlo jednat o zavinění úmyslné. Na tomto základě vyslovil dovolatel přesvědčení, že v posuzované věci nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 171 tr. zák., a že skutek byl proto nesprávně kvalifikován jako trestný čin. Odvolacímu soudu pak dovolatel vytkl, že se uvedenou vadou namítanou již v odvolání, téměř nezabýval a toto pochybení neodstranil.

Dovolatel s odkazem na použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zároveň namítl nesprávné hmotně právní posouzení podmínek a zásad pro uložení trestu. Podle jeho názoru totiž soudy obou stupňů nedostatečně zohlednily zejména jeho úplné doznání, jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a dále to, že nikdy při spáchání trestné činnosti nepoužil násilí.

V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 13 To 350/2005 318 ve výroku I., kterým se zamítá odvolání, a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, event. podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. aby dovolací soud sám ve věci rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který nejprve provedl obsahový rozbor uplatněných dovolacích důvodů a konstatoval, že dovolatel s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zřejmě nezaregistroval novelu trestního řádu provedeného zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002, účinnou ode dne 24. 5. 2002, podle níž jsou dovolatelovy námitky podřaditelné de facto pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího řízení je třeba zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných v předcházejícím řízení a není v něm možné nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení. S odkazem na tento dovolací důvod nelze vytýkat vady, týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. V uvedené souvislosti státní zástupce připomněl, že soud prvního stupně v rámci dokazování provedl mimo jiné důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 84/99, a zjistil, že v této trestní věci byl obviněnému J. J. uložen vedle trestu odnětí svobody též trest zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let. Pokud se obviněný (dovolatel) po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 21. 5. 2004 následně bez povolení a bez vážného důvodu zdržoval od 4. 9. 2004 do 1. 10. 2004 a v době od 10. 3. 2005 do 31. 3. 2005 na území P., nejsou podle státního zástupce žádné pochybnosti o správnosti posouzení takového jednání jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní.

Jestliže dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí též proti výroku o uloženém trestu, je podle státního zástupce třeba vzít v úvahu, že s odkazem na tento dovolací důvod, popř. dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost uloženého trestu, tedy ani uplatňovat námitky proti vyhodnocení kritérií uvedených v § 23 odst. 1 a § 31 až 34 tr. zák., jestliže uložený druh trestu nebyl podle zákona nepřípustný nebo se jeho výměra pohybovala mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na konkrétní trestný čin. Tvrzením o nepřiměřenosti uloženého trestu tudíž nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Za výše uvedených okolností proto podle státního zástupce nebylo možno úspěšně uplatnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v předcházejícím řízení nedošlo k dovolatelem vytýkaným pochybením a dovolatel zároveň nebyl zbaven přístupu ke druhé instanci, neboť odvolací soud konal řízení o řádném opravném prostředku (odvolání), který zamítl teprve poté, kdy jej neshledal důvodným.

Své vyjádření k dovolání obviněného uzavřel státní zástupce tak, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí aby dovolací soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) projednal podané dovolání obviněného J. J. a usnesením ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 567/2006, rozhodl tak, že podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se toto dovolání odmítá jako podané opožděně. Ve svém rozhodnutí zároveň v rozsahu uvedeném v § 265i odst. 2 tr. ř. uvedl důvody odmítnutí dovolání.

Z podnětu ústavní stížnosti, kterou se obviněný J. J. domáhal zrušení předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodl Ústavní soud České republiky (dále jen Ústavní soud ) nálezem ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 566/06, kterým napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil s poukazem na to, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle zjištění Ústavního soudu Nejvyšší soud pochybil v tom, že včasně podané dovolání nedůvodně odmítl pro opožděnost, aniž by se tímto mimořádným opravným prostředkem dále zabýval, a tím v daném případě porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Povinností Nejvyššího soudu proto bylo, aby se po zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí v intencích nálezu Ústavního soudu dovoláním obviněného znovu zabýval a rozhodl o něm (srov. též § 314h odst. 1 tr. ř.).

Obviněný J. J. je podle § 265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. (zde srov. závazný nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 566/06), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Žádnou takovou námitku však dovolatel neuplatnil, přičemž z jeho argumentace vyplývá, že odvolacímu soudu ve skutečnosti vytýká, že bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolatel tak zřejmě přehlédl novelu trestního řádu zmiňovanou ve vyjádření státního zástupce k podanému dovolání, podle níž s účinností od 24. 5. 2002 spadají jeho námitky pod dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolatelem uplatněném důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které soud druhého stupně z podnětu řádného opravného prostředku nenapravil, ač to učinit měl.

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají skutkové námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí výsledky provedeného dokazování, a to se závěry pro sebe podstatně příznivějšími, než k jakým dospěly soudy obou stupňů (tj. tvrdí-li, že z provedeného dokazování nelze dovodit jeho úmysl ve vztahu maření výkonu trestu zákazu pobytu). Pod výše uvedený dovolací důvod nespadají ani výtky dovolatele vůči nepřiměřenosti trestu, který mu byl uložen. Dovolatel totiž soudům nevytkl žádné konkrétní pochybení (vadu) při aplikaci hmotného práva ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu, pokud s poukazem na to, že soudy nedostatečně zohlednily jeho doznání, jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, a že při páchání trestné činnosti nikdy nepoužil násilí, se domáhal jen přehodnocení skutkových závěrů, ze kterých soudy při rozhodování o trestu vycházely. Jeho námitky přitom nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jehož rámci se lze domáhat toliko nápravy v zákoně taxativně uvedených vad výroku o trestu.

Z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však považovat za právně relevantní tu část podaného dovolání, v níž dovolatel poukazuje na to, že vzhledem k nedostatku volní složky jeho zavinění nebyla v posuzovaném případě naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť po subjektivní stránce nebyl dán jeho úmysl, a to ani v eventuální formě.

K opodstatněnosti této části podaného dovolání je v obecné rovině třeba uvést, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel, který bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu. Jde o trestný čin úmyslný (§ 3 odst. 3 tr. zák., § 4 tr. zák.).

V posuzovaném případě vycházel soud prvního stupně po provedeném dokazování ze zjištění, že obviněnému (dovolateli) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 T 84/99 (s právní mocí od 13. 5. 1999) mimo jiné uložen i trest zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let. Výkon tohoto trestu obviněný (dovolatel) započal dne 21. 5. 2004, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Soud dále zjistil, že aniž by k tomu měl obviněný (dovolatel) povolení či vážný důvod, zdržoval se v P. na ubytovně od 4. 9. 2004 do 1. 10. 2004 a od 10. 3. 2005 do 31. 3. 2005, přičemž v P. se zdržoval i v době svého zadržení dne 29. 6. 2005. Vzhledem k tomu, že dovolatel věděl, že mu byl uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města (viz str. 4 usnesení odvolacího soudu), lze stěží připustit, že by se zde opakovaně a po relativně delší dobu zdržoval nedopatřením či omylem. Dovolatel musel rovněž vědět, že mu tento trest ještě nemohl skončit, neboť z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn teprve na jaře 2004. Za těchto okolností nemohl jednat z nedbalosti (§ 5 tr. zák.), nýbrž v úmyslu (§ 4 tr. zák.), tj. se znalostí všech rozhodných skutečností existence nevykonaného uloženého trestu zákazu pobytu, jehož podmínky opakovaně vědomě porušil. Soudům obou stupňů proto nelze vytknout, jestliže dovolatelovo jednání právně kvalifikovaly jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Námitkami týkajícími se absence subjektivní stránky (zavinění) dovolatele se v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) zabýval již odvolací soud, který se při posuzování uvedené otázky náležitě vypořádal i s obhajobou obviněného, že vycházel z nesprávného údaje v občanském průkazu. Posledně uvedená skutečnost však nebyla v dovolání nijak dále zmiňována a tedy ani učiněna předmětem dovolacího přezkumu. Je tedy zřejmé, že dovolateli není možno přisvědčit v tom, že by napadené rozhodnutí nebo řízení mu bylo zatíženo vadami předpokládanými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu není současně vadné ani ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Se zřetelem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích proto Nejvyšší soud neshledal podané dovolání ani v jeho jinak relevantně uplatněné části jakkoliv opodstatněným. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání obviněného J. J. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. dubna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler