3 Tdo 264/2011
Datum rozhodnutí: 23.03.2011
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1,2 tr. zák.




3 Tdo 264/2011 -18 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 o dovolání podaném Ing. P. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 356/2010 ze dne 19. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 74/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 3 T 74/2009 ze dne 15. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jednoho měsíce, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti roků a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal Ing. P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 356/2010 ze dne 19. 10. 2010 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal zejména na to, že v řízení před soudy byly provedeny důkazy dvěma znaleckými posudky z oboru silniční dopravy, které si vzájemně odporovaly především co se týče popisu průběhu skutkového děje před vznikem dopravní nehody. V této souvislosti poukázal na to, že podle jeho přesvědčení se odvolací soud přiklonil k závěrům znaleckého posudku podaného znaleckým ústavem V. V. V. EXPERT, a. s., když bez přesvědčivé argumentace odmítl závěry plynoucí ze znaleckého posudku podaného Ing. Tylem. Za zásadní v tomto směru považuje nesprávné zaměření místa dopravní nehody, když od této skutečnosti se právě odvíjejí chybné závěry posudku podaného označeným znaleckým ústavem. Namítl, že z hlediska nedbalého jednání neporušil hledisko objektivní, když si počínal přiměřeně opatrně a rozumně s tím, že pokud soudy dospěly k závěru, že on sám porušil tzv. důležitou povinnost ve smyslu trestního zákona, musely se zabývat i otázkou, zda porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s předmětnou havárií. Poukázal přitom na to, že v kritické době porušil dopravní předpisy poškozený, který se bez příčiny nacházel ve směru jízdy dovolatele. Právě z tohoto důvodu dovolatel, ve snaze poškozenému se vyhnout, vjel do protisměru. S ohledem na uvedené proto nelze usuzovat bez dalšího na to, že jeho reakce takto nebyla správná a dovozovat z ní, byť i sekundární nedbalost. V soudy přijatých (citovaných) rozhodnutí pak spatřuje jednostranný (neobjektivní) postup s cílem usvědčit jej jako viníka předmětné dopravní nehody. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze a také s ním související rozsudek Okresního soudu v Kladně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 tr. ř. písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil a ve věci zjištěný skutkový stav také nemohl vést k jinému závěru s tím, že předmětnou dopravní nehodu zavinil svou jízdou v protisměru poškozený. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily (zejména soud odvolací), proč akceptovaly znalecký posudek z oboru silniční dopravy zpracovaný ústavem V. V. V. Expert, a. s., a následnou výpověď (učiněnou před soudem) jedním z jeho zpracovatelů Ing. V. Přitom se zejména odvolací soud se stejnou pozorností zabýval i znaleckým posudkem vypracovaným na žádost dovolatele, jehož zhotovitelem byl Ing. Tyl. V tomto směru se i odvolací soud zabýval okolnostmi, ze kterých zpracovatelé obou znaleckých posudků vycházely, stejně jako rozpory mezi nimi a vysvětlil, proč se přiklonil ke správnosti posudku podaného znaleckým ústavem, a to především s ohledem na brzdné stopy zanechané na místě nehody vozidlem poškozeného a poukaz na ně s vysvětlením vzniku a příčiny předmětné dopravní nehody. Takto ani dovolací soud nemá pochybností o tom, že předmětná dopravní nehoda se stala proto, že dovolatel se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval pozorně situaci v silničním provozu. Uplatněné námitky jsou takto námitkami ryze skutkovými a ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Přitom námitky stran objektivní či subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu či absence příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele a způsobeným následkem neobstojí, neboť tyto vycházejí z jiného skutkového děje nabízeného dovolatelem (pro něj příznivějším), který však (jak již uvedeno) nekoresponduje ve věci vedenému dokazování a učiněným skutkovým zjištěním. Je namístě zopakovat, že právě ve věci učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého rozsahu i obsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit také k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného pak zjevně plyne, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka