3 Tdo 26/2007
Datum rozhodnutí: 08.02.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 26/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2007 dovolání obviněného K. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 7 To 190/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 2 T 1/2005, a rozhodl t a k t o :

Dovolání K. H. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 2 T 1/2005, byl obviněný K. H. uznán vinným jednak trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákona a jednak trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona ve znění zák. č. 96/1999 Sb., za které byl podle § 204 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.



Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň město, č. j. 2 T 24/2001-299, ze dne 19. 9. 2001, který nabyl právní moci dne 3. 12. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1) poté, co dne 16. 5. 1999 blíže neustanovené osoby na Hlavním nádraží podaly uspávající látku do nápoje P. U., a proti její vůli ji dopravily do blíže nezjištěného nočního klubu za účelem nedobrovolného provozování prostituce, P. U. od přesně nezjištěné doby v létě 1999 po 12. 7. 1999 do 19. 9. 2000 spolu s dalšími blíže nezjištěnými osobami nutil k poskytování pohlavního styku s dalšími osobami za úplatu, a to za použití opakovaného bití a podávání omamných látek, přičemž takto získané peníze musela P. U. odevzdávat dalším blíže nezjištěným osobám, přičemž část těchto peněz získal po rozdělení i obžalovaný a takto jednal s vědomím, že P. U. ještě nedosáhla věku 18 let, P. U. se poté v září 2000 kolem 23. 9. 2000 podařilo z nočního klubu utéct,

2) v přesně nezjištěné době od léta 1999 po 12. 7. 1999 do 19. 9. 2000 v blíže nezjištěném nočním klubu na P. U., nejméně jednou přes její aktivní odpor po předchozím fyzickém bití vykonal soulož.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2006 Krajský soud v Plzni. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 190/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o zamítnutí řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že soudem nebyly správně posouzeny důkazy ve prospěch obžalovaného, když odvolací soud při svém rozhodování, i soud prvního stupně, rozhodl jen na základě výpovědi poškozené, aniž by vzal v úvahu výpovědi svědků, kteří dokazovali jeho nevinu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že tímto postupem došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu, kdy svědecké výpovědi svědčící ve prospěch obžalovaného nebyly při rozhodování o vině obžalovaného vzaty v úvahu s tím, že se jedná o osoby v příbuzenském vztahu a nebo jsou nedůvěryhodné vzhledem k jejich minulosti. Dovolatel tedy znovu vyslovuje názor, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily veškeré důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného a rozhodovaly spíše s ohledem na osobu obžalovaného, kde v rozsudku soudu prvního stupně se uvádí, že obžalovaný byl již v minulosti za obdobnou trestnou činnost odsouzen, což ovšem dle názoru dovolatele není důkaz, že se nyní uvedené trestné činnosti dopustil a že je vinen.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby na základě § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl, že vina obžalovaného nebyla prokázána.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatele uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, přičemž ovšem v daném případě je zjevné, že se nejedná o žádný extrémní rozpor skutkových zjištění s právním posouzením jednání obviněného. Protože obsah podaného dovolání není v souladu se zákonným dovolacím důvodem, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá podané dovolání ani zčásti, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Veškeré námitky dovolatele napadají samotná skutková zjištění soudu, tedy nedostatečný rozsah dokazování a zejména hodnocení provedených důkazů. Teprve ve vazbě na údajně nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav pak dovolatel formálně odkazuje na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.

Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného K. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. února 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h