3 Tdo 253/2007
Datum rozhodnutí: 14.03.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 253/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 o dovolání J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 6 To 669/2005 ze dne 29. 3. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 182/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 182/2004 ze dne 1. 9. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a útoku na veřejného činitele dle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání J. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 6 To 669/2005 ze dne 29. 3. 2006, a to tak, že napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal J. S., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s právní kvalifikací soudů obou stupňů ohledně skutku, který spáchal. Přiznává, že se na veřejnosti choval vůči policistům nepřístojně, a proto jejich zákrok spočívající v odvedení jeho osoby do bytu Š. Z. považuje za správný a důvodný, neboť byl v podnapilém stavu a v bytě mohl vystřízlivět a podrobit se úředním úkonům na služebně policie za účelem podání vysvětlení. Další pokračování v zákroku v bytě již ale dle jeho názoru nebylo nutné ani účelné, neboť byla odstraněna příčina výtržnosti, pro niž byla policie přivolána. Nesouhlasil tak se zamýšleným postupem policistů, kteří jej chtěli předvést z bytu na policejní služebnu do H., kde by ho podrobili výslechu, a proto napadl policistu P., utrhal mu knoflíky na uniformě a kousl jej do stehna s cílem zabránit v předvedení své osoby na policejní služebnu. Byl totiž ve značně podnapilém stavu, takže stejně nebyl schopen výslechu, což se ostatně později prokázalo tím, že byl umístěn do protialkoholní záchytné stanice k vystřízlivění. V takovém stavu nehrozilo již, že by pokračoval v páchání nedovolené činnosti, proto mohl v bytě setrvat do vystřízlivění. Má tedy za to, že pokračování v zákroku ze strany policistů bylo nesprávné, chybné a i nezákonné. Pokud ovšem tito trvali na realizaci zákroku, dopustili se porušení služebních povinností a pozbyli tím ochrany veřejného činitele. Za takové situace se odvolací soud dopustil pochybení, když se ztotožnil s právní kvalifikací přijatou soudem I. stupně uvedenou v § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a znovu rozhodl, že se dovolatel uznává vinným toliko trestnými činy výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele dle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák., a za to mu uložil odpovídající trest.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v posuzovaném případě lze učinit spolehlivý závěr, že zákrok policistů proti obviněnému byl zcela v souladu se zákonem a pokud se obviněný tomuto zákroku bránil a mj. v rámci této obrany fyzicky napadl policistu J. P., naplnilo jeho jednání všechny zákonné znaky trestného činu útoku na veřejného činitele i podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Ze skutkových zjištění se totiž podává, že obviněný v rámci služebního zákroku jednak hrubě slovně urážel zakročující policisty, J. P. vyhrožoval usmrcením a fyzicky jej napadl, přičemž mu utrhl knoflíky ze služebního stejnokroje a kousl jej do přední části stehna levé nohy. Po umístění do místnosti pro agresivní osoby obviněný ještě asi 30 minut pokračoval ve výhrůžkách policistům, poté se uklidnil a byl převezen do protialkoholní záchytné stanice. Z pohledu trestní odpovědnosti dovolatele je tak v posuzované věci irelevantní jeho námitka stran důvodů jeho předvedení na policejní služebnu, protože takto postupovali pro jeho agresivní jednání a tedy proto, aby zamezili jeho dalším útokům vůči okolí. Ze skutkových zjištění je však v této souvislosti zřejmé, že od počátku zamýšleli obviněného zklidnit a poté, co se jim to opravdu podařilo, realizovali jeho převoz do protialkoholní záchytné stanice. Hodnotil tedy podané dovolání jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby jej Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Souhlasil, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci namítl, že skutek neměl být právně kvalifikován jako trestný čin útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť jeho jednání bylo pouze obranou a vyjádřením nesouhlasu s nepřiměřeným zákrokem přítomných policistů. Má za to, že se z jejich strany jednalo o neúčelný a nezákonný úkon, kterým se oni sami dopustili porušení svých služebních povinností a pozbyli tak ochrany veřejného činitele. Jelikož se nacházel v silně podnapilém stavu, měli jej nechat vystřízlivět v bytě Š. Z. a předvést jej na služební oddělení policie později. K tomuto dovolací soud uvádí, že jeho námitky sice jsou uplatněny právně relevantně z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem zjevně neopodstatněně.

Ze skutkových zjištění vyplynulo, že oba policisté, kteří se na místo incidentu J. S. a L. G. dostavili, byli oblečeni ve služebních stejnokrojích, neboť se nacházeli ve službě. Na místě pak pouze konali svou povinnost spočívající ve zklidnění dovolatele, jelikož tento se nacházel v podnapilém stavu a byl agresivní, což se projevovalo též vulgárními výrazy, které vůči nim použil. Z tohoto důvodu jej chtěli odvézt na Obvodní oddělení Policie České republiky v H., resp. posléze na záchytnou stanici.

Veřejným činitelem se podle § 89 odst. 9 tr. zák. přitom rozumí mimo jiné příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Je evidentní, že dotyční policisté v dané chvíli plnili úkoly společnosti a státu v rámci svých pravomocí, které jim byly zákonem k tomuto svěřeny. Za daného stavu věci tak vznesené námitky dovolatele neobstojí, zejména i co do důvodnosti zmíněného zákroku a jeho postupu vůči němu a nelze takto jím uváděnou obranu zaměnit za útok. V uvedeném smyslu soudy nepochybily, pokud takové jeho jednání posoudily jako užití násilí vůči veřejnému činiteli v úmyslu působit na výkon jejich pravomoci.

Násilím ve smyslu § 155 tr. zák. je mimo jiné jednání proti tělu napadeného, při němž je použito fyzické síly, nevyžaduje se však, aby takovýmto jednáním bylo způsobeno ublížení na zdraví (srov. Rt 22/1966 1 Tz 95/65 [Sb. NS 66, 4:177]).

Pokud tedy J. S. kousl policistu P. do stehna levé nohy, a způsobil mu byť toliko hematom, nutno takovéto jednání považovat za násilí ve smyslu ustanovení § 155 tr. zák. a jako takové jej hodnotit jako nepřípustné. Na základě všech těchto úvah se Nejvyšší soud shoduje se závěry soudu prvního i druhého stupně, neboť při nepochybně shledaných skutkových zjištěních bylo jednoznačně prokázáno, že způsob jednání dovolatele v rámci skutku popsaného ve výroku soudu prvního stupně, pro který byl nakonec i odsouzen, byl soudy tento správně kvalifikován, pokud dospěly k závěru, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka