3 Tdo 25/2009
Datum rozhodnutí: 21.01.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




3 Tdo 25/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2009 o dovolání podaném obviněným M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 3 To 112/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 172/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 72 T 172/2007, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku, spočívajícím v tom, že na počátku měsíce září 2005 v O., veden zištným úmyslem, nabídl Bc. P. Š., že mu zprostředkuje koupi nemovitosti ve S. O. na ulici N.,, a když o ni Bc. P. Š. projevil zájem, nepravdivě jej informoval, že spolumajitelkou této nemovitosti je advokátka Mgr. D. B., a poté jej dne 29. 9. 2005 v M. O. v restauraci U. K. požádal jménem této údajné spolumajitelky nemovitosti o částku zálohy na kupní cenu ve výši 35.000,- Kč, ačkoli mu bylo známo, že uvedená nemovitost není majetkem Mgr. D. B., jakož i to, že nemovitost není na prodej, přičemž poškozený Bc. P. Š. mu uvedenou částku skutečně předal, čímž takto vznikla poškozenému Bc. P. Š. škoda ve výši 35.000,- Kč , a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 2) výroku rozsudku, tedy tím, že dne 26. 5. 2006, v úmyslu vylákat službu spočívající v pronájmu vozidla a za tuto nezaplatit, v O.-D., na ulici H., v prodejně osobních automobilů obchodní společnosti A. D., a. s., nejdříve předstíral zájem o koupi automobilu zn. Škoda Super TDI v hodnotě 630.000,- Kč, který si objednal, přičemž současně tvrdil, že nemá ještě finanční prostředky v hotových penězích, neboť nejdříve musí zajet vypořádat dědictví v O., pro kterýžto účel požádal o zapůjčení vozidla, načež mu bylo dne 26. 5. 2006 zapůjčeno vozidlo zn. Škoda Octavia Combi, a to na základě smlouvy o pronájmu, a jež měl vrátit dne 29. 5. 2006, přičemž doba pronájmu mu byla na jeho žádost prodlužována, kdy však toto vozidlo vrátil až dne 22. 6. 2006 po urgenci, a když si měl převzít fakturu za pronájem vozidla na částku 22.660,- Kč z prodejny utekl, a za pronájem vozidla nezaplatil, čímž takto způsobil obchodní společnosti A. D., a. s., se sídlem O.-D., H.,, škodu ve výši 22.660,- Kč.

Za uvedené trestné činy byl obviněný podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.



O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 3 To 112/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. S. dovolání.



V odůvodnění uvedl, že svou vinu v bodě 1) rozsudku zcela popřel, vypovídal spontánně a věrohodně. Soudům obou stupňů vytkl, že nesprávně hodnotily výpověď svědka D.M., když nevzaly v úvahu, že s ohledem na předešlé vzájemné propojení s dovolatelem v oblasti podnikání měl důvod vypovídat nepravdivě v úmyslu se dovolateli pomstít. Dle názoru dovolatele tudíž soudy měly tuto výpověď hodnotit jako nevěrohodnou a neměly k ní přihlížet. Stejnou námitku dovolatel vznesl k obsahu výpovědi svědka Bc. P. Š. Soudy podle něj vyhodnotily tyto důkazy v neprospěch dovolatele, ačkoli je to dle jeho názoru v rozporu se zásadami formální logiky. Dovolatel má za to, že z jeho výpovědi vyplývá skutková verze, která lépe koresponduje s dalšími důkazy. Dále namítl, že výše jeho trestu je nepřiměřená.



S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 3 To 112/2008, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 72 T 172/2007, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a konstatovala, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Skutková zjištění však nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele.

S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nejdříve ověřil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, prostřednictvím obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

V projednávané věci dovolatel opřel uplatněný dovolací důvod o námitku, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, konkrétně výpověď svědka D. M. a svědka Bc. P. Š., a nevypořádaly se dostatečně se vztahy mezi nimi a dovolatelem. Dle názoru dovolatele ve věci shledaný skutkový stav, ke kterému soudy nakonec došly, odporuje zásadám formální logiky a nedovoluje dospět k závěru o dovolatelově vině v bodě 1) výroku rozsudku.

Nejvyšší soud však konstatuje, že z napadeného usnesení (str. 2, 3) i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 7 - 9) je přitom zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit. Na nich následně založily závěr o jeho vině a právní posouzení stíhaného skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., když dovolatel uvedl svědka (poškozeného) v omyl s úmyslem získat finanční částku a způsobil tak na majetku škodu nikoli malou. Tyto závěry soudy ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložily a odůvodnily. V důvodech svého rozhodnutí se odvolací soud a zejména soud prvního stupně podrobně zabýval výpověďmi obou svědků, uvedl, proč považuje výpověď dovolatele za účelovou a nevěrohodnou. Rozhodnutí netrpí vnitřními rozpory, argumenty jsou logicky provázané. Věrohodnost výpovědí dvou klíčových svědků je významně podpořena výpovědí a záznamem v diáři Mgr. D. B. potvrzujícím dobu, kdy podle těchto výpovědí byla svědky navštívena a dotazována na předmětnou nemovitost. Nabízí se pak logicky ještě úvaha, že pokud by poškozený skutečně vypověděl nepravdu, nic by mu nebránilo tvrdit, že na něm byla vylákána podstatně vyšší finanční částka, ostatně lépe odpovídající cenovým relacím na trhu s nemovitostmi, aby jeho případný profit byl podstatně větší.

Nejvyšší soud dále shledal, že při správně zvolené právní kvalifikaci byl uložen trest druhově zákonu odpovídající a ve výměře zákonné trestní sazby.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolatel se v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal toliko revize zjištěného skutkového stavu (hodnocení výpovědi uvedených svědků ve prospěch dovolatele). Dovolání tak uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě.

Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr

Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký