3 Tdo 242/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. b,c) tr. zákoník




3 Tdo 242/2011 -30 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání, které podal obviněný M. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 8 To 429/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 88/2010, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného M. Ž. zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 8 To 429/2010, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 1 T 88/2010, který se s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř. zároveň zrušuje i ohledně obviněných D. T. a M. N.

Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. Ž. nebere do vazby.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 1 T 88/2010, v trestní věci obviněných D. T., M. N. a M. Ž. byli obvinění D. T. a M. N. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen tr. zákoník ), na tom skutkovém základě, že 1) obviněný D. T. dne 2. 4. 2010 v B. po předchozí domluvě předal obžalovanému M. N. celkem 282 kusů tablet extáze (217 kusů s označením TT a 65 kusů s označením XXX) a za část takto předaných tablet převzal od obžalovaného M. N. finanční hotovost ve výši 13.000,- Kč , a 2) obviněný M. N. dne 2. 4. 2010 v B. po předchozí domluvě převzal od obžalovaného D. T. celkem 282 kusů tablet extáze (217 kusů s označením TT a 65 kusů s označením XXX) a za část takto převzatých tablet zaplatil obžalovanému D. T. finanční hotovost ve výši 13.000,- Kč, a následně z takto převzatých tablet extáze v celkovém počtu 282 kusů vyčlenil 200 kusů, které dne 2. 4. 2010 v B., v bytě na ulici Ž. po předchozí objednávce prodal obžalovanému M. Ž. za dopředu předanou finanční zálohu na kupní cenu ve výši 9.000,- Kč, přičemž k žádosti obžalovaného M. Ž. si po prodeji 200 kusů tablet extáze tyto u sebe uschoval do doby, než všichni tři obvinění společně dojedou na taneční párty, kde chtěl obžalovaný M. Ž. koupené tablety extáze dále rozprodávat . Obviněný M. Ž. byl pod bodem 3) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, dne 2. 4. 2010 v B. v bytě na ulici Ž. po předchozí objednávce a předání zálohy na kupní cenu ve výši 9.000,- Kč převzal od obžalovaného M. N. celkem 200 kusů tablet extáze, přičemž následně obžalovaného M. N. požádal o osobní úschovu takto koupených 200 kusů tablet extáze, a to do doby, než všichni tři obvinění společně dojedou na taneční párty, kde chtěl obžalovaný M. Ž. takto koupené tablety extáze dále rozprodávat, k čemuž již ovšem v důsledku včasného zákroku Policie ČR nedošlo, a tohoto jednání se obžalovaný M. Ž. dopustil přesto, že byl dne 2. 10. 2008 rozsudkem Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 4 T 134/2008, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2009, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let, kdy se též ze strany obžalovaného M. Ž. jednalo o nedovolenou manipulaci s tabletami extáze .

Těchto jednání se podle výroku o vině všichni tři obvinění dopustili bez patřičného povolení a přesto, že tablety extáze obsahovaly psychotropní látku MDMA .

Za výše popsanou trestnou činnost byli obvinění D. T. a M. N. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněný M. Ž. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku (obviněný D. T.) a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (obvinění M. N. a M. Ž.) byly obviněným uloženy tresty propadnutí věci, jednotlivě specifikované v příslušných výrocích rozsudku.

Obvinění D. T. a M. N. proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodali. V částech týkajících se těchto obviněných nabyl předmětný rozsudek právní moci dne 20. 7. 2010 (M. N.) a 13. 8. 2010 (D. T.).

O odvolání obviněného M. Ž. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 8 To 429/2010, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak ohledně obviněného M. Ž. nabyl právní moci dne 21. 9. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. Ž. následně dovolání , přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že skutkový stav (skutek), tak jak byl soudem zjištěn a formulován v tzv. skutkové větě výroku o vině, byl podle jeho názoru právně posouzen v rozporu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V popisu skutku totiž podle dovolatele nejsou vyjádřeny takové skutkové okolnosti, které by umožňovaly právně kvalifikovat jeho jednání jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchaný ve značném rozsahu ve smyslu odst. 2 písm. c) § 283 tr. zákoníku. Zároveň ani skutkový stav věci, z něhož oba soudy vycházely, výše uvedený právní závěr nedovoloval. Protože dovolatel byl zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nesprávně uznán vinným a odvolací soud výše zmiňované pochybení nezjistil a nenapravil, jsou v jeho trestní věci dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a současně zrušil i řízení předcházející ve smyslu ustanovení § 265k tr. ř. a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 265l tr. ř.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jemuž byl doručen dne 1. 2. 2011. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Obviněný M. Ž. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané trestní věci dovolatel uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění , a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatel svou námitkou, že jeho skutek byl nesprávně právně posouzen jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami i podle písm. c) odst. 2 § 283 tr. zákoníku, ačkoliv tato kvalifikace neměla oporu ve skutkových zjištěních uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně . Protože Nejvyšší soud zároveň neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí , proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné .

V obecné rovině je nejprve zapotřebí uvést, že trestný čin (zločin) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo mimo jiné pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle odstavce 2 písm. c) se tohoto trestného činu (zločinu) dopustí pachatel, jestliže čin uvedený v odstavci 1 spáchá ve značném rozsahu . Úvodem je nutno předeslat, že pojem značného rozsahu jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je pojmem poměrně novým a ve výkladové praxi soudů činí určité obtíže.

Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku je patrné, že soud prvního stupně založil závěr o tom, že dovolatel M. Ž. a oba spoluobvinění spáchali zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve značném rozsahu , výhradně na základě písemného Stanoviska Národní protidrogové centrály a odboru bezpečnostní politiky k pojmům trestního zákoníku větší, značný a velký rozsah . V tomto stanovisku, byť je v něm opakovaně poukazováno na to, že hodnoty omamných látek uvedené v tam obsažené tabulce je nutno z hlediska určení rozsahu, v němž byl trestný čin spáchán, chápat pouze jako orientační, se podává, že počet tablet drogy zvané extáze od 100 do 500 kusů odpovídá kvalifikačnímu kritériu značný rozsah ve smyslu nového trestního zákoníku. Obviněný M. Ž. přitom podle skutkových zjištění soudu vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku rozsudku nedovoleně nakládal s 200 kusy těchto tablet, přesněji neoprávněně je pro jiného přechovával . Odvolací soud neměl v posuzovaném případně k právním závěrům soudu prvního stupně žádných výhrad a právní kvalifikaci jednání obviněného též podle písm. c) odst. 2 § 283 tr. zákoníku považoval za správnou.

Se zjednodušeným názorem soudů, že k právnímu posouzení jednání dovolatele podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku postačovalo samotné zjištění, že nakoupil od spoluobviněného M. N. 200 kusů tablet extáze, které chtěl následně se ziskem dále rozprodávat, však nelze z níže uvedených důvodů souhlasit.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z toho, že u tzv. drogových deliktů je v každém konkrétním případě při posouzení toho, zda jej pachatel spáchal ve větším, značném či velkém rozsahu, třeba hodnotit vedle kvantity drogy, s níž bylo nedovoleně nakládáno, i další skutkové okolnosti. Např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 463/2010 ze dne 12. 5. 2010 určitý typ rozsahu (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah) nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je jej třeba dovodit i z dalších okolností konkrétního případu (např. z toho, o jakou z omamných nebo psychotropních látek se jednalo, z výše peněžní částky, kterou pachatel výrobou či prodejem omamné nebo psychotropní látky utržil nebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s touto látkou neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký či jak velký okruh osob byla určena a jaká byla intenzita možné újmy, jež z účinků inkriminované drogy hrozila. Z toho vyplývá, že v každém posuzovaném případě se nelze (primárně) obejít bez přihlédnutí k tomu, o jakou omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed šlo, a zároveň, jaký byl kvantifikační rozsah činu. Vedle toho je zároveň nezbytné vzít v úvahu i všechna další shora uvedená kritéria a podpůrně zohlednit i ostatní okolnosti, za kterých byl inkriminovaný čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (v právní nauce srov. Šámal a kol. Trestní zákoník II, komentář, C. H. BECK, 1. vydání 2010, str. 2622).

Z výše uvedených hledisek, která mají zásadní význam pro správný závěr o tom, zda čin byl spáchán ve značném rozsahu , a která musí být vždy předmětem dokazování a následných skutkových zjištění, se však soudy obou stupňů posuzovanou věcí nezabývaly. Dovolateli lze proto plně přisvědčit, že obě napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž rozhodnutí odvolacího soudu je založeno i na vadě odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť pochybení soudu prvního stupně nezjistil, a proto je ani nenapravil. To platí i ve vztahu k osobám, které odvolání nepodaly (spoluobvinění D. T. a M. N.), protože důvody, pro které nemohou napadená rozhodnutí obstát ohledně dovolatele, měly v případě související trestné činnosti přímý dopad na správnost právní kvalifikace jejich jednání jako trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání obviněného M. Ž. zrušil podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 8 To 429/2010, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 1 T 88/2010, který za přiměřeného použití ustanovení § 261 tr. ř. zrušil i pokud jde o spoluobviněné D. T. a M. N. ( beneficium cohaesionis ). Zároveň zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud toto své (zrušující) rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť z povahy zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Brně bude muset znovu ve věci jednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o to , aby se v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu vedle množství drogy (zde tablet extáze), s nímž obvinění nedovoleným způsobem nakládali, zabýval i dalšími, shora naznačenými okolnostmi jejich jednání. K vyřešení otázky, zda obvinění spáchali zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, bude nezbytné, aby soud před svým rozhodnutím dokazování v nezbytném rozsahu doplnil a objasnil všechny nezbytné skutkové okolnosti (viz výklad shora).

Budoucí rozhodnutí soudu není možno samozřejmě předjímat. Za předpokladu, že by po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že jednání obviněných lze přesto právně posoudit jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (obvinění D. T. a M. N.) resp. podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (obviněný M. Ž.), tj. jako spáchaný ve značném rozsahu , musel by skutek ve výroku rozsudku nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání obviněných, jež by zahrnovalo všechny nezbytné skutkové okolnosti, jimiž jsou naplněny zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, neboť dosavadní popis skutku použité právní kvalifikaci neodpovídá. Zároveň nelze ani vyloučit, že soud bude případně uvažovat i o jiném právním posouzení skutku.

Poněvadž dovolání podal pouze obviněný M. Ž., považuje Nejvyšší soud za potřebné závěrem poukázat na to, že pro rozhodnutí soudu bude platit zákaz reformationis in peius, tzn. zákaz změny rozhodnutí k horšímu. Tato okolnost však nápravě zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu opravného prostředku podaného výlučně ve prospěch obviněného nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy pokud použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný původně uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Dotazem (učiněným v den rozhodnutí) na Centrální evidenci vězňů v Praze bylo zjištěno, že obviněný M. Ž. (dovolatel) vykonává v současné době pětiletý trest odnětí svobody z nyní posuzované trestní věci (tj. z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 1 T 88/2010 ze dne 20. 7. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 429/2010 ze dne 21. 9. 2010). Protože odsuzující rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu pozbyly z výše uvedených důvodů (tj. zrušením) právní moci a tedy i vykonatelnosti, nelze v dalším výkonu uloženého trestu pokračovat.

Dovolatel je obviněn ze závažné tzv. drogové trestné činnosti, které se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za obdobnou trestnou činnost. Za těchto okolností by bylo u něj možno dovodit důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. Jestliže Nejvyšší soud k jeho vzetí do vazby podle § 265 l odst. 4 tr. ř. nepřistoupil , stalo se tak proto, že - jak bylo zjištěno postupem podle § 265o odst. 2 tr. ř. (viz úřední záznam ze dne 8. 3. 2011) dovolatel M. Ž. má nařízen výkon dalšího trestu odnětí svobody v trvání dvou let, a to z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 4 T 134/2008, ve spojení s pravomocným usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 4 T 134/2008. S výkonem tohoto trestu dosud započato nebylo (má být vykonáván od 2. 4. 2015 do 2. 4. 2017). Je tedy zřejmé, že účelu vazby z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. je v daném případně možno dosáhnout omezením dovolatele na svobodě výkonem výše uvedeného trestu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler