3 Tdo 237/2004
Datum rozhodnutí: 04.03.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 237/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2004 o dovolání podaném obviněným J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 10 To 137/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 102/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 3 T 102/2002, v trestní věci obviněných J. M. a V. H., byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jenž po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný dne 6. 3. 2000 v H. K. při jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci návrhu na potvrzení směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 1. 300.000,- Kč s příslušenstvím v úmyslu dosáhnout zamítnutí návrhu předložil fotokopii Potvrzení ze dne 24. 9. 1998, z něhož vyplývá plná úhrada dluhu ve výši 1.500.000,- Kč, stvrzená podpisem ing. B., kteroužto částku mu měl zapůjčit dne 26. 11. 1997 v R. n. K. na realizaci akce spojené s výstavbou Autosalónu v obci H. v Č., ačkoliv obžalovaný uhradil na základě pokladního dokladu vystaveného dne 14. 8. 1998 pouze částku 200.000,- Kč, když v důsledku popření pravosti podpisu na potvrzení ze dne 24. 9. 1998 poškozeným B. byl vypracován znalecký posudek Kriminalistickým ústavem v P. z oboru písmoznalectví, který vyhodnotil sporný podpis poškozeného na potvrzení jako věrnou napodobeninu pravého podpisu ing. B.; popsaným jednáním byla způsobena poškozenému ing. B. škoda ve výši 1.300.000,- Kč, v následujícím období po lhůtě splatnosti směnky indosoval poškozený ing. B. směnku vystavenou na obžalovaného JUDr. J. D.. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.

O odvolání obviněného J. M. proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 10 To 137/2003, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 4. 2003 (§ 139 odst. 1 písm, b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které směřuje do výroku o vině i do výroku o trestu, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že již soud prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, neboť mu odepřel provést jím navrhované důkazy, a to předložený doklad o zaplacení a dále provedení znaleckého posudku na předložený pokladní doklad o zaplacení, který předložil u hlavního líčení, tak i vypracování nového znaleckého posudku na potvrzení ze dne 24. 9. 1998, když znalecký posudek použitý pro trestní řízení byl zpracován pro potřeby občanskoprávního řízení za podivných podmínek, kdy nakonec došlo k poškození originálu a znalecký posudek byl vypracován na základě tohoto dokladu . Dovolatel pak blíže rozvedl, z jakých důvodů považuje důkaz znaleckým posudkem, z něhož oba soudy vycházely, za vadný, přičemž poukázal na nezbytnost provedení již navrhovaných (existujících) důkazů, i provedení důkazu na podkladě nově vypracovaného znaleckého posudku na obě předložené písemnosti, tj. potvrzení ze dne 24. 9. 1998 a pokladní příjmový doklad předložený v hlavním líčení, k určení pravosti podpisů ing. B. Pokud provedení předmětných důkazů nepřipustil v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) ani Krajský soud v Hradci Králové, pak podle dovolatele rovněž porušil trestní řád, když nerespektoval základní zásady trestního řízení a neumožnil mu účinně se bránit proti obžalobě.

S ohledem na výše namítané skutečnosti dovolatel v petitu podaného dovolání navrhl, aby Vrchní soud v Brně rozhodl o povinnosti provést důkazy navržené obžalovaným a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 137/2003 ze dne 22. 4. 2003 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě č. j. 3 T 102/2002 ze dne 10. 12. 2002 zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání se závazným právním názorem.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti však namítá toliko neúplné dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Dovolatelem vytýkané vady týkající se správnosti (resp. nesprávnosti) skutkových zjištění proto podle státního zástupce nemohou být zákonným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný J. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel o obdobné procesní námitky, které již uplatnil ve svém řádném opravném prostředku, především o to, že dokazování ve věci bylo neúplné, když nebylo připuštěno provedení některých dovolatelem (obviněným) navrhovaných důkazů a zejména nebyl vypracován nový znalecký posudek z oboru písmoznalectví, přestože věrohodnost posudku, z něhož soudy při svých zjištěních vycházely, podle názoru dovolatele vzbuzovala důvodné pochybnosti. V důsledku namítaného vadného procesního postupu pak měly soudy obou stupňů k tíži dovolatele dospět k nesprávnému závěru o jeho vině.

Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom zřejmé, které důkazy a z jakých důvodů považovaly oba soudy za relevantní pro svá skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy rovněž vyložily důvody, které je vedly k tomu, aby neprováděly další důkazy ke skutečnostem, které považovaly za spolehlivě prokázané, a to na podkladě důkazů již ve věci provedených. To znamená, že se dovolatel s poukazem na vytýkané porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. domáhal revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky týkající se otázky přehodnocení výsledků dokazování tudíž pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně projednal (srov. II. ÚS 651/02) a přezkoumával je podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. března 2004

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler