3 Tdo 235/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 235/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 dovolání obviněného Ing. T. V., CSc., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 8 To 356/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 145/2005, a rozhodl takto:

Dovolání Ing. T. V., CSc. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 2 T 145/2005, byl obviněný Ing. T. V., CSc., uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu, nebo k nebytovému prostoru dle § 249a odst. 2 tr. zákona, za který byl podle § 249a odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců.

Podle § 249a odst. 2 tr. zákona a § 53 odst. 2 písm. a) tr. zákona mu byl současně uložen peněžitý trest ve výši 70.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný od 28. 1. 2004 do 15. 12. 2005, bránil s odůvodněním na skončení nájemního poměru v užívání bytu poškozené M. H., tak, že i přes četné výzvy poškozené M. H. a odboru výstavby Úřadu Městské části P. odmítal zajistit provedení tlakové zkoušky vodovodního potrubí a otevřít vodovodní přípojku do jejího bytu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 356/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání. V něm neuvádí, který výrok, resp. které výroky soudu svým mimořádným opravným prostředkem napadá, neodkazuje ani na žádný ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu dle ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.



V odůvodnění svého dovolání v prvé řadě odkazuje na obsah svého vyjádření k obžalobě a k obsahu svého odvolání. Kromě toho vznáší obsáhlé námitky vůči postupu soudů obou stupňů a vyjadřuje své vlastní skutkové i právní hodnocení věci. Vyslovuje názor, že jeho věc měla být nahlížena primárně z pohledu práva občanského, neboť má charakter občanskoprávního sporu a s odkazem na princip subsidiarity trestní represe se domáhá, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tj. především v těch případech, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní.

Uvádí, že v dané věci jsou vedeny dva občanskoprávní soudní spory a uvádí k nim některé podrobnosti s tím, že trestní řízení proběhlo v době, kdy nebyly vyřešeny občanskoprávní aspekty případu, zejména otázka odstoupení od nájemní smlouvy. Dále podrobně rozebírá skutkové okolnosti případu, zejména vysvětluje důvody svého jednání s poukazem na jednání poškozené H., její zásah do elektroinstalace a její požadavek na umožnění provozu automatické pračky. Vyslovuje názor, že od 31. 8. 2004 není poškozená H. oprávněnou osobou ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona a dovolatel se tedy vůči ní nemohl podle tohoto ustanovení trestného činu dopustit.

Dále dovolatel vyslovuje nesouhlas se závěrem soudu, který shledal jeho vinu v tom, že nepovolenou úpravu v bytě, tedy vodovodní instalaci umožňující připojení automatické pračky, odmítá zprovoznit. Protože trestného činu se lze dopustit pouze porušením zákonné povinnosti, má dovolatel za to, že soud tímto závěrem vytváří novou povinnost majitele bytu, a to umožnit nájemci zprovoznění opravy bytu, se kterou nesouhlasí. Dle názoru dovolatele tento výklad nemá oporu v ustanoveních občanského zákoníku, je nepřípustně extenzivní a odporuje jeho liteře i smyslu. Dále dovolatel označuje za chybné konstatování soudu, že obžalovaný tvrdí, že elektroinstalace dotyčného bytu je nedostatečná a neodpovídá normám. Ve skutečnosti údajně obviněný uvedl, že je dimenzována v souladu s dobou postavení domu, tedy z dnešního hlediska slabě. Pokud jde o závady na elektroinstalaci bytu, pak dovolatel tvrdí, že jsou způsobeny paní H., která svévolně a protizákonně vyměnila jedinou pojistku pro celý byt za silnější a instalovala automatickou pračku, čímž elektroinstalaci přetížila a uvedla do nebezpečného stavu.

Dále dovolatel opakovaně připomíná, že v daném případě se jedná o byt kolaudovaný v roce 1940, odpovídá tehdejším nárokům na bydlení a že žádný právní předpis nepřikazuje povinnost úprav takového bytu za účelem vyhovění požadavků současnosti. Soudy se tedy dle jeho názoru mýlí, když mají za to, že k řádnému užívání bytu patří užívání automatické pračky, neboť žádný předpis nestanoví, jak musí být obecně byt vybaven a jaký minimální rozsah jeho užívání musí pronajímatel zajistit. Je věcí vůle nájemce, jaký byt si hodlá pronajmout, stejně jako je právem nájemce (v případě že mu takový byt přestane vyhovovat) najít si byt jiný.

Konkrétní výhradu vznáší dovolatel k postupu Městského soudu v Praze, který se dle jeho názoru nevyjádřil řádně k zásadní otázce odstoupení od nájemní smlouvy. Nesouhlasí s tvrzením soudu, že paní H. je nadále nájemkyní bytu. To odůvodňuje tím, že platnost odstoupení od nájemní smlouvy je možno popřít pouze popřením důvodů odstoupení, v daném případě by bylo nutno popřít hrozbu značné škody způsobenou zásahy paní H. do elektroinstalace.

Dále dovolatel namítá, že soud argumentuje v rozporu s pravomocným rozhodnutím správního orgánu, jehož existence mu byla známa. Dovolatel se rovněž cítí poškozen ve svém právu na obhajobu, když nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování znaleckými posudky.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Jelikož dovolání bylo podáno nekvalifikovaně a nesplňovalo zákonné náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu (nebyl uveden konkrétně výrok, který je dovoláním napadán, jakož ani konkrétní odkaz na některý ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu), Nejvyšší soud České republiky přípisem ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1567/2006, vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 6 s tím, že je nutno provést odpovídající řízení ve smyslu § 265h tr. řádu a vyzvat dovolatele k odstranění vad podání.



Na základě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 2. 2007, doručenou dne 6. 2. 2006, obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal dne 19. 2. 2007 (doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 20. 2. 2007), tedy v zákonné dvoutýdenní lhůtě dle § 265h odst. 1 tr. řádu, doplnění svého původního dovolání s tím, že dovolání je podáno proti výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 145/2005 ze dne 6. 6. 2006 o vině i trestu v celém rozsahu a rovněž v celém rozsahu proti výroku usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 To 356/2006 ze dne 31. 8. 2006 potvrzujícím tento rozsudek. Jako důvod dovolání obviněný uvádí dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V další části tohoto doplnění opakuje obviněný svou argumentaci z původního dovolání.



Ačkoli náprava vad podání byla učiněna až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání dovolání, musel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zohlednit jednak stávající judikaturu Ústavního soudu v této věci, jednak skutečnost, že již soud prvního stupně opomněl splnit včas svou zákonnou povinnost dle § 265h tr. řádu, což nemůže být dle názoru Nejvyššího soudu přičítání na vrub obviněného. Skutečnost, že na základě výzvy soudu prvního stupně dovolatel odstranil vady podání v zákonné dvoutýdenní lhůtě, má Nejvyšší soud za to, že vady podání byly řádně odstraněny a dovolání nyní splňuje náležitosti stanovené zákonem.

K obsahu podaného dovolání podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ).



Konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda poškozená užívala byt oprávněně a zda obviněný naopak postupoval neoprávněně, pokud jí v řádném užívání bránil a zda jeho chování lze považovat právě za ono bránění v oprávněném užívání. Státní zástupkyně nesouhlasí s názorem obviněného, že on a ostatní spolumajitelé domu odstoupili od nájemní smlouvy, přičemž jde o jednostranný úkon, který nevyžaduje souhlas soudu. Státní zástupkyně upozorňuje na právní úpravu nájmu bytu (§ 685 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), která je ve vztahu k úpravě nájmu (§ 663 a násl. občanského zákoníku) lex specialis a předmětem nájmu je zde byt. Žádné z ustanovení o nájmu bytu nehovoří o institutu odstoupení od nájemní smlouvy, přičemž zánik nájmu bytu je upraven v ustanovení 710 až § 714 občanského zákoníku.

Státní zástupkyně rovněž poznamenává, že z dosavadních skutkových zjištění nevyplynulo, že by ve věci přivolení soudu s výpovědí nájmu bytu bylo vedeno nějaké řízení. Rovněž připomíná, že žaloba s návrhem, aby poškozená H. vyklidila předmětný byt, byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 zamítnuta, a i když tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze, stalo se tak ryze pro formální vadu, kterou bylo absolutní neodůvodnění výroku. Z uvedených skutečností státní zástupkyně usuzuje, že užívací právo k předmětnému bytu z titulu nájmu bytu poškozené svědčí.



Pokud jde o další zásadní otázku, zda obviněný svým jednáním neoprávněně bránil v řádném užívání bytu, je státní zástupkyně toho názoru, že tomu tak bylo. Podotýká, že neoprávněným bráněním v užívání bytu se rozumí jakýkoli neoprávněný zásah do práva oprávněné osoby, který jí znemožňuje nebo podstatně ztěžuje řádně a obvyklým způsobem byt užívat, jinak řečeno, jakékoli neoprávněné a podstatné rušení výkonu užívacího práva oprávněné osoby. Státní zástupkyně má za to, že zabránění v užívání přívodu vody je takovým neoprávněným zásahem bránícím řádnému užívání bytu; argumentaci dovolatele ohledně jeho nesouhlasu s užíváním pračky státní zástupkyně nepovažuje z hlediska trestní odpovědnosti za relevantní. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, má státní zástupkyně za nepochybné, že s ohledem na zjištěné okolnosti případu se jednalo o jednání v úmyslu přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr. zákona.



Vzhledem k tomu, že s ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně považuje podané dovolání ze zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v převážné části svého obsahu v souladu. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným dovolacím důvodem nejsou toliko ty námitky dovolatele, kde např. poukazuje na nedostatečný rozsah dokazování či skutkové hodnocení provedených důkazů. V této části nelze považovat obsah dovolání za relevantní, neboť dovolání jako zvláštní druh mimořádného opravného prostředku k revizi podobných námitek neslouží, učiněná skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud považuje námitky, kdy dovolatel napadá správnost právního posouzení skutku, a to jednak v otázce, zda s ohledem na probíhající civilní řízení lze poškozenou považovat za oprávněnou uživatelku bytu, jednak v otázce, zda jeho zásah do jejího práva k užívání bytu lze z hlediska trestní odpovědnosti považovat za neoprávněný zásah.

Obdobně jako státní zástupkyně Nejvyšší soud považuje tuto část podaného dovolání za sice odpovídající svým charakterem uplatněnému dovolacímu důvodu, z hlediska důvodnosti však za zjevně neopodstatněnou.

O trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona se v posuzovaném případě nepochybně jednalo s ohledem na skutková zjištění soudu, že poškozená skutečně užívala byt oprávněně z titulu nájemní smlouvy a na druhé straně je stejně nepochybné, že obviněný jí v řádném užívání neoprávněně bránil.

Dovolatelův právní názor ohledně zániku užívacího práva poškozené k předmětnému bytu v důsledku jeho jednostranného odstoupení od smlouvy nelze akceptovat, a to s ohledem na platnou právní úpravu, dostatečně rozvedenou státní zástupkyní ve vyjádření k dovolání, které Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné opakovat, nýbrž na ně odkazuje.

Stejně tak je nutno přisvědčit výše uvedenému názoru, že obviněný svým jednáním nepochybně naplnil znak neoprávněného zásahu do práva k užívání bytu, neboť přívod vody do bytu jistě nelze považovat za žádný nepřiměřený nadstandard ve vztahu k běžnému rámci užívacích práv k bytu, a to ani v případě, že by soud zohlednil argumentaci dovolatele ohledně doby výstavby domu a tehdejšímu standardu vybavenosti. Ani nesouhlas dovolatele s tím, aby poškozená používala automatickou pračku, nelze zohlednit jako relevantní skutečnost, který by jej opravňovala k takovému zásahu do užívacích práv poškozené, jaký byl soudem zjištěn. Ze skutkových zjištění byl tedy dle názoru Nejvyššího soudu vyvozen zcela správný právní názor, že jednáním obviněného byl zjevně narušen zájem chráněný trestním zákonem, a to ve zcela zjevném přímém úmyslu. Právní kvalifikace skutku tak, jak byl zjištěn, není v žádném rozporu s těmito skutkovými zjištěními a k pochybení soudu ve smyslu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela zjevně nedošlo.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. T. V., CSc. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. března 2007

Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h