3 Tdo 228/2007
Datum rozhodnutí: 04.04.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 228/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. dubna 2007 dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. 23 To 429/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 162/2004, a rozhodl takto:

Dovolání P. H. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 4 T 162/2004, byl obviněný P. H. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona k § 250a odst. 2, 4 písm. a), b) tr. zákona, a to za skutky uvedené ad I. výroku rozsudku kromě písm. c), i). Podle § 250a odst. 4 tr. zákona byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zákona stanoven pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíce.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené ve výroku tohoto rozsudku týkajícího se obviněných J. D., M. H., M. D., M. O., J. V., P. H., R. V., R. J., J. S., E. V., J. P., L. K. a J. M. s tím, že obviněného P. H. se týkala skutková zjištění uvedená pod bodem I. výroku tohoto rozsudku s výjimkou skutků uvedených pod písm. c), i), u nichž byl tento obviněný zproštěn obžaloby.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění J. D., P. H., R. V., R. J. a L. K. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném ve dnech 8. a 15. 9. 2006 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. 23 To 429/2006, podaná odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný P. H. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích dovolání. Tímto dovoláním napadá výrok o vině s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečností dle norem hmotného práva.

Obviněný má za to, že oba soudy odůvodnily právní kvalifikaci skutku nedostatečně a způsobem, který neumožňuje přezkoumat důvodnost zvolené právní kvalifikace. Upozorňuje na konstatování soudu druhého stupně, že pokud okresní soud odůvodňoval právní kvalifikaci svých skutkových zjištění, učinil tak poněkud stručně až kuse, nicméně se nedá říci, že by tak učinil nesprávnou právní kvalifikací. Dále dovolatel upozorňuje na konstatování odvolacího soudu, že z dokazování lze dovodit, že obžalovaní se zúčastnili na fingování dopravních nehod právě proto, aby oprava vozidel, pokud byla pouze prováděna, byla zaplacena z tzv. povinného ručení, ačkoli by na náhradu neměli jednotliví vlastníci vozidel rozhodně nárok, pokud by nedošlo k fingování těchto nehod, kdy v podstatě účastníci předstírali, že došlo k vzájemnému střetu vozidel, jeden z nich byl označen za viníka a následně toto pojišťovny plnily. Podle konstatování odvolacího soudu je také dle názoru dovolatele zřejmé, že nemohlo jít o náhodné střety jednotlivých osob, že nemohlo jít o lidi, kteří se neznali a kteří se předem nedohodli a že hlavní osobou celé skupiny byl obviněný H.

Dovolatel rovněž připomíná námitku obhajoby uplatněnou v odvolacím řízení, že účastník trestného činu nemůže být současně také pachatelem trestného činu a upozorňuje, že v této souvislosti odvolací soud konstatoval, že obviněný H. se sice některých dopravních nehod, resp. jejich fingování, přímo zúčastnil, což však nic nemění na faktu, že je především organizátorem této trestné činnosti a ostatní členové této skupiny přímými pachateli, když tento závěr se netýká obviněného D., kterého odvolací soud v souladu se závěrem nalézacího soudu také nepovažuje za přímého pachatele. Dovolatel znovu připomíná, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu může být jen ten, kdo není sám pachatelem nebo spolupachatelem. Dle soudu prvního stupně jsou v organizované skupině obvinění H., O., V. a S. Dovolatel uvádí. že porovnáme-li jednotlivé dílčí útoky, pro které byli odsouzeni v prvním stupni, pak žádný z těchto dílčích útoků nespáchali tito pachatelé všichni společně a ani tři spolupachatelé. Pouze útok pod bodem e), ch), q) spáchali dva spolupachatelé a zbytek pod body b), d), f), g), h), k), l), o), pro které byli jednotlivě uznáni vinnými, spáchali bez účasti jiného spoluobviněného z této skupiny. Dle názoru dovolatele je zřejmé, že pokud nalézací a odvolací soud uzavřel, že obvinění naplnili skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zákona, že každý z dílčích útoků by byl jako samostatný trestný čin spáchán ve spolupachatelství zde určených obviněných. Mimo tu skutečnost, že většina spoluobviněných znala některé další spoluobviněné, nebylo v dosavadním řízení žádným důkazem prokázáno, že by tito spoluobvinění jakkoli společně jednali či se svým jednáním podíleli na dalších dílčích útocích se záměrem soustavně poškozovat jednotlivé pojišťovny fingováním dopravních nehod za účelem opakovaného vyplácení náhrady škody, což by vedlo až k celkové škodě ve výši soudem citovaných 2.000.000,- Kč. Stejně tak není prokázáno, že by tito spoluobvinění tvořili článek řetězu směřující k přímému vykonání daného trestného činu v celém rozsahu a nikoli jen dílčího útoku.

Dále dovolatel tvrdí, že nebyly provedeny žádné důkazy, které by dokladovaly, že se jednalo o sdružení osob, u nichž v pokračujících dílčích útocích byla provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy, nebyla prokázána ani plánovitost ani koordinovanost těchto dílčích útoků, která by zvyšovala pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost a nebyla prokázána, ale spíše z dosavadních důkazů je vyloučena ta skutečnost, že by spolupachatelé jednali se záměrem společně získat celkovou sumu vylákanou z pojistného plnění a na této se plánovitě podílet. Naprosto nedoložený a odporující provedeným důkazům je pak závěr nalézacího soudu, že motivem u H. bylo získat finanční prostředky na opravu vozidel dovezených a již havarovaných ze zahraničí, aby je následně s příslušným ziskem bez nákladů prodal.



Dovolatel je tedy toho názoru, že jak nalézací, tak i odvolací soud ve svých rozhodnutích nerozlišil a nezdůvodnil mimo shora uvedené organizované skupiny, zda jsou jednotliví obvinění samostatní pachatelé k dílčím útokům a kterým, či spolupachatelé a vůči kterým spoluobviněným. Přitom je zřejmé, že jednotliví pachatelé nejsou účastni na všech dílčích útocích a nejsou propojeni, ani tato skutečnost není prokazována a ne všichni jsou odsuzováni jako členové organizované skupiny. Přesto oba soudy uzavírají vůči obviněnému H., že jednání všech spoluobviněných jest jediným pokračujícím trestným činem a on je účastník ve formě organizátora. Pokud by ale nešlo o jeden pokračující trestný čin u všech pachatelů, nelze, jak to učinil Okresní soud v Českých Budějovicích, u obviněného H. účastenství posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství. V návaznosti na výše uvedené právní posouzení dovolatel předkládá ke zvážení i doposud provedené hodnocení jednotlivých důkazů, zejména znaleckého posudku, což dovolatel v další části blíže specifikuje.



V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž navrhuje, aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého stupně.

K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Dle jeho názoru je v posuzované věci zřejmé, že se všichni obvinění podíleli na fingování dopravních nehod s úmyslem dosáhnout plnění pojišťovny z tzv. povinného ručení. V tomto směru státní zástupce odkazuje na podrobné rozvedení skutkových zjištění ohledně jednotlivých fingovaných dopravních nehod v odůvodnění nalézacího soudu na str. 42 až 47 rozsudku.

Státní zástupce má za to, že byla učiněna skutková zjištění potvrzující, že to byl právě obviněný H., kdo byl hlavní postavou v celé skupině, který její činnost plánoval, koordinoval a fakticky řídil. V této souvislosti se již odvolací soud vypořádal s námitkou obviněného, že nemohl být organizátorem, pokud byl v některých případech přímo na místě činu, odkazem na trestně právní teorii, která připouští, aby organizátor byl i osobně přítomen na místě činu, pokud byl především organizátorem trestné činnosti, jak je tomu v posuzovaném případě.

Pokud jde o námitky obviněného ohledně znaleckého posudku, státní zástupce je označuje za neslučitelné s použitým zákonným dovolacím důvodem.



Jelikož má státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v převážné části svého obsahu v souladu. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným dovolacím důvodem nejsou toliko ty námitky dovolatele, kde polemizuje se samotnými skutkovými zjištěními soudu, resp. s provedeným hodnocením důkazů (zejména znaleckých závěrů). V této části nelze považovat obsah dovolání za relevantní, neboť dovolání jako zvláštní druh mimořádného opravného prostředku k revizi podobných námitek neslouží, učiněná skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Obecně k obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledává, že jde de facto o opakování obhajoby uplatněné již v řízení o odvolání, a to způsobem, jako by dovolání bylo druhým odvoláním . To se týká nejen výše uvedeného zpochybnění samotných skutkových zjištění (pro řízení o dovolání irelevantní), ale též pokud jde o námitky týkající se skutečně právního posouzení skutku, které je svým charakterem v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obdobně jako odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí a státní zástupce ve výše uvedeném písemném stanovisku nepovažuje ani Nejvyšší soud námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku za důvodné. S těmito námitkami se již řádně vypořádal soud druhého stupně. Nejvyšší soud má sice za to, že odkaz soudu jako orgánu aplikace práva na obsah odborné právní literatury zřejmě nelze považovat za nejprofesionálnější metodu práce, nicméně současně Nejvyšší soud shledává, že odkaz na tuto literaturu byl uveden pouze jako příměr a soudem byl učiněn a vysloven odpovídající právní názor. Nejvyšší soud považuje tento názor za správný a neshledává v něm vadu, která by vedla k závěru, že rozhodnutí soudu bylo založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

I Nejvyšší soud je na základě obsáhlých skutkových zjištění učiněných v této trestní věci toho názoru, že to byl právě dovolatel, kdo vytvořil skupinu podílející se na jednotlivých dopravních nehodách, resp. jejich fingování, jednotlivé dílčí útoky organizoval a i když se některých dílčích útoků také sám zúčastnil, nic to nemění na faktu, že byl organizátorem těchto útoků, které byly prostředkem ke spáchání trestného činu pojišťovacího podvodu podle § 250a tr. zákona.

Obhajobu dovolatele, uplatněnou nejprve v rámci řádného opravného prostředku a nyní i v rámci dovolání, považuje Nejvyšší soud nejen za zcela účelovou, ale za vyvrácenou již soudem druhého stupně a především za zjevně neopodstatněnou.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. dubna 2007

Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h