3 Tdo 222/2004
Datum rozhodnutí: 10.03.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 222/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2004 o dovolání podaném P. H., nyní ve výkonu trestu ve věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 13 To 385/2003 ze dne 4. 11. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 2 T 139/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 2 T 139/2003 ze dne 25. 9. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 trestního zákona a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. To pro skutek podrobně popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

V předmětné věci podal dovolatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 13 To 385/2003 ze dne 4. 11. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti uvedenému usnesení (nesprávně dovolatelem označené jako rozsudek), podal P. H. jako oprávněná osoba, včas a prostřednictvím svého obhájce, za splnění i všech dalších, zákonem požadovaných náležitostí, dovolání, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění takto podaného dovolání potom namítl nevěrohodnost výpovědi tehdy spoluobžalované, která také měla být soudy osobně slyšena a neobjasněnost okolností, za kterých byli obvinění zadrženi na nádraží v K. Souhrnně má za to, že nebylo bezpečně prokázáno, že došlo k naplnění skutkových podstat trestných činů, kterými byl posléze shledán vinným, když soudy nebyly respektovány základní zásady trestního řízení a to zásada prezumpce neviny a zásada in dubio pro reo . Navrhl, aby z těchto důvodů byl napadený rozsudek zrušen ve všech výrocích a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení a rozhodnutí .

K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který v něm uvedl, že především jsou pochybnosti o tom, zda je vůbec přesně označeno napadené rozhodnutí. Dodal také, že bez ohledu na tuto skutečnost ovšem argumenty shromážděné v podaném dovolání nenaplňují tvrzený dovolací důvod, neboť nevytýkají meritornímu rozhodnutí žádné konkrétní pochybení v hmotně právním posouzení skutku, nýbrž vyjadřují pouze výhrady dovolatele k provádění a hodnocení důkazů před soudy a obecné konstatování, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu . Protože dovolatelem uváděné důvody neodpovídají ani jinému zákonnému důvodu dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., je předmětný mimořádný opravný prostředek (vedle formální nedostatečnosti) nutno hodnotit jako podaný z jiného než zákonem stanoveného důvodu dovolání. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, pokud tak neučiní z hlediska ustanovení § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud se nejdříve zabýval formální správností podaného dovolání. Na jedné straně je zřejmé, že napadeným rozhodnutím je již citované usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 To 385/2003 ze dne 4. 11. 2003, které je takto označeno v samotném úvodu podaného dovolání, byť nesprávně označené jako rozsudek. Na straně druhé však bez tohoto, že by napadené rozhodnutí bylo přesně označeno v petitu samotného dovolání, je zřejmé o jaké rozhodnutí se jedná a čeho se dovolatel domáhá, a proto k uvedenému pochybení dovolací soud za dané situace nepřihlédl.

K věci samotné je však na místě připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tak předpokládá, že dovolání je v tomto případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem práva hmotného. Jinými slovy, neumožňuje přezkum rozhodnutí z hledisek vymezených v příslušných předpisech procesního typu. Takto se tedy nelze domáhat přezkumu hmotně právních zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno a nelze proto ani hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu z hlediska ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

V projednávané věci dovolatel ani nenamítá rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací. Vadné hmotně právní posouzení věci pak opřel o svůj názor spočívající v tom, že soudy dospěly ke svým názorům, vyjádřeným ve svých rozhodnutích, na základě nesprávně vedeného dokazování a takto i nesprávného hodnocení provedených důkazů. Námitky uplatněné dovolatelem a vymezení dovolacího důvodu poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak na uvedený důvod zjevně nedopadají a nelze tak akceptovat výhrady, které se týkají vad stran skutkových zjištění jako důvodů, které měly (mohly) mít vliv na navazující hmotně právní posouzení věci.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, přičemž takto za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. března 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka