3 Tdo 203/2017
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 249 odst. 1 tr. ř., § 251 odst. 1, 2 tr. ř., § 253 odst. 3 tr. ř.



3 Tdo 203/2017-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 2. 2017 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného A. N. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 80/2015, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368, zrušuje .

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný A. N. nebere do vazby .

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, č. j. 8 T 80/2015-340, byl obviněný A. N. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že od přesně nezjištěného dne v říjnu 2014 do 7. 11. 2014 v O. V. na ul. 2. d. neoprávněně užíval k bydlení byt, obývaný poškozenou G. K., do něhož se dostal, když po zaklepání na vstupní dveře tyto poškozená pootevřela, obžalovaný ji přetlačil a dveře do bytu úplně otevřel, přes slovně vyjadřovaný nesouhlas poškozené vešel dále do předsíně bytu a kuchyně, kde prohledal kuchyňskou linku, pokračoval do obývacího pokoje, který rovněž prohledal, a poté poškozené oznámil, že nemá kam jít a bude tedy bydlet u ní, byl 20 let na M., a proto je mu všechno jedno, může jí udělat problémy, vybít okna v baráku, udělat problémy její rodině, ví, kde bydlí její matka, takže poškozená ze strachu z obžalovaného svolila, aby u ní bydlel, první tři dny nemohla byt opustit a poté mohla z bytu odcházet pouze se svolením obžalovaného, musela mu vždy ohlásit, kam jde a kdy se vrátí, poškozenou omezoval v jejím bytě tak, že ji nenechal spát, musela si s ním povídat, v jednom případě, když usnula, ji vzbudil úderem do levé tváře, až jí způsobil hematom v okolí levého oka, v bytě poškozené setrval až do 7. 11. 2014, kdy se poškozená svěřila své kamarádce, a poté věc oznámila i Policii ČR, která obžalovaného v jejím bytě zadržela . Za to a dále za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T 201/2015, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2016, a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 10 T 141/2015, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, byl obviněný podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to jednoho kusu vojenského nože s černou rukojetí, který je uložen v depozitu PČR 8. OOK SKPV Ostrava-Zábřeh pod č. j. KRPT-246357-87/TČ-2014-070778-0828. Soud současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestu ze shora citovaných pravomocných rozsudků Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T 201/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 10 T 141/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podala za obviněného A. N. nejprve tzv. blanketní odvolání jeho obhájkyně JUDr. Alena Kubalová, která byla obviněnému ustanovena dne 2. 8. 2016 z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V podání uvedla pouze to, že odvolání směřuje do výroků o vině a trestu a bude doplněno ve lhůtě sedmi dnů po konzultaci s klientem, který je ve věznici (č. l. 357 spisu). V zákonné lhůtě podal odvolání také sám obviněný, který v něm výslovně uvedl, že se odvolává proti výroku o vině, jelikož trestné činy, za které byl odsouzen, nespáchal (č. l. 360 spisu). Ustanovená obhájkyně byla poté podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzvána samosoudkyní soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání, resp. k jeho doplnění o všechny náležitosti podle ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., s poučením, že jinak bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. K tomu byla obhájkyni stanovena lhůta pěti dnů od doručení výzvy, ke kterému došlo dne 30. 8. 2016 (č. l. 361 a 362 spisu). Na předmětnou výzvu obhájkyně nereagovala a odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnila.

Po marném uplynutí stanovené lhůty bylo odvolání obviněného předloženo Krajskému soudu v Ostravě, který o něm rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368, jímž je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Odvolací soud zdůvodnil výše uvedené rozhodnutí tím, že řádný opravný prostředek obviněného nebyl i přes zaslanou výzvu obhájkyni do pěti dnů odůvodněn, když obviněný toliko sdělil, že trestné činy nespáchal. Soud druhého stupně proto dospěl k závěru, že odvolání obviněného nesplňuje náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř. a vady nebyly odstraněny ani postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř.

Usnesení odvolacího soudu napadl následně dovoláním nejvyšší státní zástupce. Učinil tak ve prospěch obviněného A. N. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce (dovolatel) předně poukázal na to, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně odůvodněno podle § 251 tr. ř. tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. O tom musí být oprávněné osoby také poučeny. Oprávněná osoba přitom může zásadně napadat rozsudek z jakýchkoliv důvodů, které považuje ze svého hlediska za významné a způsobilé přesvědčit odvolací soud o nezákonnosti, neodůvodněnosti, neúplnosti či jiné nesprávnosti napadeného rozsudku nebo jeho konkrétního výroku. S názorem odvolacího soudu lze podle dovolatele souhlasit potud, že odvolání obviněného, zpracované obhájkyní, skutečně nesplňovalo zákonné náležitosti. To však neplatí pro odvolání sepsané samotným obviněným, které bylo zároveň podáno rovněž v zákonné lhůtě. Z jeho obsahu lze totiž podle dovolatele bez zřejmých obtíží dovodit, jaký výrok napadl a z jakého důvodu. Třebaže obviněným zvolená formulace byla velmi stručná, zřetelně z ní vyplynulo, že brojí proti výroku o vině, když má za to, že soudem učiněná skutková zjištění o tom, že je pachatelem žalovaného skutku, nejsou správná. Obviněný tak v podstatě vymezil vadu, kterou rozsudku vytýká z hlediska ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., a Krajský soud v Ostravě se proto měl takto podaným odvoláním zabývat meritorně. Na podporu svého názoru poukázal dovolatel na judikaturu Nejvyššího soudu a z ní zejména na obsah usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 362/2016. V něm byla řešena do jisté míry obdobná situace se závěrem, že je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 249 odst. 1 tr. ř., jestliže je i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je jím napadán a jaké konkrétní vady (skutkové, hmotněprávní atd.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Opačný výklad, tj. lpění na podrobném vylíčení namítaných vad rozsudku, by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti takovému meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavřel nejvyšší státní zástupce své dovolání konstatováním, že pokud krajský soud nepřihlédl k obsahu odvolání podaného samotným obviněným, z něhož lze bez zřejmých pochybností dovodit namítanou vadu rozsudku soudu prvého stupně, zkrátil ho na jeho procesních právech a zasáhl tím především do jeho práva na obhajobu. O odmítnutí řádného opravného prostředku tak rozhodl v rozporu s § 253 odst. 3 tr. ř. a § 249 odst. 1 tr. ř., tj. aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tím byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho prvé alternativě.

Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., 1) podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 537/2016, zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a 2) dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil dovolatel i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyšší soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému (doručeno dne 13. 1. 2017) a jeho obhájkyni (doručeno dne 11. 1. 2017). Do zahájení neveřejného zasedání však Nejvyšší soud vyjádření obviněného k dovolání neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní námitky, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na který odkázal.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.

Jestliže tedy nejvyšší státní zástupce namítl, že Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně napadeným usnesením bez věcného přezkoumání podle § 253 odst. 3 tr. ř. zamítl řádný opravný prostředek obviněného, aniž by pro takový postup a rozhodnutí byly v projednávané trestní věci splněny procesní podmínky stanovené zákonem, uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě právně relevantně.

Protože Nejvyšší soud zároveň neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Dospěl přitom k závěru, že uplatněné námitky jsou důvodné .

Předně je nutno poukázat na to, že obsahem výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř. musí být také upozornění na zjištěné nedostatky odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady, pro něž odvolací soud tento řádný opravný prostředek jinak může odmítnout. V porovnání s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 251 odst. 2 tr. ř. sice není nutné, aby soud odvolateli zastoupenému obhájcem poskytoval i potřebné poučení k postupu, který má vést k odstranění vytýkaných vad, nicméně jen na základě výzvy, jejímž obsahem je specifikace vad podaného odvolání , může odvolatel přistoupit k případnému odstranění těchto nedostatků. Nejde-li o takovou výzvu, pak odvolateli není zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit, v čem spočívají jeho nedostatky, co v něm chybí nebo je nejasné, rozporuplné apod. Jinými slovy, pouze na podkladě výzvy v podobě obsahující také konkretizaci vad podaného odvolání lze za splnění dalších podmínek (srov. § 251 odst. 1 tr. ř.) vyvozovat vůči odvolateli též důsledky předpokládané v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř., jestliže této výzvě nevyhoví (k tomu srov. v právní teorii např. Šámal a kol.: Trestní řád komentář, díl II., 5. Doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 1898, a v judikatuře Nejvyššího soudu dovolatelem citovaná usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 7 Tdo 362/2016 a sp. zn. 11 Tdo 195/2005).

Přípis samosoudkyně soudu prvního stupně adresovaný dne 29. 8. 2016 obhájkyni obviněného a označený jako výzva k odstranění vad podle § 251 odst. 1 tr. ř. ve znění: podle § 251 odst. 1 trestního řádu Vás vyzývám k odstranění vad, spočívajících v nesplnění náležitostí obsahu podaného odvolání, které jsou stanoveny v § 249 odst. 1 trestního řádu, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 trestního řádu , výše uvedené kriterium jednoznačně nesplňoval. Už proto s ním nebylo možno spojovat účinky předvídané v ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř.

Nejvyššímu státnímu zástupci bylo třeba přisvědčit i v názoru, že ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. je možno považovat za dostatečný obsah odvolání obviněného A. N., které podal sám bez obhájkyně a které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 22. 8. 2016 (č. l. 360 spisu). Nejvyšší soud totiž při své rozhodovací činnosti vychází z pojetí, podle nějž je třeba při posuzování obsahových náležitostí odvolání zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Tedy i méně detailní odvolání je proto nutné považovat za podání odpovídající podmínkám uvedeným v § 249 odst. 1 tr. ř., pokud je z něj i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké vady (skutkové, hmotněprávní aj.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány. Podstatné je, aby byl z příslušného podání určitým způsobem stanoven rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Požadavek na podrobné vylíčení namítaných vad rozsudku by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Obviněný A. N. v předmětném podání vymezil trestní věc, o kterou se jedná, a to uvedením spisové značky. Dále specifikoval, že jde o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, které pak odůvodnil slovy Odvolávám se proti výroku o vině, jelikož jsem trestné činy, za které jsem byl odsouzen, nespáchal . Z takové byť do jisté míry vágní formulace lze snadno dovodit, že obviněný vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.

Soudu druhého stupně tak nic nebránilo v tom, aby přistoupil k věcnému přezkumu podle § 254 odst. 3 tr. ř. Pokud napadeným usnesením odvolání obviněného odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Proto Nejvyšší soud z podnětu důvodně podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 To 537/2016-368, zrušil. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek obviněného. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). To znamená, že o odvolání rozhodne po provedeném přezkumu , nedojde-li v budoucnu k situaci předpokládané v ustanovení § 250 odst. 4 tr. ř.

Pokud jde o další postup Nejvyššího soudu, ustanovení § 265 l odst. 4 tr. ř. lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pozbyl zároveň právní moci i výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016, č. j. 8 T 80/2015-340, v jehož výkonu tak nelze pokračovat. Na straně druhé však nic nebrání tomu, aby byl vykonáván souhrnný trest uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 74 T 201/2015, jehož právní moc se ve výroku o trestu v důsledku výše uvedeného zrušení obnovila. Proto bylo rozhodnuto podle § 265 l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby, když aktuální důvody tzv. koluzní vazby z obsahu spisu dovodit nelze a omezení obviněného na svobodě současným výkonem trestu v jiné trestní věci se jeví jako dostačující i z hlediska případných důvodů vazby podle § 67 písm.a), c) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2017

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler