3 Tdo 203/2009
Datum rozhodnutí: 18.03.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 203/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2009 o dovolání podaném obviněným M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 9 To 415/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 32 T 29/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 32 T 29/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výrokové části rozsudku. Za to byl obviněný podle § 248 odst. 3 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkce spojených s hmotnou odpovědností na dobu čtyř let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.



O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 9 To 415/2008, jímž napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsoudil ho podle § 248 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a dvou měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkce spojených s hmotnou odpovědností na dobu čtyř let. Výroky o náhradě škody zůstaly nezměněny.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. K. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že v posuzované věci byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, když k takovému závěru dospěly výlučně na základě nepřímých důkazů. Domnívá se však, že jednotlivé nepřímé důkazy v jeho případě netvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících a že nejsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, aby z nich bylo možno dovodit jediný závěr, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 84/69. Okolnosti zjištěné soudem prvního stupně nejsou dle názoru dovolatele dostačující pro závěr o jeho vině. Ve svém dovolání uváděl skutečnosti, které dle jeho názoru narušují řetězec nepřímých důkazů, kterými se odvolací soud sice zabýval, ale nijak neposuzoval dovolatelovu námitku o absenci řetězce nepřímých důkazů. Dovozuje, že pouhý závěr soudu o správnosti samotných skutkových zjištění ještě nezakládá vyvrácení dovolatelovy námitky ohledně absence uceleného řetězce nepřímých důkazů. V dalším poukazuje na způsob hodnocení vybraných zjištěných skutečností ve věci. Má za to, že odvolací soud se jeho námitkami ve vztahu k řetězci nepřímých důkazů nezabýval řádně, na tyto námitky totiž v odůvodnění svého rozhodnutí věcně nereagoval, pouze se omezil na konstatování správnosti dílčích skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Dovolatel má tedy za to, že odvolací soud nesplnil svou úlohu přezkumného orgánu. Shrnuje, že provedené právní posouzení řetězce nepřímých důkazů neumožňuje učinit závěr o jeho vině i o tom, zda se skutek stal tak, jak je v rozhodnutí popsán, resp. zda byly v daném případě naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.



S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 9 To 415/2008, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 32 T 29/2007, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu Praha - východ k novému projednání a rozhodnutí. S poukazem na § 265o tr. ř. proto navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon napadeného rozhodnutí.

Do dnešního dne Nejvyšší soud neobdržel písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Dovolatel postavil své dovolání na tvrzení, podle něhož soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily tím, že závěr o jeho vině založily na řetězci nepřímých důkazů, který není ucelený a neumožňuje učinit ve věci jediný závěr. Zároveň uvádí důkazy, které dle jeho mínění řetězec nepřímých důkazů narušují. Jedná se o dovolatelovu účast na tenisovém turnaji o víkendu před údajným odcizením hotovosti z kufru jeho automobilu a výpověď svědkyně K., která s ním strávila večer před údajným odcizením hotovosti a která vypověděla, že se dovolatel choval normálně, že si žádné zvláštnosti v jeho chování nevšimla. Z těchto skutečností vyvozuje, že by se těžko choval normálně a klidně, že by se těžko zvládl soustředit na tenisový turnaj, kde dosáhl úspěchu, kdyby mělo hned v následujících dnech dojít k odhalení jeho zpronevěry. Nejvyšší soud však konstatuje, že se dovolatel pouze dovolává jiného hodnocení důkazů, než jaké soudy ve svých rozhodnutích učinily, a sice hodnocení důkazů v jeho prospěch. Soud prvního stupně i soud odvolací svá rozhodnutí odůvodnily řádně a způsobem předpokládaným v ustanoveních § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. Ve věci provedené důkazy hodnotily jednotlivě i v jejich souhrnu a správně uzavřely, že se dovolatel dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Jeho obhajoba, že předmětná hotovost mu byla odcizena z kufru jeho automobilu, je pouze účelová a má zakrýt vlastní trestnou činnost. Při projednávání věci vyšlo najevo, že dovolatel ve své výpovědi lhal, a proto mu soudy neuvěřily ani v otázce údajné krádeže. Není pravdou, že by se odvolací soud nezabýval námitkou dovolatele, že ve věci absentuje ucelenost řetězce nepřímých důkazů, a že nesplnil svou úlohu přezkumného orgánu. Z rozsudku odvolacího soudu naopak plyne, že se věcí podrobně zabýval a všechny provedené důkazy pečlivě hodnotil. Dokazování bylo úplné, proto neshledal potřebu ho doplnit. V dalším dovolatel pouze rozporoval způsob, jakým soudy hodnotily důkazy, což dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Nejvyšší soud podotýká, že sama výpověď obviněného po jejím porovnání s ostatními důkazy (zjištěný pohyb obviněného lokalizací tel. hovorů, okamžitě po návratu z A. nepravdivé tvrzení o nemoci syna a odjezdu manželky, neoznámení údajné krádeže peněz policejním orgánům při opakovaném styku s nimi) vylučuje byť minimální stupeň její věrohodnosti, vylučuje, že by peníze z vozidla skutečně někdo odcizil. Soudy pak v těchto souvislostech se pečlivě zabývaly rozborem výpovědi obviněného ve světle objektivních zjištění a nelze jim ničeho vytknout.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka



Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký