3 Tdo 20/2011
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 234 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 20/2011-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání podaném L. Ž. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 657/2009 ze dne 19. 5. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 101/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 4 T 101/2009 ze dne 24. 8. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal L. Ž. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí na Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 657/2009 ze dne 19. 5. 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části svého rozsudku. Za uvedený trestný čin jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu zabral věc ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovanou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud druhého stupně nedostatečně zohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, jakož i poměry pachatele a v tomto světle se tak uložený trest jeví jako nepřiměřeně přísný. To i proto, že odvolací soud v rozporu se zásadami pro ukládání trestů zdůraznil pouze okolnosti přitěžující, bez toho, že by se dostatečně zabýval i okolnostmi polehčujícími. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil ve výroku o trestu a sám ve věci rozhodl. Dále navrhl, že pro případ přikázání věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, aby byla nařízena změna senátu .

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel argumentuje výlučně proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, kterou spatřuje v jeho výměře. Uvedla, že užitím takové argumentace dovolatel nenaplnil jím zvolený dovolací důvod a také žádný z dalších dovolacích důvodů označených v § 265b tr. ř., s dodatkem, že v předmětné věci by nebyl důvodně dán ani případně užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nedošlo k uložení nepřípustného druhu trestu nebo druhu trestu sice přípustného, ale mimo zákonnou trestní sazbu. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Stejně tak se ovšem s ohledem na takto označený dovolací důvod nelze domáhat uložení jiného druhu či výše trestu, pokud v tomto směru vedená argumentace postrádá ono zmíněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

V dané věci se dovolatel domáhá uložení mírnějšího trestu, když trest odnětí svobody, uložený mu odvolacím soudem považuje za příliš přísný. S poukazem na již uvedené však nezbývá než konstatovat to, že právní závěry odvolacího soudu ohledně druhu a výše jím uloženého trestu nelze mít za extrémně nesouladné se skutkovými zjištěními, když odvolací soud se i takto vznesenými námitkami zabýval a také vysvětlil, jaké úvahy jej vedly při uložení druhu a výše trestu, když i v tomto směru rozhodl v mezích zákonného uvážení.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka