3 Tdo 197/2011
Datum rozhodnutí: 16.03.2011
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zák., § 205 odst. 2 tr. zák., § 178 odst. 1,2 tr. zákoník




3 Tdo 197/2011 -22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2011 o dovolání podaném T. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 445/2010 ze dne 21. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 138/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v od n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 138/2010 ze dne 9. 8. 2010 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen trest. zák.) a pod bodem 2. dvojnásobným přečinem krádeže a to jednak podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trest. zák. a jednak podle § 205 odst. 2 trest. zák. a také přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trest. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal T. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 445/2010 ze dne 21. 10. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. S. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že sice užil násilí proti poškozenému, avšak proto, aby jej upozornil na nesplacený dluh. Teprve poté, co poškozený rezignoval na obranu, jej prohledal a odcizil mu klíče a jiné věci a toto jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako přečin krádeže a nikoliv zločin loupeže. K přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trest. zák. potom uvedl, že při překonávání překážky nepoužil sílu a jeho jednání tak bylo nutno vyhodnotit jako uvedený přečin podle § 178 odst. 1 trest. zák. Poukázal konečně i na to, že předložil soudu dodatečný písemný souhlas poškozeného s popsaným jednáním, k čemuž však soudy jako k významné polehčující okolnosti nepřihlédly. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i s ním související rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že je považuje za zjevně neopodstatněné. To s tím, že je nepochybné, že se dovolatel zmocnil věcí poškozeného poté, co ten se jeho útoku přestal bránit a násilí dovolatele tak bylo právě prostředkem k získání věcí poškozeného. Stran skutku uvedeného pod bodem 2. citovaného rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že ten nebyl spáchán silou, ale překážka (zámek dveří) byla překonána klíči předtím dovolatelem za užití již popsaného násilí získanými. K namítanému svolení poškozeného potom uvedl, že dodatečné svolení je možné akceptovat jen za určitých okolností, které však v posuzované věci (jak přiléhavě vysvětlil odvolací soud) nebyly dány. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

V rámci podaného dovolání je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.

V dané věci, z hlediska popisu napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl (s již shora uvedenou argumentací), že předmětné skutky nebyly správně právně kvalifikovány. Takto jde sice o námitku vznesenou právně relevantně, současně však zjevně neopodstatněnou. Z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že popsaným jednáním dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trest. zák., když vůči poškozenému užil fyzické násilí (vedoucí až k jeho poranění) a to ve zřejmé snaze zmocnit se věcí, které měl tento u sebe (těch se i zmocnil). Stejně tak soudy správně posoudily jednání dovolatele v případě jeho neoprávněného vniknutí do obydlí poškozeného, když dovodily i to, že při tomto činu překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí. Nutno takto poukázat na to, že obydlí poškozeného si dovolatel otevřel jeho klíči, které mu krátce předtím (již popsaným násilným způsobem) vzal. I zde soudy vycházely z nesporně učiněných skutkových zjištění a nepochybily, pokud popsané jednání dovolatele v tomto směru právně kvalifikovaly jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trest. zák. Konečně stran námitky spočívající v tom, že soudy nezohlednily jim dodatečně předložený souhlas poškozeného s jednáním dovolatele, je na místě poukázat na odůvodnění ve věci přijatého rozhodnutí odvolacího soudu, v rámci kterého tento přehledně a přiléhavě vysvětlil, za jakých okolností lze takový souhlas akceptovat a vysvětlil také, proč tomu tak v posuzované věci při aplikaci § 30 trest. zák. nebylo a ani být nemohlo. Nelze než uzavřít, že v posuzované věci oba soudy jednání dovolatele právně kvalifikovaly v souladu se zákonem, přičemž vycházely z (odpovídajícím způsobem) učiněných skutkových zjištění, když v tomto směru ostatně dovolatel námitky ani nevznesl.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka