3 Tdo 195/2017
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., § 145 odst. 1 tr. zákoníku



3 Tdo 195/2017 -28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2017 o dovolání podaném J. O. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 8 To 285/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 173/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 3 T 173/2015, byl J. O. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento zvlášť závažný zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ správně § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ] uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných v citovaném rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a § 229 odst. 1 tr. ř. poté bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.

V předmětné věci podali obviněný J. O., jeho manželka S. O., dcera B. O., sestra E. S. a matka H. O. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 8 To 285/2016, tak, že je jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. O. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný J. O. v tomto svém mimořádném opravném prostředku (a v rámci jeho doplnění) uvedl, že jej podává z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Soudům vytkl, že nerespektovaly ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a neprovedly obhajobou navrhované důkazy, zejména stran důsledného posouzení zdravotního stavu obviněného. Provedené důkazy dle obviněného nebyly objektivně hodnoceny, z čehož vyplynuly rozporné skutkové závěry. Zejména tedy poukazoval na nedostatečně vyhodnocenou otázku případné zmenšené příčetnosti jeho osoby, přičemž soudy se toliko omezily na otázku nepříčetnosti . Znalkyni MUDr. Martě Holanové nadto vytkl, že při vypracování znaleckého posudku vycházela z neúplných podkladů. Rovněž namítl, že byl zkrácen v právu na obhajobu, neboť obhajobě nebyl poskytnut dostatečný prostor pro vyjádření k některým provedeným důkazům, resp. pro případné doplnění dokazování, a to v reakci na vyjádření znalkyně MUDr. Marty Holanové k přípisu MUDr. N. Dále pak uvedl, že nebyl náležitě prokázán mechanismus poškození částí těla poškozené a nebylo zjišťováno, co přesně poškozená dělala ve svém bytě v době mezi útokem obviněného a následnou cestou do nemocnice. Orgány činné v trestním řízení se dostatečně nezabývaly ani objasněním, kde se měl předmět doličný najít. Nadto namítl, že znalec MUDr. Miroslav Ďatko mohl být podjatý, neboť je lékařem na stejné klinice, kde byla poškozená léčena. S ohledem na nedostatečně provedený proces dokazování tudíž nemohlo být uzavřeno, že by do úvahy nepřipadaly jiné možnosti aplikace norem hmotného práva, zejména pak skutkových podstat podle § 147 tr. zákoníku a § 148 tr. zákoníku. Za nepřezkoumatelný obviněný označil výrok o náhradě nemajetkové újmy, neboť pro stanovení její výše nebylo provedeno dostatečné dokazování. Obviněný rovněž předložil dvě fotografie poškozené z podzimu 2016, jež byly staženy z jejího facebookového profilu, ze kterých má vyplývat, že poškozená žije stejným způsobem života, včetně volnočasových aktivit, jak žila před způsobením zranění. Uložený trest poté obviněný označil za nepřiměřeně přísný. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek, stejně jako všechna další navazující rozhodnutí, a aby soudu prvního stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 13. 12. 2016 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaných opravných prostředcích (odvoláních) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Krom toho, ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom zčásti směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména posouzení zdravotního stavu obviněného anebo mechanismus poškození částí těla poškozené), neúplnost procesu dokazování (nedostatečné posouzení zdravotního stavu obviněného, resp. podkladů pro znalecký posudek MUDr. Marty Holanové) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Zdravotním stavem a psychickým rozpoložením, resp. příčetností obviněného v době spáchání daného zvlášť závažného zločinu se soudy důsledně zabývaly (viz str. 6-8 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7-8 usnesení soudu druhého stupně), přičemž mohly vycházet zejména ze znaleckého posudku MUDr. Marty Holanové. Pokud vyvstávaly některé nejasné otázky, byly ze strany znalkyně náležitě ozřejměny při hlavním líčení. Během celého řízení přitom nebyly shledány důvody pochybovat o správnosti závěrů rozvedených právě ve zmíněném znaleckém posudku. Byť soudy nepřistoupily na obhajobou navrhované doplnění dokazování k posouzení zdravotního stavu obviněného, nelze hovořit o přítomnosti tzv. opomenutých důkazů. Nejvyšší soud již ve svých dřívějších rozhodnutích uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by byl naplněn i v případě, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly navrhovanými důkazy, neboť uvedená (procesní) vada může mít vliv na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku. V projednávané věci však nelze konstatovat, že se soudy navrhovanými důkazy vůbec nezabývaly, kdy soudy jasně a logicky uvedly, proč shledaly navrhované důkazy nadbytečnými (viz str. 8 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 10 usnesení soudu druhého stupně). Podstatné je dále zjištění, zda k prokázání skutkového stavu soudy provedly jiné důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného. Jelikož byl přitom skutkový stav spolehlivě prokázán i jinými provedenými důkazy, tak soudy nepochybily, když pro nadbytečnost nevyhověly některým návrhům obhajoby na doplnění dokazování, zejména když toto své rozhodnutí náležitě odůvodnily.

Rovněž námitkami směřujícími do výroku o náhradě nemajetkové újmy obviněný v podstatě toliko rozporoval proces provedeného dokazování a z něj učiněná skutková zjištění, přičemž současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy přitom ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly, proč byla poškozené H. S. přiznána nemajetková újma v dané výši a proč byla se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněným předložené fotografie poškozené, ze kterých má být dle něj snad patrné, že si poškozená užívá plnohodnotného života, mohou být jen stěží porovnávány s bolestí a utrpením, stejně jako dopadem na její budoucí život, což zapříčinil výlučně obviněný svým jednáním, za které byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku.

Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného, i v tomto ohledu mohl Nejvyšší soud zcela přisvědčit závěrům, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně. Jak bylo bez důvodných pochybností prokázáno, obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že svým jednáním může poškozené způsobit zranění, která by mohla mít znaky některé z kategorií spadající pod těžkou újmu na zdraví , jak je předkládá ustanovení § 122 odst. 2 tr. zákoníku [v projednávané věci konkrétně § 122 odst. 2 písm. f), písm. i) tr. zákoníku]. Způsob, jakým si obviněný připravil injekční stříkačku obsahující kyselinu sírovou, jakým dříve zkoušel účinky kyseliny na jiných věcech, charakter vztahu obviněného s poškozenou apod., ve svém souhrnu svědčí o úmyslném jednání, nikoli o některé z jeho nedbalostních forem. Nebylo tedy možné přiznat relevanci námitkám, že pro dané jednání měla být jako přiléhavější zvažována spíše aplikace § 147 tr. zákoníku (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti), případně § 148 tr. zákoníku (ublížení na zdraví z nedbalosti).

Ani polemika obviněného s tím, že znalec MUDr. Miroslav Ďatko mohl být podjatý, neboť je lékařem na stejné klinice, kde se poškozená léčila, nebyla shledána důvodnou. Obviněný jednak neargumentoval žádnými konkrétními poznatky, v čem by měla ona podjatost spočívat, a dále pak skutečnost, že dotyčný znalec působí na stejném pracovišti, kde se měla poškozená léčit, ještě sama bez dalšího nezakládá důvody, pro které by měl být znalec z podání znaleckého posudku vyloučen.

Nejvyšší soud taktéž nemohl přisvědčit námitce obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Předně, k výroku o trestu se vztahují dva dovolací důvody, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani jeden z těchto dovolacích důvodů obviněný neuplatnil. Dále pak, první z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž Nejvyšší soud v tomto ohledu pochybení neshledal. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup, což není situace přiléhavá pro nyní projednávanou věc. Nejvyšší soud dále musí zdůraznit, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.

S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 3. 2017

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu