3 Tdo 183/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 183/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání podaném obviněným V. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 31 To 366/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 9/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 5 T 9/2008, byl obviněný V. N. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1. výroku rozsudku tím, že v L., dne 27. 3. 2007 kolem 15.30 hodin, v ulici R., pod přístřeškem pro motorové vozidlo u domu č. p., nejprve úderem tyče zabalené v bílém hadru do ruky a následně úderem pěstí do hrudníku napadl obžalovaný M. H. poškozeného M. H., a pak nejprve společně obžalovaný J. K. a V. N. napadli poškozeného M. H., tak, že obžalovaný J. K. poškozeného bil pěstmi a násadou od lopaty, uloženou pod přístřeškem, obžalovaný V. N. opakovaně poškozeného kopl v úmyslu, aby jim poškozený M. H. vydal finanční hotovost ve výši 5.000 Kč a poté, když poškozený M. H. z obavy o další napadání utekl ke dveřím uvedeného domu, jej všichni 3 obžalovaní pronásledovali, kde jej nejméně 1x obžalovaný J. K. udeřil lopatou do hrudníku a poté, co byla jejich jednání přítomna M. S., kterou poškozený M. H. požádal o přivolání policie, jí obžalovaný J. K. vyhrožoval, že pokud zavolá Policii ČR, podpálí jí dům, následně obžalovaný J. K. za přítomnosti obžalovaných M. H. a V. N. požadavek na vydání peněz do 17.00 hod. téhož dne opakoval a při odchodu z místa činu ještě obžalovaný K. na poškozenou M. S. křičel, že pokud věc policii oznámí, vystřílí jí barák brokovnicí.

Dále byl uznán trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 3. výroku rozsudku tím, že v M. B., dne 2. 2. 2007 kolem 15.10 hod., v ulici U. S. v obchodním domě K., si do batohu ukryl tři láhve alkoholu zn. B. v celkové hodnotě 747,- Kč a prošel kolem pokladny bez zaplacení, ke škodě společnosti K. Č. r., v. o. s., a to přesto, že byl mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 4 T 205/2005, odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 30. 12. 2006.

Konečně byl uznán vinným dalším trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 4. výroku rozsudku tím, že přestože byl mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 4 T 205/2005 odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 30. 12. 2006, společně s obviněnou B. D. v L., dne 12. 6. 2007 kolem 14,30 hod. v ulici L. v obchodním domě L., vzali z regálu tři láhve F. a dvě láhve B. v celkové hodnotě 1.155,- Kč, vložili je do košíku a následně je u mrazáku přendali do batohu zavěšeného na košíku a obžalovaný V. N. prošel přes pokladnu bez zaplacení za toto zboží, ke škodě společnosti L., Č. r., v. o. s.

Za trestné činy uvedené pod bodem 1. a 3. výroku rozsudku byl obviněný V. N. podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 5 T 42/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený pod bodem 4. výroku rozsudku byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.



O odvolání obviněného, směřujícím do výroku o vině skutky popsanými pod body 1. a 4. výroku rozsudku, a následně do výroku o trestu, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 31 To 366/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. N. dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.

V jeho odůvodnění dovolatel uvedl, že podle jeho názoru nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by skutky uvedené pod body 1. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně spáchal. Má za to, že nebyla zachována totožnost skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a v rozhodnutí soudů obou stupňů a poukazuje na odlišnosti. V obžalobě se uvádí, že dovolatel spolu s dalšími dvěma obviněnými napadl poškozeného po předchozí dohodě, ačkoli se ve spisu k dohodě nenachází důkaz, a dále pak v usnesení o zahájení trestního stíhání byl dovolatel obviněn ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství, ač by se dle jeho názoru mělo jednat pouze o pomoc. Vytkl soudům obou stupňů, že vycházely z neúplných a nejasných skutkových zjištění, že nehodnotily náležitě všechny důkazy, že dostatečně nepřihlédly ke všem tvrzeným skutečnostem a že neprovedly další potřebné důkazy. Vzniklá nejasnost skutkových zjištění a rozpory mezi výrokem o vině a jeho odůvodněním tak mají za následek dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a vady skutkové a právní. Co se týče skutku uvedeného pod bodem 1. výroku rozsudku, dovolatel polemizuje s výpověďmi poškozeného a svědkyně S. Výpovědi poškozeného z přípravného řízení a z hlavního líčení považuje za vzájemně rozporné. U hlavního líčení poškozený potvrdil, že při výpovědi v přípravném řízení byl v tísni a pod policejním nátlakem, přičemž toto jeho tvrzení nebylo zpochybněno či vyvráceno, což by mělo mít za následek nepoužitelnost výpovědi poškozeného učiněné v přípravném řízení. U hlavního líčení pak poškozený nepotvrdil účast dovolatele na žalovaném skutku, nepotvrdil, že by mu dovolatel ublížil na zdraví, že by jej vydíral nebo násilím nutil, aby něco konal. Svědkyně S. dovolatele neztotožnila. Neslyšela žádnou hádku, neslyšela tedy, že by nutil poškozeného k vydání peněz. Dovolatel je přesvědčen, že svou přítomností u žalovaného skutku nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání. Rovněž u skutku popsaného pod bodem 4. výroku rozsudku dovolatel tvrdí, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by skutek spáchal. Napadá výpovědi svědků N., V. a Š. s tím, že jsou obecné, pouze popisují obecný způsob postupu ve vztahu k podezřelým z krádeže, svědkyně V. ani svědek Š. dovolatele v hlavním líčení neztotožnili. Skutek je tak prokazován pouze výpovědí obviněné D. z přípravného řízení, která ovšem tuto svou výpověď později popřela. Dovolatel vyzdvihuje, že pracovník ostrahy otevřel batoh dovolatele, v němž se mělo nalézat odcizené zboží, sám v zázemí prodejny, bez přítomnosti Policie ČR či zaměstnanců prodejny.



S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 31 To 366/2008, zrušil ve výrocích o vině skutky uvedenými pod body 1. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně týkající se osoby dovolatele a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem a zprostil jej obžaloby z uvedených skutků. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rovněž výroky o trestu za trestné činy uvedené pod body 1., 3. a 4. výroku rozsudku a za skutek uvedený pod bodem 3. výroku rozsudku mu uložil přiměřený trest, příp. řízení ohledně tohoto skutku podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil.

Do data neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podané oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Může jím být existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.

V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozhodl o jeho odvolání po věcném přezkoumání ve veřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2008, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).

Dovolatel však zpochybnil způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když tvrdí, že soudy nepřihlédly ke všem tvrzeným skutečnostem a neprovedly další důkazy.

Nejvyšší soud ke vzneseným námitkám podotýká, že z napadeného usnesení a zejména pak z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit. Tyto závěry soudy ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložily a odůvodnily. Jednání, které soudy kvalifikovaly jako trestný čin vydírání (bod 1. výroku rozsudku), potvrzuje především výpověď svědkyně S., která se částečně shoduje s výpovědí poškozeného z přípravného řízení. Z výpovědi poškozeného v hlavním líčení bylo patrno, že se snažil svou výpověď z přípravného řízení pozměnit tak, aby obviněným nepřitížil. Poškozený a obvinění jsou osoby s kriminální minulostí, vzájemně se znali a již cestou za poškozeným obvinění věděli, že poškozený má vůči jednomu z obviněných dluh. Každý z obviněných popisuje situaci odlišně, role dovolatele měla spočívat v pouhém přihlížení. Nutno zde připomenout, že i obviněný při hlavním líčení svou výpověď oproti řízení přípravnému změnil bez logického vysvětlení. Soud prvního stupně své úvahy o tom, proč některým výpovědím neuvěřil a jiným ano, podrobně a vyčerpávajícím způsobem rozebral na str. 12 a 13 rozsudku. Odvolací soud pak na str. 5 ve druhém odstavci usnesení zdůraznil, že i pouhá přítomnost dovolatele přispívala k tomu, aby obvinění byli ve výrazné přesile a snadněji tak dosáhli toho, aby poškozený vydal dlužnou částku.

Z jednání kvalifikovaného jako trestný čin krádeže (bod 4. výroku rozsudku) je dovolatel usvědčován výpovědí obviněné D. z přípravného řízení, která koresponduje s výpověďmi svědků N., V. a Š. a zápisem o krádeži. Obviněná D. přesně popsala jednání dovolatele, jejich společný úmysl odcizit v prodejně alkohol, včetně motivu aby prodejem alkoholu získali prostředky na zaplacení nájmu. Byla to právě obviněná, která viděla dovolatele, jak ukládá láhve s alkoholem do batohu. Zboží, které ve své výpovědi popsala, odpovídá zboží uvedenému v zápisu o krádeži. Své závěry o tom, že dovolatel spáchal trestný čin krádeže, soud prvního stupně zdůvodnil na str. 22 a 23 rozsudku. Tyto byly potvrzeny v usnesení odvolacího soudu na str. 5 v posledním odstavci a na str. 6 v prvním odstavci. Žádné z rozhodnutí netrpí vnitřními rozpory, argumenty shledává Nejvyšší soud logicky provázané.

Stran totožnosti skutku Nejvyšší soud uvádí, že tato je zachována, panuje-li shoda mezi popisem skutku v obžalobě a popisem skutku ve výroku rozsudku v podstatných skutkových okolnostech. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v jeho popisu, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda následku či jednání není dotčena. V posuzovaném případě šlo pouze o nevýznamná upřesnění ve shora uvedeném rozsahu.

Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání uplatněné na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr

Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký