3 Tdo 182/2014
Datum rozhodnutí: 21.05.2014
Dotčené předpisy: § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., § 341c odst. 1 písm. b) tr. ř.



3 Tdo 182/2014 -15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2014 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obv. L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 538/2013 ze dne 11. září 2013, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 60/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 30. dubna 2013 bylo trestní stíhání obviněného H. pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku zastaveno podle § 314c odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř. ) a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2013, č. j. 5 T 28/2013-60 za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, když mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti výše uvedenému usnesení podala příslušná státní zástupkyně stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 538/2013 ze dne 11. září 2013 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. To s tím, že ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 28/2013 ze dne 21. 3. 2013 byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Zmíněný přečin je přitom v souběhu s nyní jeho projednávanou věcí, tudíž by přicházelo podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku v úvahu uložení souhrnného trestu, což značí možnost zvážit postup podle § 44 tr. zákoníku, podle kterého soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 28/2013 ze dne 21. 3. 2013 byl obviněnému ukládán trest pouze v třetině zákonné sazby stanovené trestním zákonem, v nyní projednávané věci by se jednalo o další dva trestné činy se zákonem stanovenou sazbou ve výši až dvou let, přičemž souběh tří přečinů by pak odůvodňoval uložení souhrnného trestu ve výši kolem jednoho roku. Dále zmínil, že obviněný byl odsouzen i za (nesbíhající se) trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 62/2012 ze dne 12. 11. 2012 k úhrnnému nepodmíněnému trestu v délce 10 měsíců, i v daném případě by se jednalo o tresty co do druhu a výměry takřka srovnatelné. Jestliže tedy soudy dříve činné ve věci dovodily správnost postupu podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., není možné jim přisvědčit, neboť hrozící trest není zcela bez významu, vedle trestu, který mu byl již dříve uložen. Nad rámec uvedeného ještě dovolatel doplnil, že k předmětnému postupu lze přistoupit poté, co byla věc náležitě objasněna a rozvinul zde úvahy, že by popsaný skutek bylo možné kvalifikovat i jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, což by mělo opět významný vliv na možný ukládaný trest. Na základě výše uvedeného potom dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud ad 1. podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 538/2013 ze dne 11. září 2013 i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 30. dubna 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2., aby dále postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případy ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

K takto podanému dovolání se písemně prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný. Uvedl, že se s argumentací nejvyššího státního zástupce neztotožňuje. Hlavním hlediskem pro užití § 172 odst. 2 tr. ř. je úvaha, zda uložený či očekávaný trest za jiný skutek bude dostatečný ke splnění účelu sledovaného trestní sankcí; zejména je třeba uvážit, zda tento trest povede obviněného k tomu, aby vedl řádný život, dále jde i o to, aby byla zajištěna ochrana společnosti před pachateli trestných činů. V tomto směru však dovolatel dle jeho přesvědčení žádnou argumentaci nepředkládá. Dále je při možnosti aplikace § 172 odst. 2 tr. ř. nutno vycházet nejen z prostého porovnání sazeb za jednotlivé trestné činy, nýbrž z porovnání trestů, které by měly být podle kritérií uvedených v § 39 tr. zákonku za jednotlivé trestné činy uloženy. Vyjádřil přesvědčení, že v jeho věci nepřichází v úvahu uložení výraznějšího souhrnného trestu, a to především s ohledem na skutečnost, že byl dalším rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 62/2012 ze dne 12. 11. 2012 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Též se vyjádřil v tom směru, že věc byla dostatečně objasněna. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Podle ustanovení § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř. může samosoudce zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 tr. ř. Podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je potom možno trestní stíhání zastavit je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.

V daných souvislostech tak lze uvést, že dovolatelem uplatněná námitka je sice uplatněna právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, jedná se však současně o námitku zjevně neopodstatněnou.

Soudy se zabývaly možnostmi ukládání trestu obviněnému za nyní projednávanou trestnou činnost, když dostatečně zhodnotily jak způsob spáchání trestné činnosti, její celkový charakter a i všechny další tresty, které již byly obviněnému uloženy. Dospěly tak k přesvědčení, že obviněnému byly uloženy další dva nepodmíněné tresty odnětí svobody v celkové výměře 14 měsíců, když se současně jednalo o první dva obviněnému uložené tresty odnětí svobody spojené s přímým výkonem a v nyní projednávané věci by tak byl (případně) další uložený trest zcela bez významu. Soudy takto důsledně a komplexně zhodnotily výši trestu, který by byl obviněnému ukládán a nelze jim z toho hlediska nic vytknout.

Nezbývá než uvést, že dovolatelovy námitky týkající se případné právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu vydírání nejsou v souladu s podaným návrhem na potrestání, o kterém rozhodovaly dosud ve věci činné soudy a ani Nejvyšší soud nedovozuje, že by bylo možno toto jednání takto kvalifikovat, a proto je namístě soudy užitá (shledaná) právní kvalifikace označeného jednání dovolatele jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, když ono násilí, které při svém útěku (již bez zájmu o předmětné balení ponožek) z místa činu použil, je právě postihnuto zvolenou právní kvalifikací jako přečin výtržnictví.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka