3 Tdo 181/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoník




3 Tdo 181/2011-41 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání podaném J. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 42/2010 ze dne 16. 6. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 8/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 51 T 8/2005 ze dne 26. 1. 2010 byl dovolatel uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku (dále jen trest. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, když jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl podle § 226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutek ve výroku tohoto rozhodnutí přesně popsaný, když v tomto skutku byl obžalobou spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trest. zák. V rámci citovaného rozsudku bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. G. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 42/2010 ze dne 16. 6. 2010 tak, že podané odvolání, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. G. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil, když podnikal na základě státního povolení a nikoli vlastní vinou se dostal do tzv. druhotné platební neschopnosti. Namítl, že jím nezaplacené částky jsou ve státní pokladně resp. u těch subjektů, které státní podniky zprivatizovaly a kterým dodával tzv. na dluh. Má za to, že podnikal řádně a uvedeným způsobem byla jeho činnost kriminalizována, ačkoli šlo pouze o obchodně právní vztahy, které by měl řešit civilní soud, když namítl i protiprávní postup správce konkurzní podstaty, který měl zničit účetnictví jeho firmy. Dodal, že případná trestnost jeho jednání z hlediska uvažované společenské nebezpečnosti je dnes zcela nepatrná, když od údajného spáchání předmětného trestného činu uplynulo více než osmnáct let. V této souvislosti poukázal na ustanovení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), v jehož rámci je obsaženo také právo účastníka řízení na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Konečně poukázal i na absenci subjektivní stránky předmětného zločinu, když namítl to, že nebylo prokázáno, že chtěl někoho poškodit, popř. věděl, že se tak může stát. Při podvodném úmyslu v době sepisování smluv o koupi pohonných hmot by se takto jednalo o smlouvy neplatné a měly být tak zjištěny skutečné hodnoty odebraných pohonných hmot, což je nutné nejen pro posouzení otázky viny, ale i pro vyřešení náhrady způsobené škody. To se však nestalo, a proto napadené rozhodnutí pokládá za nepřezkoumatelné. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 42/2010 ze dne 16. 6. 2010 a poté sám rozhodl tak, že mě zcela zprostí obžaloby .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že byť vznesené námitky byly uplatněny právně relevantně, jsou současně zjevně neopodstatněné. Státní zástupce poukázal na to, že vznesené námitky jsou v podstatě opakováním těch, které vznesl v průběhu trestního řízení s tím, že na ně adekvátním způsobem reagovaly oba soudy, když poukázaly na to, že u nezaplacených odběrů S. B. nebyl dovolatel v tzv. druhotné platební neschopnosti a přesto, že měl takto dostatek finančních prostředků k jejich uhrazení, neučinil tak a již při uzavírání smluv tedy věděl, že požadovanou kupní cenu nezaplatí. Za důvodné nepokládá ani tvrzení dovolatele, že chemickým koncernům neplatil proto, že mu nebylo placeno ani státními podniky (jimž produkty měl dodávat), když lze mít za to, že pokud by tuto informaci předmětným dodavatelům sdělil před uzavřením smlouvy, tato by uzavřena nepochybně nebyla. Poukázal i na to, že dovolatel dále objednával pohonné hmoty, ačkoli ekonomická situace jeho firmy se dramaticky zhoršovala, jeho dluhy a výše nesplacených pohledávek výrazně narůstala a v době rozšíření spolupráce se společností P. v červnu 1993 již představovala cca 23.000.000,- Kč. K výhradám vůči činnosti správce konkurzní podstaty firmy dovolatele potom státní zástupce poukázal na to, že bylo spolehlivě prokázáno, že již v době před prohlášením konkurzu na firmu dovolatele nebyla účetní evidence vedena řádně a účetnictví bylo vedeno také v rozporu s příslušnými předpisy. K námitce spočívající v tom, že věc dovolatele nebyla projednána v přiměřené lhůtě, což je součástí práva na spravedlivý proces, státní zástupce uvedl, že takovéto porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy není sankcionováno v podobě povinnosti státu v trestním stíhání nepokračovat a toto zastavit. Poukázal v této souvislosti na to, že porušení tohoto práva bylo dostatečně kompenzováno při rozhodování o trestu, který byl uložen v rámci mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici příslušné trestní sazby, když navíc byl takto uložený trest podmíněně odložen. To za stavu, kdy (v době rozhodování soudu) hranice způsobené škody přesáhla trojnásobně hranici škody velkého rozsahu, jež je znakem kvalifikované skutkové podstaty a takto byla nepochybně nepřiměřená délka trestního řízení zohledněna výslovně a měřitelným způsobem. Státní zástupce uzavřel, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepovažuje za důvodné a v závislosti na tom, nelze mít za naplněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se však nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

S ohledem na uvedené je zjevné, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ta část námitek, ve které dovolatel hodnotí obsah a výsledky vedeného dokazování a takto dospívá k závěru, že provedené dokazování je dílem neúplné nebo z něj neplynou některé důležité skutkové okolnosti významné jak z hlediska posouzení viny, tak i uloženého trestu. Dovolatel tak v uvedeném směru svůj mimořádný opravný prostředek nezaložil na hmotně právních důvodech, nýbrž na procesním základě, kdy se domáhá přehodnocení soudy učiněných skutkových závěrů a prosazení svých vlastních. O případné relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné (i s ohledem na zásady plynoucí z práva obviněného na spravedlivý proces) uvažovat pouze tehdy, že by byl shledán extrémní rozpor mezi zjištěními soudů a provedenými důkazy (tak i nález Ústavního soudu České republiky ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném, v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. V posuzované věci však Nejvyšší soud takové vady neshledal, když soudy se ve svých rozhodnutích provedenými důkazy podrobně zabývaly a náležitě vyložily, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, a z jakých důvodů tak učinily. Svá rozhodnutí současně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. náležitě odůvodnily.

Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však dovolatelem uplatněn právně relevantně v té části dovolání, v níž namítl absenci subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného zločinu a nepatrnost společenské nebezpečnosti popsaného skutku spojenou s nadměrnou délkou trestního řízení vedeného proti němu. V této souvislosti je však na místě poukázat především na to, že jak plyne z učiněných skutkových zjištění vyjádřených i tzv. skutkové větě výroku (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel v popsaných případech úmyslně odebral od označených dodavatelů pohonné hmoty a mazadla v přesně zjištěné (celkové) hodnotě 14.098.214,- Kč. To za situace, kdy jednak (v případě S. B.) měl dostatek finančních prostředků k úhradě, nebyl v tzv. druhotné platební neschopnosti a je tak zjevné, že již při uzavírání předmětných smluv věděl, že kupní cenu neuhradí. Nic na tom nemění ani případné nehrazení jeho vlastních pohledávek a také to, že v dalších případech již zjevně nebyl schopen (pro dramatické zhoršení ekonomické situace jeho firmy) hradit své závazky, když uvedený stav ani svým obchodním partnerům neoznámil při samozřejmém vědomí, že by k uzavření dalších smluv s nimi nedošlo. S ohledem na uvedené tak lze mít za to, že dovolatel v posuzovaných případech jednal nejméně v úmyslu nepřímém, když věděl, že nebude moci dostát svým závazkům a pro případ, že se tak stane, byl s touto skutečností srozuměn. Jinými slovy, s poukazem na uvedené, naplnil i subjektivní stránku zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trest. zák., když ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl označené firmy v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

K namítané nepatrnosti společenské nebezpečnosti činu lze z hlediska trestního zákoníku uvést, že ta je vyjádřena zásadou subsidiarity trestní represe s tím, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2. trest.zák.). Je takto namístě uvést, že délka takto vedeného řízení nepochybně překročila limity, v rámci kterých je požadováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, jako součást práva obviněného na spravedlivý proces vyjádřený v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V této souvislosti je však namístě připomenout, že uvedené porušení uvedeného základního práva bylo soudy dostatečně kompenzováno způsobem, které soudy také vysvětlily, když poukázaly na jedné straně na přílišnou délku řízení, na druhé straně však s ohledem na uvedené uložily dovolateli trest za použití § 58 odst. 1 trest. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici příslušně trestní sazby, který mu navíc podmíněně odložily. To při vědomí, že předmětnou trestnou činností dovolatel způsobil škodu trojnásobně překračující škodu škody velkého rozsahu, jež je znakem kvalifikované skutkové podstaty označeného zločinu. Lze tedy konstatovat, že nepřiměřenou délku předmětného trestního řízení soudy vzaly v úvahu, zabývaly se jí a reagovaly na ní uvedenou kompenzací a to měřitelným a adekvátním způsobem. Nelze proto jinak než uzavřít, že přes takto relevantně uplatněné námitky z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tyto současně zjevně neopodstatněné. Proto také v uvedené souvislosti nelze mít za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka