3 Tdo 181/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 181/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání podaném M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 500/2006 ze dne 11. 10. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 79/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 79/2006 ze dne 15. 8. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), dílem dokonaného (pod bodem 1 citovaného rozsudku) a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 2 citovaného rozsudku) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (ve vztahu k uvedenému bodu 1), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud rozhodl z hlediska ustanovení § 37a tr. zák. tak, že zrušil výrok o vině a trestu týkající se dovolatele v souvislosti s rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 44/2006 ze dne 5. 4. 2006 spojeného s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 242/2006 ze dne 15. 6. 2006, a dále rozhodl též o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 500/2006 ze dne 11. 10. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. V. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud jej nesprávně uznal vinným trestným činem krádeže dílem dokonaného v souvislosti se skutkem popsaným v citovaném rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1, když tento skutek dovolatel nespáchal. Pochybení soudů spočívá v uvedeném směru v tom, že byl uvedeným skutkem shledán vinným pouze na základě výpovědi jednoho svědka, který jej měl v rozhodné době na místě činu na krátkou chvíli spatřit a jeho totožnost označil na základě rekognice překotně provedené v přípravném řízení. V těchto souvislostech potom namítl, že pokud byl tímto svědkem bezpečně poznán v rámci hlavního líčení vedeného před soudem, tak tato skutečnost byla ovlivněna již v přípravném řízení probíhající rekognicí, na jejímž základě u tohoto svědka mohla vzniknout silnější paměťová stopa podoby dovolatele . V uvedeném směru tak soudy dospěly k závěru o jeho vině označeným trestným činem pouze na základě nepřesvědčivé výpovědi právě tohoto svědka, která jako osamocená nemohla vést takto k jeho odsouzení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby .

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelem užitý dovolací důvod nekoresponduje s obsahem samotného dovolání, neboť v něm obsažená argumentace se týká výlučně hodnocení provedených důkazů, přičemž s ohledem na dostupný spisový materiál je možné konstatovat, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen (pod bodem 1) v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi klíčového svědka, který uvedl, že dovolatele v rozhodné době na místě trestného činu viděl a také jej bezpečně poznal. Pokud dovolatel v této souvislosti namítl, že svědek byl při jeho poznání ovlivněn rekognicí prováděnou v přípravném řízení, nelze tuto jeho námitku přijmout. Nelze totiž přehlédnout, že v rámci konaného hlavního líčení zmíněný svědek dovolatele bez pochyb označil jako osobu přítomnou na místě předmětného trestného činu, kdy také popsal jeho chování, a to i v souvislosti s přivolanou policií. Skutečnost, že v rámci poznávacího řízení vedeného v přípravném řízení dovolatele označil s vysokou mírou pravděpodobnosti v uvedených souvislostech, není rozhodující, když zásadním zůstává svědkův (již popsaný) postoj u hlavního líčení vedeného soudem. V tomto směru ostatně nelze než poukázat na argumentaci vedenou oběma soudy v důvodech přijatých rozhodnutí, když tato se jeví jako přiléhavá. Nelze tedy než uzavřít, že učiněná skutková zjištění za daných okolností umožnila soudům přistoupit k právní kvalifikaci předmětného skutku, když i ta byla soudy stanovena adekvátně takto (spolehlivě) zjištěnému skutkovému stavu. Přitom je ovšem na místě připomenout, že zvolený dovolací důvod v posuzované věci neodpovídá jeho obsahu a to právě s ohledem na námitky dovolatele, které uvedeným způsobem výlučně zasahují pouze do oblasti soudy takto učiněných skutkových zjištění.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka