3 Tdo 1800/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 240 odst. 1 tr. zákoníku, § 240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku



3 Tdo 1800/2016 -29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. V. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 308/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného Ing. V. Z. odmítá .


Odůvodnění:
I.

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 2 T 308/2014, byl obviněný Ing. V. Z. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ) ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění dopustil společně s obviněným J. H. jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) v době od května 2011 do července 2011 v O. se záměrem získat neoprávněný finanční prospěch nepřiznáním a neodvedením daňových povinností J. H. jako jednatel Rentol, s.r.o., IČ: 26853981 se sídlem Masarykova tř. 903/11, Olomouc a Ing. V. Z. jako jím zplnomocněný zástupce prodali společnosti Rovo Logistik CZ, s.r.o., IČ: 26147521 se sídlem Dobrovice - Úherce 65, motorovou naftu na základě faktur ze dne 18.05.2011 na částku 897.437,- Kč, ze dne 25.05.2011 na částku 866.169,- Kč, ze dne 01.06.2011 na částku 893.153,- Kč, ze dne 08.06.2011 na částku 884.982,- Kč, ze dne 29.06.2011 na částku 901.757,- Kč, ze dne 07.07.2011 na částku 901.757,- Kč, ze dne 20.07.2011 na částku 881.136,- Kč, ze dne 15.6.2011 na částku 886.320,- Kč a ze dne 22.6.2011 na částku 875.116,- Kč, přičemž pořízení předmětné motorové nafty dokladovali Finančnímu úřadu v Olomouci a Celnímu úřadu v Olomouci fiktivními fakturami od daňového subjektu Teamont, s.r.o. a řádně tak neodvedli v rozporu s § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a v rozporu s § 9 zákona 353/2003 Sb. o spotřebních daních
a) za zdaňovací období květen 2011 spotřební daň za 57.768 litrů motorové nafty v celkové výši 632.582,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 293.299,- Kč,
b) za zdaňovací období červen 2011 spotřební daň za 146.329 litrů motorové nafty v celkové výši 1.602.314,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 736.419,- Kč, c) za zdaňovací období červenec 2011 spotřební daň za 58.820 litrů motorové nafty v celkové výši 644.079,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 295.975,- Kč,
kdy jednání J. H. spočívalo zejména v tom, že jako jednatel zaregistroval Rentol, s.r.o. krátce před uskutečněním popsaného jednání ke dni 16. 5. 2011 jako plátce daně z přidané hodnoty a ke dni 30. 5. 2011 jako distributora pohonných hmot, udělil ústní plnou moc k jednání za Rentol, s.r.o. Ing. V. Z., nechal vyhotovit faktury na předmětnou motorovou naftu na odběratele Rovo Logistik CZ, s.r.o., příjmové pokladní doklady k těmto fakturám, zpracovával účetnictví, do kterého začlenil i fiktivní faktury deklarující nabytí motorové nafty od Teamont, s.r.o. a podával daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, přičemž Ing. V. Z. sjednával vlastní pořízení a prodej motorové nafty, instruoval J. H. k vystavování faktur na odběratele Rovo Logistik CZ, s.r.o., doručoval mu fiktivní faktury o pořízení motorové nafty od Teamont, s.r.o. a přijímal hotovost od Rovo Logistik CZ, s.r.o., čímž zkrátili daňovou povinnost ke škodě České republiky v celkové výši 4.204.668,- Kč .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci, se sídlem Olomouc, Lazecká 22, se svým nárokem na náhradu škody ve výši 4.204.668 Kč odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. H.

Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 2 T 308/2014, podali obviněný Ing. V. Z. a J. H. odvolání, a to do všech výroků napadeného rozhodnutí.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016 , a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Ing. V. Z. a J. H. zamítl.

II.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. Z. dovolání (č. l. 936 937), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný uvedl, že jeho účast na celé věci byla pouze marginální a v žádném případě nejednal tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně. V sídle společnosti Rovo Logistic nikdy nebyl, svědka V. nikdy předtím neviděl, což sám tento svědek potvrdil a nikdy též neslíbil zajistit dodávky nafty. Ve vztahu k svědecké výpovědi svědka V. má za to, že není možné, aby obchod probíhal tak, jak jej popsal a stejně tak, že by neznal dodavatele. Obviněný dožadoval dohledání nákladových a stáčecích lístků, ze kterých bylo zřejmé, odkud zboží pochází, kdo je přepravce a další významné skutečnosti. Dále uvedl, že žádnou plnou moc od spoluobžalovaného H. ani nikoho jiného k jednání za firmu Rentol, s. r. o., neměl, kdy v této souvislosti napadá tvrzení spoluobžalovaného H. Pouze slíbil svému známému Ing. Š., že se pokusí najít dodavatele nafty, sám neměl na obchodu žádný zájem. Zapojení Ing. Š. do celé věci soudy vůbec nehodnotily, přestože on byl stěžejní osobou, jež se spoluobžalovaným H. zajistil licenci na obchodování s naftou a další záležitosti si již domlouval sám, např. způsob platby. Obviněný byl v té době v zahraničí, do ČR se dostal jen sporadicky a nemohl se tedy obchodu s naftou účastnit v takovém rozsahu, jak je tvrzeno. Pouze dvakrát vezl od zástupce dodavatele k Ing. Š. podklady k vystavení faktur, jednou 4 faktury a podruhé 3 faktury a všechny byly vystaveny se zpětnou platností. Ze spisu ovšem vyplývá, že faktur bylo celkově 9, a tedy Ing. Š. se s dodavatelem musel setkat sám. Nebylo prokázáno, že se obviněný podílel na vzniku fiktivních faktur o pořízení nafty od společnosti Teamont, s. r. o., kdy svědka J. L. nepovažuje vzhledem k jeho trestní minulosti a sporům, jež mezi sebou měli, za věrohodného. Ing. Š. na tuto skutečnost upozorňoval, stejně jako na fakt, že obchody by měly být řešeny prostřednictvím bankovního účtu u Komerční banky.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, a bude-li to považovat za nutné, nechť podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikáže odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout, jinak nechť rozhodne v souladu s § 265m tr. ř. a věc sám rozhodne rozsudkem tak, že jej zprostí viny.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo dne 20. 12. 2016 (č. l. 170). Dne 9. 1. 2017 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1523/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného Ing. V. Z. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Ing. V. Z. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckou výpověď svědka V., výpověď spoluobžalovaného H. a svědeckou výpověď svědka J. L., jež považuje za nevěrohodnou, patří sem i ne příliš konkrétní námitka stran dohledání nákladových a stáčecích lístků) a vadná skutková zjištění (námitka stran zjištění role Ing. Š. v celé věci, stejně jako námitky ve vztahu k počtu faktur předaných obviněným Ing. Š. a celkově jeho zainteresovanosti v dané věci), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy dále uvedl, že nebyl prokázán jeho podíl na vzniku fiktivních faktur od společnosti Teamont, s. r. o.) a dále pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že jeho účast na celé věci byla pouze marginální, nejednal tak, jak je popsáno. Nikdy nebyl v sídle společnosti Rovo Logistic, svědka V. nikdy předtím neviděl a nikdy neslíbil zajistit dodávky nafty, stejně tak nedisponoval plnou mocí k jednání za firmu Rentol, s. r. o., jednalo se toliko o pomoc s hledáním dodavatele nafty. Na obchodu s naftou neměl žádný zájem).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních byť v dovolání formálně proklamovaných důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Ing. V. Z. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. V rámci dovolání tedy nelze namítat, že soudy měly provést další důkazy či dané důkazy posoudit jiným způsobem. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.

IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného Ing. V. Z. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu