3 Tdo 180/2012
Datum rozhodnutí: 07.03.2012
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák.



3 Tdo 180/2012 -29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2012 o dovolání podaném L. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 290/2011 ze dne 17. srpna 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 40/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .


O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 30 T 40/2011 ze dne 3. června 2011 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

O odvolání L. H. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 290/2011 ze dne 17. srpna 2011 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal L. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku pak dovolatel uvedl, že nebyl předložen žádný přímý ani nepřímý důkaz, že se stal skutek, který by bylo možné kvalifikovat jako trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Uvedl, že soudy svědecké výpovědi nehodnotily správně, když výpověď poškozené je velice rozporuplná, přičemž o její nevěrohodnosti svědčí i znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Vyjádřil se i ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie a výpovědím svědků K. a M.. Soudy dle jeho přesvědčení činí závěry, které nemají podporu v provedených důkazech, a celé odůvodnění rozsudku je velmi emotivně směřováno vůči němu. Poukázal na výpověď JUDr. H. s tím, že tvrzení, že tato je nevěrohodná s ohledem na to, že svědkyně je polorodá sestra dovolatele, nemůže obstát, neboť její výpověď koresponduje s dalšími důkazy. Též uvedl, že výše škody je vzhledem ke specifičnosti daných transakcí neprůkazná. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2011, č. j. 6 To 290/201 (správně zřejmě sp. zn. 6 To 290/2011), kterému předcházel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 30 T 40/2011 ze dne 3. 6. 2011 v celém rozsahu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 16. 12. 2011, avšak přípisem ze dne 5. ledna 2012 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je přitom zjevné, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že provedené důkazy sám hodnotí odlišným způsobem a vyvozuje z nich vlastní závěry. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a proč uznaly dovolatele vinným označeným trestným činem. Vycházely takto především z výpovědí poškozené Z. L. (včetně toho, proč je pokládají za věrohodné), svědků M. K., M. M. a V. M., znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie MUDr. G. L. a doc. PHDr. M. P., PhD., kteří se vyjádřili k duševnímu stavu poškozené a vycházely i z dalších listinných materiálů (spojených zejména s pohyby na bankovních účtech poškozené, dále zpráv a vyjádření K. b., a. s.). Z takto učiněných skutkových zjištění přitom nepochybně vyplývá, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst.3 písm. b) tr. zák., jak je uvedeno ve výrokové větě rozsudku soudu prvního stupně. Též námitka týkající se výše způsobené škody je námitkou skutkového charakteru, přičemž je ale namístě uvést, že tato byla soudy stanovena v souladu se zákonem a v tomto směru ustálenou judikaturou. Přitom za neadekvátní lze považovat tu námitku dovolatele, která se týká vysokého věku poškozené s tím, že poškozená musela vědět, že jí dlouhodobě vázané prostředky ve fondu žádný efekt nepřinesou a věděla i o ztrátě v důsledku předčasného výběru, když ostatně právě tento předčasný výběr byl způsoben trestnou činností dovolatele.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. března 2012

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka