3 Tdo 174/2005
Datum rozhodnutí: 08.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 174/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2005 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné R. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 To 868/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 28/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání nejvyšší státní zástupkyně se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 5 T 28/2004, byla obviněná R. S., rozená H., podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek spočívající v tom, že

1) dne 12. 3. 2002 zažádala jako fyzická osoba u obchodní společnosti F. H., a.s. po poskytnutí úvěru ve výši 150.000,- Kč, přičemž s ní byla dne 2. 5. 2002, uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru se zřízením zástavního práva k jejímu bytu o velikosti 3+1 na adrese S., když ve článku 1.4. předmětné smlouvy výslovně prohlásila, že na zástavě dosud neváznou jiná zástavní práva, věcná břemena či jiná obdobná práva nebo zatížení ve prospěch třetích osob přesto, že smlouvou o půjčce ve výši 375.000,- Kč ze dne 12. 1. 2001 uzavřenou mezi P. V. jako věřitelem a jejím otcem M. H. jako dlužníkem se zaručila jako ručitel za řádné splácení dluhu v případě jeho finanční nedobytnosti tímto předmětným bytem, když půjčka dlužníkem ani jí jako ručitelem uhrazena nebyla a věřitel k předmětnému bytu uplatnil zástavní právo, když o poskytnutí úvěru ze strany obchodní společnosti F. H., a.s., nedošlo, neboť tato obchodní společnost smlouvu dne 1. 7. 2002 vypověděla po zjištění nepravdivosti jí uváděných údajů,

2) dne 18. 10. 2002 uzavřela v Č. K. jako fyzická osoba s P. L. smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 350.000,- Kč, a to spolu se smlouvou o zřízení zástavního práva k jejímu bytu o velikosti 3+1 na adrese S. jako záruky dobyvatelnosti dluhu, když v článku IV. smlouvy o zástavě výslovně prohlásila, že na zástavě neváznou jiná zástavní práva, věcná břemena či jiná obdobná práva nebo zatížení ve prospěch třetích osob, přesto, že smlouvou o půjčce ve výši 375.000,- Kč ze dne 12. 1. 2001 uzavřenou mezi P. V. jako věřitelem a jejím otcem M. H. jako dlužníkem se zaručila jako ručitel za řádné splácení dluhu v případě jeho finanční nedobytnosti tímto předmětným bytem, když půjčka dlužníkem ani jí jako ručitelem uhrazena nebyla a věřitel k předmětnému bytu uplatnil zástavní právo,

čímž měla spáchat v bodě ad 1) trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zákona ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona a v bodě ad 2) trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2004 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 868/2004 podané odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Nejvyšší státní zástupkyně podala ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích dovolání v neprospěch obviněné R. S. Dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tvrzením, že zproštění obžaloby spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odvolací soud tuto vadu neodstranil a naplnil tak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje nesouhlas s právními názory nalézacího i odvolacího soudu v tom, že v podané žalobě nejsou skutkově vyjádřeny ani důkazně prokázány znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podvodu a úvěrového podvodu, protože jednání, kterým obviněná usilovala o poskytnutí úvěru a půjčky, nemá podvodný charakter. Připouští sice, že podstata podvodného jednání obviněné nebyla ve výroku žalobního návrhu vyjádřena dostatečně přiléhavě, nicméně konstatuje, že to nemohlo býti důvodem k řešení zvolenému soudem prvního i druhého stupně. Upozorňuje, že soud si v daném případě neujasnil, co tvoří samotný skutek a že popis skutku ztotožnil se skutkem samotným. Odkazuje na ustanovení § 220 odst. 3 tr. řádu a § 220 odst. 1 tr. řádu s tím, že vázanost soudu se týká pouze toho, o jakém skutku (nikoli tedy popisu skutku) rozhoduje. Dle názoru dovolatelky byl skutek v žalobním návrhu objasněn a vymezen dostatečně, když je zcela zjevné, že obviněná fakticky nehodlala umožnit poškozené akciové společnosti F. H. ani poškozenému P. L. poskytnout zástavu, která by skutečně mohla sloužit k zajištění pohledávky a že uzavírala s poškozenými zástavní smlouvy pouze pro zdání své věrohodnosti a předstíráním solventnosti na důkaz vyloučení rizik pro věřitele z popsaných obchodů.

Dovolatelka dále uvádí, že dle jejího názoru zjištění soudu o neplatnosti zástavních smluv k bytu nikterak nemění žalovaný skutek, že pro insolventnost obviněné od samého počátku hrozily věřitelské straně ztráty ze smluv, při jejichž uzavření obviněná k dosažení cíle trestné činnosti podvodného vylákání hodnot na úkor druhé smluvní strany, vzbuzovala důvěru věřitelů tím, že ručila bytem, jehož nebyla vlastníkem. Skutečnost, že se jednalo o neplatné zástavní smlouvy, okolnost podvodného charakteru jednání obviněné jen zvýrazňuje. Dovolatelka označuje úvahy soudů obou stupňů za irelevantní i proto, že pro trestnost žalovaných skutků nemá význam, zda k zajištění pohledávky byla uzavřena zástavní smlouva platná či neplatná, ale jsou-li podvodným jednáním naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu či úvěrového podvodu. V této souvislosti upozorňuje na skutkové okolnosti, které naplnění znaků skutkové podstaty zmíněných trestných činů nasvědčují



Z výše uvedených důvodů proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila obviněná R. S. Rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně považuje za správné. V souladu s předchozí obhajobou upozorňuje, že žádné zástavní právo k bytu nevzniklo a ani vzniknout nemohlo, jde tedy v tomto ohledu o právní akt nicotný, tedy nezpůsobilý vyvolat jakékoli právní účinky. Z toho dovozuje, že pokud tedy obviněná necítila se být tímto nicotným aktem vázána, nikterak nepochybila, pokud se o této smlouvě nezmínila H. F. a.s. či P. L. jako o jiném závazku váznoucím na bytě, neboť dle jejího vědomí na tomto bytě skutečně žádné právo nevázlo. Je tedy toho názoru, že dovolání je opřeno o názor, že podvodný úmysl měl spočívat v tom, že ani jednoho z poškozených neinformovala o nicotném právním aktu, který byl nedůvodně a neodborně vytvořen advokátem druhé smluvní strany. Navrhuje proto, aby dovolání bylo zamítnuto jako nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněné.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). V posuzovaném případě směřuje podané dovolání proti nesprávnému právnímu posouzení skutku a je v souladu s uplatněným zákonným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Na základě věcného posouzení námitek obsažených v dovolání, přezkoumání rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i na podkladě předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné.



Nejvyšší soud sice přisvědčil námitce, že ačkoli není v žalobním návrhu popis skutku vyjádřen dostatečně přiléhavě, je nutno vycházet ze skutku samotného, jehož totožnost je zachována i v případech totožnosti alespoň jednání nebo následku a v tomto rámci se mohou některé skutkové okolnosti změnit. Opodstatněnost této námitky proto nemá podle jeho názoru vliv na celkovou neopodstatněnost dovolání, ve kterém uplatněné námitky právního charakteru nekorespondují se skutkovými zjištěními soudu.



Nejvyšší státní zástupkyně ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že obviněná fakticky nehodlala umožnit poškozené F. H., a.s. ani poškozenému P. L. skutečné zajištění pohledávky, ale že uzavírala s těmito poškozenými zástavní smlouvy pouze pro zdání své věrohodnosti a předstíráním své věrohodnosti na důkaz vyloučení rizik pro věřitele z popsaných obchodů, přičemž pro insolventnost obviněné od samého počátku hrozily věřitelské ztráty ze smluv, což obviněná již při uzavírání těchto smluv musela vědět. Z dovolání však nevyplývá, o jaká skutková zjištění je toto tvrzení opřeno, naopak je z obsahu dovolání zřejmé, že námitky v něm obsažené nejsou se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů v souladu. Jestliže se v dovolání tvrdí (a je o toto tvrzení opřen i právní názor), že se poškozená v době uzavírání smluv s F. H., a.s. a P. L. pouze vydávala za vlastníka bytu v ulici v S., pak toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Ze skutkových zjištění soudu totiž vyplývá, že obviněná se stala vlastnicí tohoto bytu na základě smlouvy z 22. 1. 2001 s účinky vkladu 29. 3. 2001, přičemž na tomto bytu nevázly žádné zástavy, a to ani 12. 3. 2002, kdy obviněná žádala o úvěr u banky (přičemž zástava zřízená k tomuto bytu byla po odstoupení od úvěrové smlouvy zrušena), ani 18. 10. 2002, kdy uzavírala smlouvu s P. L. Přitom podvodné jednání obviněné bylo předmětnou žalobou žalováno právě ve vztahu k těmto smlouvám, nikoli ve vztahu ke smlouvě s P. V. z 12. 1. 2001, kdy obviněná ještě skutečně vlastníkem tohoto bytu nebyla, zástavní právo tedy platně nevzniklo, leč jednání obviněné v souvislosti s touto smlouvou jako trestné žalováno předmětnou žalobou nebylo a jeho znaky nelze vztahovat na skutky pozdější, pro které obviněná žalována předmětnou žalobou byla. Ze skutkových zjištění soudu je tedy zjevné, že v době uzavírání smluv s F. H., a.s. a P. L. jednak obviněná skutečně byla vlastníkem bytu v ulici a tedy není správné tvrzení dovolatelky, že se za vlastníka pouze vydávala, jednak je zjevné, že ze strany obviněné nešlo ani o zamlčení podstatných skutečností - v daném případě zástavního práva, které na tomto bytu v době uzavírání smluv uváděných v žalobě nevázlo.



Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích, který publikoval v závěru odůvodnění jeho usnesení, a to že bylo sice možno v teoretické rovině uvažovat o tom, zda obviněná neuváděla společnost F. H., a.s. a P. L. v omyl, když na sebe chtěla převzít či převzala závazky, jimž pravděpodobně nemohla dostát, neboť věděla, že její otec půjčku, za kterou ručila, nesplatil a jako ručitelka může přijít na řad plnění, nicméně v rámci této úvahy bylo nutno přiznat existenci dvou variant skutkového děje, resp. průkaznosti jejího zavinění, kdy bylo nutno volit variantu pro obžalovanou příznivější, tedy jednak tu, že v době jednání s F. H., a.s. neměla důvod počítat s tím, že jako ručitelka bude vyzvána k plnění, neboť její rodiče činili veškeré kroky k úhradě své pohledávky věřiteli, jednak že v době uzavírání smlouvy s P. L. již byl pravomocný směnečný platební rozkaz a současně došlo k převedení členských práv a povinností k družstevnímu bytu rodičů a ona se tak mohla domnívat, že touto formou došlo k úhradě závazku.



Z výše uvedených skutečností je zjevné, že námitky obsažené v dovolání nelze označit za důvodné a že právní názor vyjádřený v dovolání je zjevně opřen o jinou chronologii, popřípadě i záměnu skutkových okolností, než jak byla zjištěna soudy obou stupňů. Lze tedy uzavřít, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou správná a odpovídající zákonu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné R. S. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. června 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h