3 Tdo 1730/2016
Datum rozhodnutí: 18.01.2017
Dotčené předpisy: § 265p odst. 1 tr. ř., § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř., § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř.



3 Tdo 1730/2016-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 2 T 35/2016, takto :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, zrušují.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265 1 odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, bylo podle § 314c odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k § 178 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro skutek, v němž byl spatřován pokračující přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 13.12.2015 v době kolem 13.30 hod., v místě svého trvalého bydliště, na adrese J., N., okr. P.-s., po předchozím slovním napadání družky J. M. a demolování zařízení bytu ve společné domácnosti, přistoupil zezadu k této své družce, jenž v té době klečela a sbírala z podlahy sešity vypadlé ze synovy školní tašky, svojí levou rukou ji uchopil pod bradou, bradu jí přizvedl, a současně pravou rukou přiložil ostří čepele kuchyňského nože k jejímu krku, se slovy "že to dokončí", kdy takto poškozenou držel několik vteřin, což v ní vzhledem k okolnostem výhrůžky vzbudilo důvodnou obavu o její život, přičemž na dotaz poškozené "proč to dělá", měl tento nůž odhodit k balkonovým dveřím, poškozenou pustit a za opětovného demolování zařízení bytu odejít do sklepních prostor domu, čehož poškozená J. M. využila a v obavách o svůj život opustila společně se svojí nezl. dcerou X *), prostor domu, kdy toto učinily bez obuvi, jen v ponožkách, a přivolaly hlídku policie.

Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever stížnost. Státní zástupce uvedl, že soud řádně nezhodnotil poměr poškozené a obviněného v době zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného, a taktéž se nezabýval tím, zda souhlas nebyl poškozenou vzat zpět v tísni vyvolané nátlakem obviněného. Dále poukázal na vadu výroku rozhodnutí spočívající v nesprávném užití zákonných ustanovení.

O stížnosti rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a to tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, a znovu rozhodl tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. s přihlédnutím k § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř., trestní stíhání obviněného J. Š. pro shora uvedený skutek zastavil. Krajský soud v Plzni uzavřel, že poškozená J. M. je družkou obviněného, mají spolu syna a je tedy osobou, jež má právo odepřít podle § 100 odst. 2 tr. ř. výpověď a osobou, jež může disponovat souhlasem s trestním stíháním ve smyslu § 163 tr. ř. Námitky státního zástupce stran zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou shledal neopodstatněnými. Z důvodu vad výroku rozhodnutí zrušil a rozhodl výše uvedeným způsobem.
II.
Proti usnesení stížnostního soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného (č. l. 277-281), přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni nelze souhlasit. Při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze vycházet jen ze sdělení poškozené, že jde o její svobodné rozhodnutí, ale i z ostatních důkazů a skutečnosti z nich vyplývající, které je nutno posuzovat ve vzájemných souvislostech. Nutno konstatovat, že okresní soud se těmito okolnostmi nikterak nezabýval. Krajský soud v rámci rozhodování o stížnosti státního zástupce tak učinil, avšak ryze formálně, v nedostatečném rozsahu, pouze s odkazem na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byl obviněný propuštěn z vazby. Poškozená ve výpovědi dne 15. 1. 2016 uvedla, že na obviněném je závislá finančně, ale i citově. Uvedla, že obviněný jí na návštěvě ve věznici žádal o vzetí souhlasu s trestním stíháním zpět. Současně policii vydala 11 dopisů obviněného z vazby. Poškozená se podrobně vyjádřila k finanční situaci své rodiny, kdy uvedla, že bez příjmu obviněného by vše těžko zvládla, musela by něco vymyslet, řešením by byla konsolidace půjček. Obviněný jí slíbil, že po propuštění z vazby by jí nadále posílal peníze na účet, podílel by se na nákladech na bydlení. Z obsahu dopisů obviněného poškozené je zřejmé, že obviněný s narůstajícím důrazem, byť v laskavém duchu, žádá o zpětvzetí souhlasu s jeho trestním stíháním s odkazem na své city k ní, nutnost výchovy syna oběma rodiči a zejména na ekonomickou situaci rodiny.

Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, vypracovaném k posouzení věrohodnosti poškozené mimo jiné vyplývá, že motivací poškozené pro udržení partnerského vztahu je, i vzhledem k její osobnostní konstelaci, nutnost zachovat rodině finanční zajištění. Partner jí také chybí v každodenním životě a jako otec nezletilého syna, kdy však poškozená není schopná do budoucna konzistentně hájit své bezpečí a zájmy, rozeznávat rizikové projevy partnera jako stupňující se a nebezpečné. Poškozená má tendence obviněného omlouvat a opakovaně důvěřovat jeho snaze o změnu a nápravu chování, kdy bude schopna udržet tuto podobu vztahu, přestože je pro ni zatěžující a devastuje rodinu. Optimisticky doufá v nápravu obviněného a je silně ovlivněna jeho sliby v dopisech z vězení.

K dokreslení soužití obviněného a poškozené lze odkázat na pravomocná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení týkajících se obviněného a jim spáchaných trestných činů vůči poškozené (např. Trestní příkaz Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 9 T 103/2009, za trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., za jednání spáchané vůči poškozené J. M., které slovně vyhrožoval zabitím jejich nezletilého syna a zapálením pronajaté chaty, aby je zabil).

Z výše popsaných skutečností má tedy nejvyšší státní zástupce za to, že poškozená nevzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného účinně zpět, naopak ve smyslu § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. tak učinila ve stavu tísně vyvolané závislostí na obviněném, a to závislosti existenční i emocionální. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Tíseň poškozené byla vyvolána zejména její závislostí na obviněném, kdy lze poukázat na výše uvedené, zejména v souvislosti s obsahem dopisů, osobnostními rysy poškozené, tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku a historii soužití poškozené s obviněným. Obviněný vědom si toho cíleně působil na poškozenou s poukazem na svoji nynější změnu, city k poškozené, existenci nezletilého syna a především nutnost ekonomického zabezpečení rodiny, jejíž finanční situace by se při ztrátě jeho zaměstnání a bez jeho příjmu stala neudržitelnou. Krajský soud uvedl, že poškozená je ekonomicky soběstačná, avšak je třeba si uvědomit, že po odečtení všech nákladů spojených s chodem její nemovitosti se jedná o částku 5 000 Kč měsíčně, jež by měla pokrýt životní potřeby jedné dospělé osoby a dvou dětí ve věku 16 a 8 let (dětí poškozené). Uvedená částka nemusí stačit ani na pokrytí základních životních potřeb těchto osob, čehož si je poškozená, která má úplné střední ekonomické vzdělání, nepochybně vědoma. Pokud krajský soud uzavřel, že obsahem dopisů obviněného poškozené jsou toliko prosté sliby jeho nápravy, je třeba v návaznosti k výše uvedenému přihlédnout ke znaleckému posudku, z něhož mimo jiné vyplynulo, že poškozená je silně závislá na disociálním partnerovi, čímž je omezena její vůle při rozhodování a i z vazby s ní obviněný manipuloval ve svůj prospěch. Pokud tedy krajský soud rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, učinil tak v rozporu s § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. a § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř.

V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a rovněž usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-sever, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému J. Š. , který jej obdržel dne 16. 8. 2016 (č. l. 285 p.v.).

Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .

Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání (§ 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.), aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .

Nejvyšší státní zástupce namítl, že ke zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného nelze přihlížet z důvodů uvedených v § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud shledal námitku nejvyššího státního zástupce opodstatněnou.

Okresní soud v odůvodnění rozhodnutí o zatavení trestního stíhání obviněného uvedl, že dne 24. 3. 2016 byla na obviněného podána obžaloba pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne 13. 12. 2015 poškozená J. M. při výslechu dala souhlas s trestním stíháním svého druha obviněného J. Š. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 0 Nt 26/2015, byl obviněný vzat do vazby. Dne 18. 1. 2016 byl soudu zaslán návrh na zastavení trestního stíhání a zároveň žádost o propuštění obviněného z vazby s tím, že dne 15. 1. 2016 byl souhlas k trestnímu stíhání poškozenou vzat zpět, přičemž stejně se poškozená vyjádřila i dne 20. 1. 2016 s vysvětlením, proč tak učinila. Obviněný J. Š. byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 6 To 42/2016, propuštěn z vazby. Okresní soud požádal Obvodní oddělení Policie České republiky Nýřany o šetření ohledně osoby obviněného. Ze zprávy policie ze dne 31. 3. 2016 vyplynulo, že obviněný po propuštění z vazby i nadále bydlí na adrese trvalého bydliště společně s družkou J. M. a do současné doby nebyl řešen žádný jejich konflikt ani nejsou poznatky, že by se nejednalo o řádný družský poměr. Okresním soudem Plzeň-sever s ohledem na výše uvedené skutečnosti byl přijat závěr, že poškozenou J. M. je třeba považovat za družku obviněného, který po propuštění z vazby se k poškozené vrátil, a nadále spolu žijí. Poškozená přitom několikrát poté, co byla poučena o následcích zpětvzetí podaného souhlasu s trestním stíháním obviněného, prohlásila, že skutečně bere dříve udělený souhlas s jeho trestním stíháním zpět.

Krajský soud jako soud stížnostní uzavřel, že považuje za nesprávnou námitku státního zástupce, že ke zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného není možné přihlížet z důvodu uvedeného v § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. Stížnostní soud měl za to, s odkazem na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 6 To 42/2016 (č. l. 42-43), kterým bylo rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby, že ze žádného důkazu nevyplývá jakýkoliv nátlak obviněného na poškozenou. Ani v jednom z dopisů obviněný poškozenou ke zpětvzetí souhlasu nenutil, ani na ni nevyvíjel žádný nepřípustný nátlak, pouze jí v podstatě ujišťoval, že si vše ve vazbě uvědomil, že změnil své chování a projevil přání, aby souhlas s trestním stíháním vzala zpět. K finanční situaci poškozené, resp. její ekonomické závislosti na obviněném uvedl, že obviněný do rodinného rozpočtu přináší větší finanční stabilitu, přesto pouze z jeho větší finanční síly nelze dovozovat tíseň poškozené ve smyslu § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. Z podrobné výpovědi poškozené stran její finanční situace je zřejmé, že je schopna uspokojovat své životní potřeby a svých dětí pouze ze svého příjmu. Je sice evidentní, že poškozená i její děti by se musely uskrovnit, nicméně nebyly by existenčně ohroženy. Vyjádření poškozené, že pokud by disponovala i příjmem obviněného, jejich finanční situace by byla zcela odlišná, považoval soud za pochopitelné.

Podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.

Podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.

Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba ani v případě, kdy je z okolností zřejmé (o tom musí být učiněna skutková zjištění, která budou v potřebném rozsahu prokázána), že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Slovy z okolností zřejmé se míní skutková zjištění zpravidla provedená v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, půjde tedy převážně o výsledky prověřování dokumentované na základě vysvětlení a listinných důkazů, výjimečně i svědeckými výpověďmi. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný zde výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti v rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Nátlak, který je slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného, zejména jeho rodinného života, pověsti apod. Nátlak, který může být i nepřímý, může směřovat přímo vůči utiskovanému poškozenému, ale i jeho osobám blízkým. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na osobu vyvolávající v ní tíseň, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Může jít o závislost psychickou, ale i majetkovou, závislost zaměstnance na zaměstnavateli apod . (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2124-2126).

Prvně je třeba předestřít, že ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř. při vymezení okruhu poškozených oprávněných disponovat trestním řízením odkazuje na výčet osob stanovený v § 100 odst. 2 tr. ř., podle kterého je svědek oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. V projednávané věci soudy správně dovodily mezi poškozenou a obviněným existenci vztahu druha a družky, poškozená je tedy osobou oprávněnou odepřít souhlas s trestním stíháním obviněného pro daný přečin.

Jak již bylo uvedeno výše, souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 tr. ř. není třeba ani v případě, kdy je z okolností zřejmé že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Nejvyšší státní zástupce má za to, že poškozená svůj souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět v tísni vyvolané závislostí na obviněném, a to závislosti existenční i emocionální.

Při posouzení otázky, zda poškozená jednala v tísni vyvolané nátlakem či závislostí na obviněném, jak emocionální či existenční, přestože se jedná o posouzení stavu, jež je zcela individuální a emocionální, na další osoby obecně nepřenositelný, takže nelze tento stav příliš efektivně objektivizovat, je třeba pohlížet na danou věc v její celistvosti a vzhledem ke všem okolnostem.

Jak již uvedl nejvyšší státní zástupce, při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu z hlediska § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř., nelze vycházet pouze ze sdělení poškozené, ale i z ostatních rozhodných skutečností. Poškozená se k zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného vyjádřila dvakrát, a to dne 15. 1. 2016 (č. l. 70-71) a dne 3. 2. 2016 v rámci písemného prohlášení (č. l. 82). Poškozená uvedla, že její rozhodnutí je svobodné, nikdo jí k tomu nenutí, nenavádí, necítí se být v tísni či pod nátlakem, kdy dále uvedla, že je družkou obviněného a považuje jej za životního partnera, otce svého syna a je připravena obnovit partnerské soužití, nebojí se společného bydlení s obviněným, věří, že se změnil. Její rozhodnutí nikterak neovlivnila její finanční situace, přestože si je vědoma, že bez příjmu obviněného by musela svoji finanční situaci řešit, například konsolidací půjček. Je schopna zajistit životní potřeby své i dětí.

O průběhu soužití obviněného a poškozené, resp. obdobných útocích obviněného vůči poškozené, jež jsou předmětem projednávané věci svědčí Trestní příkaz Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 9 T 103/2009 (č. l. 232). Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 8.2009 a k osvědčení obviněného došlo dnem 7. 12. 2012. Tímto trestním příkazem byl obviněný J. Š. odsouzen za trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., a to za jednání spáchané vůči poškozené J. M., které slovně vyhrožoval zabitím jejich nezletilého syna Y *) a zapálením pronajaté chaty, aby je zabil. Dále pravomocné usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. ZT 197/2014 (č. l. 238-240), jímž bylo podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. za užití § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pro dvojnásobný přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kdy se skutkově opět jednalo o slovní napadení, výhrůžky a fyzické napadení poškozené J. M. V souvislosti s tímto trestním stíháním bylo obviněnému J. Š. usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. ZT 197/2014 (č. l. 241-243), podle § 88m odst. 2 tr. ř. za užití § 88b odst. 1, 2 a § 88c písm. a) tr. ř. uloženo předběžné opatření, kterým mu byl zakázán styk s J. M.

V této souvislosti je třeba taktéž zmínit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie Mgr. Zdeňky Sumega Vařenkové (č. l. 180-203), jež byl zpracován k posouzení věrohodnosti poškozené J. M., z nějž se mimo jiné podává, ostatně, jak již uvedl nejvyšší státní zástupce, že poškozená má naivní náhled na realitu a vztahy, pokud se snaží něco prosadit, tak většinou nezralou formou jednání. Není schopna účinně se vzepřít okolí, je poddajná a má tendence rezignovat ve svém jednání. Disponuje malým energetickým potenciálem, ochablostí rozhodovacích procesů, slabou vůlí. Je nepružná a nesystematická, pokud má svůj život řídit sama. Může se vystavovat riziku a nedovede rozlišit nebezpečí, nedovede se poučit ani z negativních dopadů na svou osobu. Může se chovat neřízeně, dle aktuálních popudů. V rozhodovacích procesech si poškozená nevěří, nerada vyslovuje rozhodnutí. Pokud k někomu naváže citový vztah, je schopna akceptovat chování vychýlené z normy. Dovede si partnerský vztah idealizovat a upravovat do snesitelné podoby. Je patrný infantilní postoj partnerské závislosti. Motivací pro udržení partnerské vazby je nutnost zachovat rodině finanční zajištění, partner jí také chybí v každodenním životě a jako otec nezletilého syna. Její schopnosti reálně vyhodnocovat kvalitu svého života a vztahů jsou silně omezené. Chování je neorganizované a nezodpovědné vůči sobě a dětem. Celkově jde o nezralou osobnostně nevyspělou ženu, ovlivnitelnou dojmy a pudovými impulsy. Poškozená není schopná do budoucna konzistentně hájit své bezpečí a zájmy, rozeznávat rizikové projevy partnera jako stupňující se a nebezpečné. Chování obviněného je pro ni zatěžující, zanechalo na ní následky ve smyslu depresivní symptomatiky, která je kompenzována již dlouhodobě psychiatrickou medikací. Poškozená má tendence obviněného omlouvat a opakovaně důvěřovat jeho snaze o změnu a nápravu chování. Je osobnostně laděná tak, že bude schopna udržet tuto podobu vztahu, přestože je pro ni zatěžující a devastuje rodinu. Poškozená optimisticky doufá v nápravu obviněného a je silně ovlivněna jeho sliby v dopisech z vězení.

Taktéž dopisy obviněného, jež zasílal poškozené z vazby (č. l. 88-185) jsou okolnosti rozhodné pro posouzení dané věci. Z obsahu této korespondence vyplývá, že obviněný prostřednictvím kladeného důrazu na nutnost výchovy syna, příslibem společné hezké budoucnosti a ujišťováním poškozené o jeho nápravě, jelikož si vše uvědomil, působí na vůli poškozené ve vztahu k zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním. Opakovaně, například na č. l. 98, 119, 123, 129, poukazuje na finanční situaci rodiny, jež by se bez jeho příjmu stala pro poškozenou z dlouhodobého hlediska ve stávajícím stavu neudržitelnou.

Lze přisvědčit námitce nejvyššího státního zástupce stran finanční situace poškozené, kdy po odečtení všech nákladů na bydlení a půjček zbývající částka 5 000 Kč stěží objektivně pokryje běžné výdaje na jídlo, hygienické potřeby, oblečení, dopravu aj., poškozené a jejich dětí ve věku 8 a 16 let. Toho si poškozená je vědoma, jelikož dne 15. 1. 2016 (č. l. 70-71) uvedla, že přestože finanční stránka při jejím rozhodování nehrála hlavní roli, cítí se být na obviněném finančně závislá, kdy v této souvislosti uvedla i stránku citovou.

Na tomto místě Nejvyšší soud uzavírá, že vzhledem ke všem okolnostem dané věci, zejména k povaze vztahu obviněného a poškozené, jejich společnému soužití, které již bylo několikrát poznamenáno obdobnými útoky obviněného vůči poškozené, jež vyústily v jeho trestní stíhání, a taktéž k neuspokojivé, dluhy zatížené finanční situaci rodiny, kdy je třeba celou věc posuzovat v její celistvosti, tedy s přihlédnutím k osobnostnímu profilu poškozené a korespondenci obviněného, jež zasílal obviněný poškozené, vědom si všech těchto skutečností, nelze dospět k jednoznačnému závěru o účinnosti zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného. Je nutno znovu pečlivě posoudit, zda ve smyslu § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. tak neučinila ve stavu tísně vyvolané závislostí na obviněném, a to závislosti existenční i emocionální.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu Plzeň-sever nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude nalézací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jedná se zejména o pečlivé posouzení všech okolností dané věci ve vztahu k ustanovení § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy zda zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného nebylo učiněno v tísni vyvolané závislostí na obviněném, a to závislostí existenční i emocionální.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 1. 2017

JUDr. Petr Šabata
předseda senátu


*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.