3 Tdo 17/2017
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 17/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 7 To 320/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 104/2016, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 7 To 320/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 T 104/2016, zrušují .

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 T 104/2016 , byl obviněný J. R. uznán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to a za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 126/2015 ze dne 14. 7. 2015, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2015, byl podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 62 odst. 1 trestního zákoníku, § 63 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto padesáti hodin. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 126/2015 ze dne 14. 7. 2015, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného R. R. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti Home Credit, a. s., IČ 269 78 636, se sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno, škodu ve výši 9.750 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 7 To 320/2016 , jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 8. 2016 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že z provedeného dokazování ani z rozsudečného výroku nevyplývá skutečnost, že by předem dal spoluobviněnému R. souhlas k uzavření úvěrové smlouvy způsobem, že se za něj bude vydávat, použije jeho osobní údaje a nechá zaslat peníze na jeho účet. Veškeré jednání obviněného týkající se vyzvednutí peněz se odehrálo až po dokonání činu spoluobviněným R. Takovému posouzení podle obviněného nasvědčuje i to, že na R. podal trestní oznámení. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 486/2010 a sp. zn. 3 Tdo 1465/2011 je proto dovolatel přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Rovněž právní posouzení, že se měl dopustit pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1 trestního zákoníku, je podle obviněného v rozporu s konstantní judikaturou.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 320/2016, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá část námitek, podle kterých okolnost, že spoluobviněný R. měl ke svému jednání předchozí souhlas dovolatele, nevyplývá z provedeného dokazování. Již v tzv. skutkové větě soud uvedl, že obviněný R. vystupoval při sjednávání smlouvy se souhlasem dovolatele a že mu dovolatel poskytl svůj bankovní účet po předchozí dohodě. Státní zástupce dále uvedl, že pomoc k trestnému činu může být spáchána i jiným způsobem, než je demonstrativně uveden v § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. V daném případě se jednalo nepochybně o formu psychické pomoci, přičemž výběr peněz z bankovního účtu a jejich předání spoluobviněnému byl splněním slibu přispět po trestném činu. Právní posouzení proto považuje státní zástupce za přiléhavé.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný J. R. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve výjimečných případech je ovšem s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení, pokud existuje extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. A právě na takový extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy dovolatel poukazoval, což činilo jeho námitky z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantními.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Právní posouzení jednání dovolatele opřely soudy o skutkové závěry, podle nichž byl dovolatel o postupu spoluobviněného R. R. předem informován, neboť (1) poskytnuté finanční prostředky byly zaslány na jeho bankovní účet, odkud je krátce na to vybral a předal spoluobviněnému, (2) ze svědectví M. Č. bylo zjištěno, že dovolatel měl v inkriminované době postupovat nějakou půjčku spoluobviněnému a obešel kvůli tomu s E. R. několik bankovních společností, (3) dovolatel byl o poskytnutí úvěru vyrozuměn dopisem zaslaným mu společností Home Credit, s. r. o., přestože tvrdí, že se o úvěru dozvěděl až z upomínky o zaplacení jedné z úvěrových splátek, a (4) je usvědčován spoluobviněným R. R., jehož skutková verze nebyla ničím zpochybněna. Takové skutkové závěry ovšem nekorespondují s dosud provedenými důkazy, jak jsou zachyceny v trestním spise.

Pokud jde o svědectví M. Č., jedná se ve skutečnosti o jeho vysvětlení z přípravného řízení, vyžádané ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu a zachycené na úřední záznam podle § 158 odst. 6 trestního řádu (č. l. 48 51). Výslech této osoby jako svědka však nebyl v řízení proveden a označený úřední záznam o podaném vysvětlení ani nebyl u hlavního líčení proveden jako důkaz podle § 211 odst. 6 trestního řádu (č. l. 182 190). Za této situace oba soudy pochybily, pokud o obsah úředního záznamu o podaném vysvětlení opřely své závěry o vině dovolatele (§ 158 odst. 6 věta třetí trestního řádu). Nehledě na uvedené je třeba zdůraznit, že samotné vysvětlení M. Č. bylo zachyceno toliko v obecné rovině, kdy z něj podle Nejvyššího soudu nelze bez dalšího doplnění činit závěry rozhodné pro projednávanou věc. Pokud je zde neurčitě naznačeno, že v inkriminované době dovolatel se svojí švagrovou E. R. neúspěšně obcházel několik bankovních společností za účelem získání půjčky pro spoluobviněného R. R., pak by taková skutečnost měla být snadno ověřitelná právě u bankovních společností, které zpravidla i neúspěšné žádosti o půjčky evidují.

Další pochybení při analýze provedených důkazů zjistil dovolací soud ve vztahu k závěru o vyrozumění dovolatele ze strany poškozené společnosti Home Credit, s. r. o. Jak totiž vyplývá z vyjádření poškozené (č. l. 77), s klientem bylo komunikováno prostřednictvím emailu, na který mu bylo zasláno potvrzení o uzavření úvěrového smlouvy. Pokud jde o listiny týkající se splácení předmětné půjčky (č. l. 66-74), je sice v záhlaví jako adresát označen dovolatel, ve spise však není založeno nic, z čeho by bylo možné uzavřít, že listiny byly zaslány poštou na uvedenou adresu a nikoliv na výše uvedený email (který spoluobviněný R. R. označil za svůj). Z tohoto pohledu dosud rozhodně nebyla vyvrácena obhajoba dovolatele, že se o půjčce dozvěděl až z upomínky od poškozené společnosti. Přitom právě citované listiny považoval odvolací soud za rozhodující důkaz svědčící proti dovolateli.

Ve vztahu k výpovědi spoluobviněného R. R. je pak třeba zdůraznit, že soudy jeho verzi uvěřily (jeho verze údajně nebyla v průběhu dokazování ničím zpochybněna), přestože je zde zásadní rozpor mezi závěrem soudu uvedeným přímo ve skutkové větě, že peníze z půjčky předal dovolatel spoluobviněnému (tedy že celá půjčka byla realizována ve prospěch spoluobviněného), a opakovaným tvrzením spoluobviněného R., že peníze z půjčky byly pro potřebu dovolatele, který mu nic nepředal. Zohlední-li k tomu dovolací soud skutečnost, že to byl právě dovolatel, kdo na spoluobviněného podal trestní oznámení, nelze (to ani z převážné části) na tvrzení spoluobviněného stavět závěr o vině dovolatele.

Nesporným faktem tak zůstává pouze to, že peníze z půjčky byly připsány na účet dovolatele, z něhož byly následně vybrány. To samo o sobě ovšem o vině dovolatele nesvědčí, tím spíš, kdy obhajobu dovolatele k této otázce nelze bez dalšího jako nevěrohodnou odmítnout.

Z výše uvedených důvodů proto nemohla napadená rozhodnutí obstát, když byl zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, a proto dovolací soud výjimečně přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu pro vadný postup soudů týkající se skutkových podkladů rozhodnutí.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 věta první trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 7 To 320/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 T 104/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby řádným procesním postupem zachytil výpověď M. Č. a pokusil se o její bližší konkretizaci, přičemž jím sdělené skutečnosti by měl eventuálně dále ověřit. Nalézací soud by se měl zaměřit i na otázku, jakým způsobem a komu byly doručeny listiny vztahující se k předmětné půjčce, a zda se tedy o půjčce dovolatel dozvěděl skutečně bezprostředně po jejím uzavření. Teprve taková následná zjištění bude možné dát do vzájemných souvislostí s ostatními rozhodnými okolnostmi, hodnotit je a přijmout relevantní skutkové a právní závěry.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 25. 1. 2017

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu