3 Tdo 166/2007
Datum rozhodnutí: 14.03.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 166/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 o dovolání podaném obviněným Ing. J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 3 To 362/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 21/2005, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 3 To 362/2006, a v jeho odsuzující části i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 3. 2006, č. j. 17 T 21/2005-447.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 3. 2006, č. j. 17 T 21/2005-447, byl obviněný Ing. J. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že jako jednatel společnosti C. Z. s. r. o. v rozporu s článkem II. smlouvy o koupi najaté věci uzavřené dne 10. 12. 1997, dne 13. 8. 2001 prodal společnosti R. I. H. s. r. o. nákladní valníkový návěs PANAV NV 35, který společnost C. Z. s. r. o. užívala jako nájemce na základě smlouvy o koupi najaté věci, uzavřené dne 10. 12. 1997 s ing. L. H., jako pronajímatelem, čímž způsobil ing. L. H., škodu pro účely právní kvalifikace ve výši 45.820,- Kč, dále v rozporu s článkem II. smlouvy o koupi najaté věci uzavřené dne 15. 12. 1997, dne 13. 8. 2001 prodal společnosti R. I. H. s. r. o. nákladní valníkový návěs PANAV NV 35, který společnost C. Z. s. r. o. užívala jako nájemce na základě smlouvy o koupi najaté věci, uzavřené dne 10. 12. 1997 s ing. L. H., jako pronajímatelem, čímž způsobil ing. L. H., škodu pro účely právní kvalifikace ve výši 45.820,- Kč, a v rozporu s článkem VIII. odst. 1 smlouvy o koupi najaté věci uzavřené dne 19. 4. 1996, dne 13. 8. 2001 prodal společnosti R. I. H. s. r. o. nákladní valníkový návěs TRAILOR S 38.3 EL, dále vozidla Liaz 18.33 TBV Euro II., které společnost C. Z. s. r. o. užívala jako nájemce, na základě smlouvy o koupi najaté věci, uzavřené dne 19. 4. 1996 s V. s. r. o. ( H. s. r. o. ), jako pronajímatelem, kdy dne 1. 10. 2001 došlo k zpětnému převodu na C. Z. s. r. o., čímž způsobil škodu pro účely právní kvalifikace ve výši 33.053,- Kč. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 1. 2004, č. j. 17 T 277/2003-351, byl obviněný podle § 248 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 25 měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě z 21. 1. 2004, č. j. 17 T 277/2003-351, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. s. r. o. , odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 3 To 362/2006, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 9. 2006 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň napadl výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zrekapituloval výsledky dokazování provedeného v jeho trestní věci a na tomto základě dospěl k závěru, že v době, kdy mělo dojít k údajnému převodu návěsů a vozidla ze společnosti C. Z., s. r. o., na společnost R. I. H., s. r. o., byla již společnost C. Z., s. r. o., ovládána J. R. a R. H. Tyto osoby za uvedenou společnost jednaly a obviněný se v této době již neúčastnil jednání s Ing. L. H. O výsledku jednání byl pak informován pouze zprostředkovaně R. H. a J. R. Samotná dovolatelova činnost pak spočívala pouze v tom, že změnil označení provozovatele návěsů a vozidla u dopravního inspektorátu v domnění, že R. H. a J. R. se s Ing. H. na tomto převodu domluvili. Když nebyly uzavřeny nové leasingové smlouvy, dovolatel v evidenci u dopravního inspektorátu opět změnil provozovatele návěsů a vozidla na C. Z., s. r. o. Svým jednáním tak nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, neboť k prodeji návěsů a vozidla nedošlo, tzn. že u dovolatele nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Podle dovolatele je významné dále to, že nebylo prokázáno, že by došlo k prodeji návěsů a vozidla, jak je uvedeno v obžalobě a v napadeném rozsudku, neboť nebyla uzavřena příslušná kupní smlouva mezi společností C. Z., s. r. o., jako prodávajícím a společností R. I. H., s. r. o., jako kupujícím. Podle dovolatele nebylo prokázáno ani to, že by prodej návěsů a vozidla byl zanesen do účetnictví některých z uvedených společností.

Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spatřoval dovolatel v tom, že si žádnou věc pro sebe nepřisvojil, neboť převod inkriminovaných věcí se neuskutečnil. Společnost R. I. H., s. r. o., se tak nikdy nestala vlastníkem předmětných návěsů, když došlo pouze ke změně v evidenci jejich provozovatelů. Zejména pak jak uvedeno výše nikdy nebyly uzavřeny kupní smlouvy, na základě kterých by vlastnické právo přešlo ze společnosti C. Z., s. r. o., na společnost R. I. H., s. r. o. Změna evidence provozovatele motorového vozidla neznamenala změnu vlastníka. Podle dovolatele mu návěsy nemohly být svěřeny, neboť stále patřily a byly k dispozici společnosti C. Z., s. r. o. Za těchto okolností si je tedy nemohl ani přisvojit, nehledě na to, že se řídil pokyny J. R. a R. H. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu proto chybí dovolatelův úmysl. Podle názoru dovolatele navíc nebyla ani způsobena škoda, neboť věci stále patřily a byly v dispozici společnosti C. Z., s. r. o. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že z těchto důvodů k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. v jeho případě nedošlo.

Podle dovolatele byl vadami zatížen rovněž výrok o trestu, neboť soudy se neřídily ustanovením § 31 odst. 1 tr. zák., podle kterého se při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.



Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, č. j. 3 To 362/2006, nechť pak dovolací soud přikáže věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel zároveň vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby věc byla rozhodnuta v neveřejném zasedání.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že dovolatel sice namítl nedostatek naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., avšak tyto hmotně právní námitky vybudoval na jiném, než přisouzeném skutkovém základě, který se stal podkladem pro závěr o jeho vině. Podle státní zástupkyně je tak zřejmé, že v daném případě nejsou dány obecné předpoklady obsahového přezkoumání jeho dovolání. Způsob odůvodnění dovolatelova mimořádného opravného prostředku přitom nesplňuje podmínky přezkoumatelnosti ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, jenž by byl namístě až na podkladě zjištění jeho zřejmého nesouladu se způsobem právního posouzení. Taková situace však podle státní zástupkyně v posuzované věci nenastala. Ze soudy zjištěného skutkového stavu věci v daném případě vyplývá, že dovolatel při převodu předmětných nákladních návěsů, které mu byly z titulu smlouvy o finančním pronájmu svěřeny do dispozice, zcela obešel jejich legálního vlastníka a převedl je na jiný právní subjekt společnost R. I. H., s. r. o., přičemž takto navíc postupoval v rozporu se svým zaniklým postavením statutárního orgánu. Proto podle státní zástupkyně není pochyb o tom, že dovolatel jako s vlastními nakládal s věcmi, které mu byly svěřeny z titulu jejich finančního pronájmu, a takto postupoval i přesto, že podmínky smluvně předjednané změny uvedeného právního režimu k takovým věcem splněny nebyly. Za uvedených okolností si tak přisvojil cizí svěřené věci ke škodě jejich leasingového pronajímatele v postavení svěřitele. Na tomto závěru pak nic nemění skutečnost, zda v evidenci dopravního inspektorátu formálně došlo ke změně jejich provozovatele. Své vyjádření k dovolání obviněného uzavřela státní zástupkyně tím, že s ohledem na shora konstatované důvody je namístě veškerou uplatněnou dovolací argumentaci odmítnout s tím, že se lze se způsobem posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti v celém rozsahu výroku o jeho vině plně ztotožnit. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud rozhodl tak, že se dovolání obviněného Ing. J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a aby toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Obviněný Ing. J. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad specifikovaných v ustanovení § 265b tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky dovolatele, v jejichž rámci polemizuje s výsledky provedeného dokazování a spojuje s nimi vlastní skutkové a z nich plynoucí právní závěry, zejména ohledně absence úmyslného zavinění jako obligatorního znaku tzv. subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu. Ve skutečnosti jde totiž o námitky týkající se procesní stránky věci (hodnocení důkazů) směřující (v dovolatelův prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení věci vycházely. Pod uplatněný hmotně právní dovolací důvod nelze podřadit ani namítanou nepřiměřenost uloženého trestu, neboť posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, poměry pachatele a možnost jeho nápravy se vždy odvíjejí od soudem zjištěného skutkového stavu věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl v posuzovaném případě uplatněn právně relevantně toliko námitkou, že skutek i v podobě, jak byl zjištěn soudem, postrádá znaky dovolatelova přisvojení si cizí věci a způsobení škody jejich neoprávněným prodejem, ke kterému ve skutečnosti (a to ani podle soudy učiněných zjištění) nedošlo, tzn. že z tohoto důvodu pak nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. po subjektivní ani po objektivním stránce.

Poněvadž Nejvyšší soud zároveň neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:

Nejprve je v obecné rovině nutno stručně připomenout, že ve smyslu ustanovení § 248 tr. zák. je věc pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení) s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. O přisvojení si cizí svěřené věci pak půjde tehdy, jestliže pachatel s věcí úmyslně (srov. § 3 odst. 3 tr. zák.) naloží v rozporu s účelem, k němuž mu cizí věc byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Jestliže například pachatel v rozporu s účelem, pro který mu cizí věc byla svěřena, ji s vědomím, že tak činí proti vůli vlastníka, prodá, pak si takovou věc přisvojil ve smyslu ustanovení § 248 tr. zák., neboť s ní tímto způsobem nakládá jako s věcí vlastní (srov. R 21/2002/II SbRt.).

Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, lze konstatovat, že soudy obou stupňů správně dovodily, že ke svěření věcí (v daném případě nákladních valníkových návěsů a vozidla LIAZ) došlo na základě smluv o koupi najaté věci, které obviněný (dovolatel) uzavřel za společnost C. Z., s. r. o., v postavení jejího jednatele (statutárního orgánu). Soudy zároveň zjistily, že ke škodě vlastníka (svěřitele) obviněný s předmětnými věcmi neoprávněně disponoval, a toto jednání bylo zároveň zahrnuto jeho úmyslným zaviněním (§ 4 písm. b/ tr. zák.), neboť podle zjištění soudů znal všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých mu muselo být zřejmé, že jedná v rozporu s vůlí vlastníka a tedy i s účelem svěření.

Podle popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně spočívala neoprávněná majetková dispozice v tom, že obviněný svěřené věci prodal a tímto způsobem je převedl na jiné subjekty. Z odůvodnění rozsudku přitom nijak nevyplývá, že by obviněný neoprávněně uzavřel jakékoliv kupní smlouvy, tj. smlouvy, z nichž by vznikla prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu (srov. zejména § 588 OZ a § 409 ObchZ). Obviněný (dovolatel) sám uzavření takových smluv popírá. Soud měl proto ve svém rozsudku vyložit, na základě jakých důkazů vlastně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě skutečně došlo k prodeji předmětných vozidel (tedy k výše uvedenému právnímu úkonu), a že právě tímto způsobem obviněný svěřené věci zpronevěřil. Prodej přitom nelze bez dalšího zaměňovat s tím, že obviněný se svěřenými věcmi neoprávněně disponoval takovým způsobem, že je na dopravním inspektorátu administrativně převedl na jiné osoby (provozovatele). Popis skutku v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, kde se uvádí, že obviněný ve všech třech případech inkriminované věci prodal je proto v rozporu se skutkovým stavem věci, který soud na podkladě postupu podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. skutečně zjistil, a z něhož měl při právním posouzení skutku vycházet. Odvolací soud se následně s právními závěry soudu prvního stupně v podstatě ztotožnil. To znamená, že v řízení o řádném opravném prostředku shora uvedené vady nezjistil a nemohl je tedy ani napravit. Odvolání obviněného pak podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného v relevantně uplatněném směru plně opodstatněným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami předpokládanými v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 3 To 362/2006, a současně v jeho odsuzující části zrušil i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 3. 2006, č. j. 17 T 21/2005-447. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak znovu vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, kdy Okresní soud ve Znojmě se bude muset věcí znovu zabývat ze všech hledisek, na která ve svém rozhodnutí poukázal Nejvyšší soud. V novém řízení si bude muset především ujasnit v čem spočívalo jednání, kterým měl obviněný Ing. J. Š. inkriminované věci zpronevěřit. Jestliže se tak mělo stát formou neoprávněného prodeje svěřené věci, bude muset blíže zjistit okolnosti, za kterých došlo k uzavření kupní smlouvy (resp. zda k jejímu uzavření vůbec došlo), ve vztahu k jakým smluvním subjektům a s jakými právními účinky. Jestliže bude zapotřebí k těmto otázkám dokazování doplnit, soud tak učiní. V případě, že soud zjistí, že se o prodej ve skutečnosti nejednalo, bude muset zvážit, zda obviněný se svěřenými věcmi případně nakládal proti vůli svěřitele i jiným neoprávněným způsobem, jenž by bylo možno rovněž podřadit pod pojmem přisvojení ve smyslu ustanovení § 248 tr. zák., a zda taková neoprávněná dispozice (v rozporu s účelem svěření) měla zároveň za následek způsobení škody na cizím majetku. V tom je vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jestliže soud i v novém řízení dospěje k závěru o vině obviněného, pak v odůvodnění svého rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. své skutkové a právní závěry náležitě vyloží a odůvodní, přičemž formulace skutku v tzv. skutkové větě výroku rozhodnutí musí přesně vyjadřovat skutková zjištění soudu ve vztahu ke všem zákonným znakům použité skutkové podstaty (§ 120 odst. 3 tr. ř.).

O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. března 2007



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler