3 Tdo 1657/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 180 odst. 4 tr. zák.




3 Tdo 1657/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání podaném M. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 273/2008 ze dne 5. 8. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 225/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 16 T 225/2006 ze dne 25. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu deseti let.

V předmětné věci podal M. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 273/2008 ze dne 5. 8. 2008 tak, že podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, jako nedůvodné.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětný skutek měl být správně právně kvalifikován podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., neboť v posuzované věci neporušil důležitou povinnost uloženou mu zák. č. 360/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen zákon o silničním provozu). Poukázal na to, že soudy mu správně kladou za vinu porušení ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, avšak zmíněná ustanovení pouze stanovují základní povinnosti plynoucí ze samotného charakteru silniční dopravy. Ty jsou potom následně konkrétně rozvedeny v řadě následujících ustanovení, která se zabývají jednotlivou situací v dopravním provozu. Za porušení důležité povinnosti je potom třeba pokládat právě porušení těchto konkrétních ustanovení, když k jejich porušení dochází nejen proto, že řidič se nechoval ohleduplně nebo že se nevěnoval plně řízení vozidla. Případné porušení důležité povinnosti je třeba zkoumat odděleně od následků a nikoli opačně, kdy z tragických následků je odvozeno porušení důležité povinnosti. Je tak z hlediska ustanovení § 180 odst. 2 písm. b) tr. zák. nutno zvažovat, zda porušení dopravních předpisů v jednotlivém případě je natolik závažné, že podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost, a to bez ohledu na následek, což lze zjistit porovnáním porušení dopravních předpisů, jak se v soudní praxi vyskytuje. Má za to, že v jeho případě vlastně nebylo zjištěno, proč k jeho selhání (jako řidiče) došlo. Poukázal na to, že před kritickou jízdou byl odpočatý, soustředěný a k jízdě připraven. Proto také jako nesprávné vidí právní závěry soudů, pokud tyto jeho jednání právně kvalifikovaly (z hlediska zavinění), jako jednání z vědomé nedbalosti, protože v jeho případě nešlo o úmyslné riskování . Výše uvedené skutečnosti by také mohly vést k úvahám o druhu a výši uloženého trestu. Proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že uvedeným námitkám dovolatele nelze přisvědčit, a to v zásadě z týchž důvodů, pro které soud druhého stupně zamítl jím podané odvolání, obsahující stejnou argumentaci, jako nyní podané dovolání. Nelze takto akceptovat jeho názor, že na naplnění znaku porušení důležité povinnosti soudy usuzovaly z tragického následku samotné dopravní nehody. Zmíněný následek byl přitom rozhodující nikoli pro naplnění znaků uvedených v § 180 odst. 2 písm. b) tr. zák., nýbrž pro naplnění kvalifikační okolnosti v podobě těžšího následku obsaženého v § 180 odst. 4 tr. zák. Přitom byla zjištěna příčina jeho řidičského selhání, když z průběhu nehody, kdy autobus jím řízený opustil v mírné levotočivé zatáčce vozovku po tečně, i z vyjádření dvou svědků (reprodukujících reakci dovolatele těsně po nehodě) zjevně vyplynulo, že dovolatel za řízení vozidla usnul a v tomto stavu tedy vozidlo neovládal. Takové řidičské selhání nelze kvalifikovat jinak, než jako porušení důležité povinnosti plynoucí z jeho postavení a uloženou mu podle zákona, což také případně vyjádřil ve svém rozhodnutí soud prvního stupně. Charakter povinností založených v ustanovení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu potom dovolatel nesprávně posuzuje jako obecnou proklamaci, která bez konkrétního upřesnění jiným ustanovením cit. zákona nelze mít za zdroj důležité povinnosti řidiče. Naopak, zmíněná (citovaná) ustanovení zákona o silničním provozu jsou právě těmi, která shrnují v nejelementárnější podobě nejdůležitější pravidla, která je povinen každý účastník silničního provozu, především však řidič, zachovávat v zájmu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Nerespektování těchto podstatných bezpečnostních zásad je třeba v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu mít za porušení zvlášť důležité povinnosti tím spíše, pokud se takového pochybení dopustí řidič vozidla hromadné přepravy osob, když v takových případech právě hrozí vždy těžký následek, jak se stalo i v tomto případě. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl jeho nesprávnou právní kvalifikaci, pokud soudy dospěly k závěru, že dovolatel popsaným jednáním porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona, současně s tím namítl, že (z hlediska zavinění) bylo jeho jednání v kritické době nesprávně označeno jako vědomě nedbalé. Takto volené námitky jsou právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. To proto, že z hlediska úvah o porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona je namístě především uvést, že jako řidič hromadného dopravního prostředku přepravující osoby byl povinen respektovat a řídit se silničním zákonem a především jeho zásadními ustanoveními. Mezi ně nepochybně (jako zásadní) patří i ustanovení § 4 písm. a), b) cit. zákona, která ukládají každému řidiči chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní .., své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu a také řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem .. Stejně zásadní je i ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) cit. zák., podle kterého je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla .. a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Nerespektování uvedených ustanovení jako zásadních a klíčových pravidel provozu na pozemních komunikacích nepochybně v případě jejich porušení je také porušením důležité povinnosti vyplývající z postavení řidiče, když tato jsou mu uložena zákonem. Přitom v posuzované věci je nepochybné (a plyne tak i ze spolehlivě učiněných skutkových zjištění), že dovolatel označené (základní povinnosti) řidiče uložené mu podle zákona nerespektoval (porušil). Teprve v důsledku této skutečnosti došlo k popsané dopravní nehodě s mimořádně těžkým a závažným následkem. Pokud tedy soudy shodně dospěly k závěru, že dovolatel porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona a popsaný skutek ve svých rozhodnutích právně kvalifikovaly jako trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák., nelze než v tomto směru s nimi souhlasit. Stejně tak nelze mít ani výhrady proti jimi shledané formě zavinění, když rovněž ze spolehlivě učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že k předmětné dopravní nehodě došlo proto, že dovolatel za řízením autobusu v kritické době usnul a jeho tvrzení o tom, že byl k jízdě připraven a odpočat tak neodpovídá realitě. Pokud za daných okolností dospěly soudy k závěru, že i nerespektováním této základní povinnosti řidiče jednal z hlediska zavinění vědomě nedbale, nelze než i v tomto směru s nimi souhlasit.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka