3 Tdo 1637/2016
Datum rozhodnutí: 21.12.2016
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoníku, § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



3 Tdo 1637/2016-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o dovolání, které podal obviněný L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 67/2016, takto :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016, byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 17.4.2016 kolem 20.45 hodin v obci R., okres K., řídil osobní motorové vozidlo PEUGEOT 306, po předchozím požívání alkoholických nápojů ve stavu, pro který nebyl schopen se bezpečně účastnit silničního provozu, když při policejní silniční kontrole bylo opakovanými orientačními dechovými zkouškami přístrojem DRÄGER ve 20.48 hodin a ve 20.54 hodin v jeho dechu zjištěno 1,25 promile a 1,26 promile alkoholu, s naměřenými hodnotami souhlasil a následný odběr, za účelem ověření výše hladiny alkoholu v krvi, nepožadoval .

Za to byl obviněný L. B. odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Podle § 67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v 50 denních sazbách po 100 Kč, celkem 5.000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku měl být peněžitý trest zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) týdnů.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 16 (šestnácti) měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016, podal obviněný L. B. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016 , a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o uloženém peněžitém trestu.
II.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 96 98 ), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Obviněný prvně poukazuje na rozpor výrokové části rozhodnutí odvolacího soudu s jeho odůvodněním, kdy odvolací soud konstatoval správnost a úplnost skutkových zjištění nalézacího soudu, přičemž napadené rozhodnutí zrušil v oddělitelné části výroku o trestu mimo jiné podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by toto blíže konkretizoval.

Obviněný má za to, že skutkové závěry nalézacího soudu o jeho vině nemají oporu v provedeném dokazování, což ostatně namítal i v rámci odvolacího řízení. Nalézací soud závěr o naplnění skutkové podstaty přečinu jemu kladenému za vinu postavil pouze na tom, že byla provedena dechová zkouška, při níž byly naměřeny hodnoty 1,25 a 1,26 promile alkoholu. Nalézací soud dále vycházel z výpovědi obviněného, že vypil tři piva, ale již bez bližšího uvedení, o jaký druh piva a s jakým obsahem alkoholu se jednalo. Stejně tak nalézací soud neučinil žádná skutková zjištění ze zaprotokolované výpovědi nstržm. B. D., učiněné v rámci hlavního líčení, jenž vypověděl, že na jízdě obviněného nebylo nic zvláštního, jel rovně, choval se slušně. Ze skutkových zjištění a rozsudku tedy není patrno, jaké množství alkoholu vypil a jak dlouho před jízdou, a jak a do jaké míry jim byl při jízdě ovlivněn.

Dále obviněný uvedl, že již v přípravném řízení a poté i v řízení před soudem předložil orgánům činným v trestním řízení listinu k provedení jako důkaz, a to Pracovní postup č. 114-MP-C008-08 Českého metrologického institutu k zabezpečení jednotné koncepce měření v dopravě, z které vyplývá, že hodnota 1,27 promile alkoholu v dechu je hodnotou, u níž lze při dechové zkoušce učinit závěr, že hodnota alkoholu v krvi je rovna či větší hodnotě 1 promile alkoholu. Uvedenou listinu nalézací soud v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. neprovedl a nikterak se s jeho obranou nevypořádal, ačkoliv jde o důkaz v jeho prospěch. Uvedený pracovní postup je v praxi využívám policii a také v rámci znalecké činnosti, a následně aprobován v rozhodovací praxi soudů. Vypracování znaleckého posudku nalézací soud odmítl s odůvodněním, že by sice mohl korigovat hodnotu zjištěného alkoholu, avšak je zřejmé, že tato hodnota by neklesla pod 1 promile alkoholu, což je zcela v rozporu se zásadami vyjádřenými v § 2 odst. 4, 5 tr. ř.

Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (i jeho skutkové věty) je zřejmé, že tento zcela zaměňuje hodnotu alkoholu v krvi s hodnotou alkoholu v dechu, ačkoliv se jedná o podstatnou skutečnost, zejména ve vztahu k ustálené judikatuře, kdy za trestný čin pod vlivem návykové látky se považuje hodnota nejméně 1 promile alkoholu v krvi řidiče, nikoli v dechu. Ale především, ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku nepodmiňuje trestní odpovědnost množstvím alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ale stavem vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, kdy dle ustálené judikatury je třeba toto v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat.

Dále obviněný uvedl, že nikterak nepopírá požití alkoholu před jízdou, kdy však vzhledem k výše uvedenému stran přepočtu hladiny alkoholu v dechu na hladinu alkoholu v krvi má za to, že hladina alkoholu v krvi v jeho případě nedosahovala ani hodnoty 1 promile. Soudům vytýká, že nepostupovaly s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k zodpovězení otázky, zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, což je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu jemu kladenému za vinu.

Závěrem obviněný uvedl, že oba soudy dostatečně neobjasnily všechny skutečnosti svědčící pro závěr, zda řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, tedy zda naplnil po všech stránkách znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, i rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016, stejně jako rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby Okresnímu soudu v Kroměříži podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo dne 10. 11. 2016 (č. l. 99). Dne 1. 12. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1357/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného L. B. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu. V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného L. B. je důvodné.

Ze skutkových zjištění soudu nalézacího vyplývá, že obviněný se po požití alkoholických nápojů dostal do stavu, pro který nebyl schopen bezpečně řídit osobní automobil, přičemž při následné silniční kontrole byla opakovanými orientačními dechovými zkouškami zjištěna hladina alkoholu v dechu ve výši 1,25 a 1,26 promile, kdy nepožadoval ověření výše alkoholu v krvi prostřednictvím odběru krve.

V projednávané věci lze shrnout relevantní námitky obviněného v konstatování, že soudy vycházely toliko z výsledku dechové zkoušky a výpovědi obviněného a nstržm. B. D., kdy není najisto postaveno, zda v době řízení motorového vozidla byl ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, tedy zda byly naplněny všechny znaky předmětné skutkové podstaty daného trestného činu.

Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2790 2791).

Pokud je tento přečin spáchán řízením motorového vozidla po požití alkoholu, vyžaduje se zásadně, aby řidič měl v krvi nejméně 1 g/kg alkoholu . V tomto ohledu se vychází z poznatků lékařské vědy, podle nichž žádný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo při dosažení uvedené hranice. S dosažením této hranice jsou totiž vždy spojeny takové účinky alkoholu na lidský organismus, které naplňují znak stav vylučující způsobilost . Tento znak je naplněn již dosažením uvedené hranice. Závěr o naplnění uvedeného znaku ale není vyloučen ani v případě, že v krvi řidiče je nižší hladina alkoholu než 1 g/kg, jestliže se této hodnotě blíží a není nižší než 0,8 g/kg a jestliže v konkrétním případě je vliv alkoholu na konkrétního řidiče takový, že vylučuje jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (viz rozh. č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).

V projednávané trestní věci se soud prvního stupně zaměřil na skutečnost, že se obviněný podrobil dechové zkoušce a podepsal úřední záznam, na kterém byly zaneseny naměřené hodnoty. U obviněného byly provedeny dvě dechové zkoušky v rozmezí přibližně pěti minut, kdy první naměřená hodnota činila 1,25 promile alkoholu v dechu a druhá naměřená hodnota 1,26 promile alkoholu v dechu. Je podstatné uvést, že výše uvedený judikatorní závěr stran naplnění znaku stav vylučující způsobilost se vztahuje k hodnotě 1 promile alkoholu v krvi řidiče, nikoliv v jeho dechu. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých řidičem před jízdou, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 274 tr. zákoníku, též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu ( srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Tdo 1491/2010).

Ze stručného odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že soudy své skutkové závěry, podle nichž obviněný předmětného dne, kdy byl na zjištění obsahu alkoholu v těle vyšetřován zasahujícími policisty, byl při řízení osobního automobilu ovlivněn alkoholem v takové míře, že to vylučovalo jeho způsobilost řídit motorové vozidlo, učinily na podkladě výsledků opakované orientační dechové zkoušky na alkohol získané měřením provedeným orgány policie za použití přístroje značky Dräger, podle níž koncentrace alkoholu v dechu obviněného činila výše uvedené hodnoty, a výpovědi obviněného, kterýžto v hlavním řízení vypověděl, že před jízdou požil alkohol, a to 3 jedenáctistupňová piva (č. l. 70). Poukázaly také na výpověď zasahujícího policisty nstržm. B. D. (č. l. 71), nicméně se v odůvodnění rozhodnutí omezily toliko na jeho výpověď ve vztahu k odmítnutí vyšetření krve obviněným. V této souvislosti je však třeba poukázat na úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy (č. l. 3), ze kterého se podává, že obviněný nebyl vyzván k lékařskému vyšetření s následným odběrem biologického materiálu, kdy současně nepožadoval lékařské vyšetření s následným odběrem biologického materiálu. Z uvedeného záznamu nelze bez pochybností dospět k závěru, že vyšetření krve odmítl. Skutečnost, že obviněný nepožadoval odběr krve na zjištění hladiny alkoholu v krvi, není pro posouzení věci natolik podstatná, jelikož i dle nového trestního zákoníku stále platí, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V návaznosti na uvedené tedy nelze brát v potaz ani tu skutečnost, že obviněný v průběhu řízení ustoupil od svého návrhu na vypracování znaleckého posudku stran přepočtu hodnoty alkoholu v dechu na hodnotu alkoholu v krvi. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ne zcela jasně a přesvědčivě předkládá své úvahy stran potenciálních závěrů znaleckého posudku, kdy provedení důkazů znaleckým posudkem považoval za nadbytečné.

Na tomto místě lze uzavřít, že z provedeného dokazování nevyplývají natolik konkrétní skutečnosti, jež by bylo s to odůvodnit závěr, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy se omezily toliko na výsledky dechové zkoušky a výpověď obviněného a zasahujícího policisty, kdy je třeba zdůraznit, že v případě výpovědi nstržm. B. D. (č. l. 71) soudy zcela neakceptovatelně použily pouze tu část jeho výpovědi ve vztahu k údajnému odmítnutí krevní zkoušky a již nikoli tu část jeho výpovědi vztahující se ke způsobu jízdy obviněného, důvodu silniční kontroly či chování obviněného během silniční kontroly. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se, za daného stavu věci, mimo jiné, o podstatné skutečnosti vedoucí k závěru, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 5 To 371/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 9 T 67/2016, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Kroměříži nařídil, v souladu s ustanovením § 265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude nalézací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jedná se zejména o náležité zjištění skutkového stavu věci, zejména ve vztahu ke zjištění, zda se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k předmětné činnosti.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2016
JUDr. Petr Šabata předseda senátu