3 Tdo 1630/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1630/2015 -38
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 o dovolání, které podal obviněný V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 To 105/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 28/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 24. 11. 2014, sp. zn. 61 T 28/2011 , byl obviněný V. P. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za to byl podle § 173 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 To 105/2014 , jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 3. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Namítl, že nalézací soud opřel své rozhodnutí zejména o výpověď svědka a spolupachatele M., který však byl vyslechnut bez tlumočníka, ačkoliv je maďarské národnosti a znalost českého jazyka nebyla ani na průměrné úrovni. Přitom z tohoto důvodu byl odvolacím soudem dřívější rozsudek nalézacího soudu zrušen. Nalézací soud poté neprovedl ani další dokazování v rozsahu, v jakém podle odvolacího soudu měl. Soudy zejména neprovedly jím navržený významný důkaz v podobě obnovy smazaných dat z paměti jeho mobilního telefonu. Obviněný dále namítl, že jeho čin měl být posouzen toliko jako krádež. Podle něj totiž bylo prokázáno, že ostatní spolupachatelé jednali v excesu, ve kterém užili násilí takové intenzity, že došlo ke smrti poškozeného. Skutečnost, že odsouzený M. byl vybaven lepicí páskou a černým provazem, mu nelze přičítat, neboť se jednalo o speciální předměty, které si sám odsouzený obstaral v zaměstnání. U pepřového spreje, který sám obviněný zakoupil a předal jej odsouzenému M., pak nebylo prokázáno, že jej plánovali použít. Obviněný dále poukázal na to, že to byl právě odsouzený M., kdo určil jako oběť činu poškozeného, kterého znal a znal i místní poměry. O plánování násilí nesvědčí podle obviněného ani skutečnost, že spolupachatelé inscenovali své jednání tak, že jeden zazvonil na dům poškozeného a vydával se za pracovníka elektráren, zatímco ostatní vstoupili do jeho domu zadem. Úmysl dovolatele tak nikdy nezahrnoval užití násilí, a proto je použitá kvalifikace nesprávná. Soudy rovněž nezohlednily polehčující okolnosti, že obviněný čin oznámil, přispěl k jeho vyřešení a dlouhou dobu vedl řádný život.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o zamítnutí odvolání v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2015, č. j. 5 To 105/2014-2282, a vrátil mu věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. Eventuálně, aby podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil v celém rozsahu i rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 24. 11. 2014, č. j. 61 T 28/2011-2212, a věc vrátil jemu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že výtky obviněného nejsou opodstatněné. Pokud jde o výpověď R. M. učiněnou bez přítomnosti tlumočníka, tento v hlavním líčení výslovně a jednoznačně uvedl, že se lépe dohovoří česky a slovensky než maďarsky a že tlumočníka nežádá. Jeho výpověď navíc nebyla jediným ani rozhodujícím důkazem pro usvědčení dovolatele. Pokud jde o obviněným navržený důkaz obnovy dat z telefonu, odvolací soud se s jeho návrhem vypořádal, když uvedl, že podle závěru odborné expertízy bylo z telefonu zjištěno vše, co zjistit šlo. K další námitce obviněného týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání, státní zástupce uvedl, že se jí obviněný dovolává pouze prostřednictvím zpochybňování procesu dokazování, když soudy neuvěřily jeho obhajobě. Takovou námitku však nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu.

Obviněný V. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ani Vrchního soudu v Olomouci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Nejvyšší soud pouze podotýká, že především prvostupňový soud, jak je i jeho povinností jako soudu nalézacího, velmi podrobně analyzoval důkazní situaci v souvislosti s obsahem provedených důkazů. Její hodnocení spolehlivě vyloučilo skutkové verze podávané obviněným, ostatně opakovaně měněné. Tyto verze konfrontoval s usvědčujícími výpověďmi dnes již odsouzených spolupachatelů a dospěl k logickým skutkovým závěrům, které řádně právně kvalifikoval.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu