3 Tdo 163/2002
Datum rozhodnutí: 28.05.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 163/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2002 dovolání podané obviněným M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 11 To 70/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 38/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 3. 10. 2001, sp. zn. 16 T 38/2001 uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 219 odst. 1 tr. zák. a dále trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 219 odst. 1 tr. zák., § 40 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 11 To 70/01 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze. V dovolání uplatnil důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku. Pochybení soudů obou stupňů spatřoval především v nesprávném hodnocení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., neboť podle jeho názoru mu nebyl prokázán úmysl usmrtit poškozeného. Zbraní, již na místě činu použil, si chtěl pouze vymoci vrácení peněz, z jejichž odcizení podezříval poškozeného, ke škodě na zdraví poškozeného došlo pouze v důsledku jednání obviněného ve formě vědomé nedbalosti. Domníval se proto, že dokazování provedené v trestním řízení mělo být vyhodnoceno tak, aby byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a to podle § 222 odst. 1 tr. zák., resp. § 224 odst. 1 tr. zák., event. trestným činem vydírání podle § 235 tr. zák.

V petitu svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 8 odst. 1 tr. zák. i s výrokem o trestu rozhodl o důvodnosti dovolání a ve smyslu § 265m tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v dotčeném výroku o vině a výroku o trestu a ve věci sám rozhodl .

Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství České republiky v Brně k tomuto mimořádnému opravnému prostředku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.

Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval dle zjištění nalézacího soudu v tom, že obviněný dne 17. 11. 2000 kolem 11.15 hod. v L. baru, v O. ulici č. 45, v Č. B., po předchozí slovní rozepři vystřelil z nezjištěné střelné zbraně malorážkové pušky ráže 7,6 mm, kterou si předtím opatřil nezjištěným způsobem, a kterou zamířil na obličejovou část hlavy P. D., který seděl za stolem, a způsobil mu tím průstřel horního rtu, vyražení prvního zubu vlevo nahoře a zástřel jazyka, v němž střela uvízla, přičemž jen náhodou nedošlo k zasažení životně důležitých orgánů v oblasti hlavy a krku, což by vedlo ke smrti poškozeného .

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky směřující proti hodnocení důkazů provedených před soudem I. stupně, jež vyústilo v nesprávné zjištění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., resp. pokusu tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Jedná se tedy o skutkové vady, jež dle názoru obviněného převzal i odvolací soud. Z uvedeného tedy vyplývá, že vytýkané pochybení soudů obou stupňů vychází z nesprávných skutkových zjištění.

Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.

Ve věci obviněného M. B. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. učinil skutková zjištění, jež zákonu odpovídajícím způsobem posoudil jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., tedy v souladu s ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dle obsahu uplatněných námitek spatřován ve skutkových vadách. Teprve důsledkem tohoto postupu mělo být následně vadné i hmotněprávní posouzení věci. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová