3 Tdo 162/2002
Datum rozhodnutí: 22.05.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 162/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2002 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 9 To 702/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 152/98, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 3 T 152/98, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že dne 26. 2. 1998 v době od 19. 15 do 21.00 hod. v S. v restauraci N. B., odcizil ke škodě V. D., volně položenou koženou kabelku v hodnotě 1 000,- Kč, včetně kožené peněženky v hodnotě 150,- Kč s částkou 39 000,- Kč na hotovosti, taštičky na kosmetiku v hodnotě 100,- Kč obsahující kosmetiku za 1 200,- Kč, dále 10 ks klíčků FAB v hodnotě 100,- Kč a osobní doklady občanský průkaz a řidičský průkaz bez vyčíslené hodnoty a poškozené V. D. tak způsobil škodu v celkové výši 41 050,- Kč . Podle § 247 odst.1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V rámci uloženého souhrnného trestu byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 15/99 ze dne 13. 5. 1999 vydaného ve věci Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 2 T 253/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené V.D. na náhradu škody částku 41 050,- Kč.

Týmž rozsudkem byl obviněný M. Š. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce v Chebu, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 9 To 702/2001, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 7.února 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obviněný M. Š. Obviněný tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel především namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Plzni vycházelo z nesprávného právního posouzení povedených důkazů. V uvedené souvislosti poukázal na obsah dokazování provedeného v předmětné trestní věci a zejména na to, že oběma soudy byla nesprávně vyhodnocena výpověď svědkyně R. M., obsahující celou řadu rozporů a o jejíž věrohodnosti bylo možno pochybovat do té míry, že se tato výpověď nemohla stát podkladem pro závěry o vině obviněného.

V petitu svého dovolání obviněný s ohledem na konstatované důvody navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a přikázal tomuto odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout, popřípadě aby sám rozsudkem rozhodl o jeho zproštění z obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce ke dnešnímu dni nevyužil práva vyjádřit se k dovolání obviněného (§ 265h odst. 2 tr. ř.), které mu bylo doručeno předsedou senátu soudu prvního stupně dne 2. 5. 2002.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§ 265a odst. 2 písm. a/ tr. ř.).

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývajícího vadného zjištěného skutkového stavu věci, jehož důsledkem pak mělo být nesprávné hmotně právní posouzení skutku (který podle námitek dovolatele nenaplňoval znaky skutkové podstaty předmětného ani jiného trestného činu).

K námitkám uplatněným dovolatelem je však nutno uvést, že z vymezení důvodu dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

V případě obviněného M. Š. byla soudem prvního stupně učiněna skutková zjištění, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Poněvadž se odvolací soud se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, rozhodl o zamítnutí uplatněného řádného opravného prostředku (odvolání).

S přihlédnutím ke skutečnostem, rozvedených v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr .ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1, písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. května 2002

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler