3 Tdo 1618/2011
Datum rozhodnutí: 08.02.2012
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoník




3 Tdo 1618/2011 -18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2012 o dovolání podaném Ing. K. K. , a Ing. H. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 120/2011 ze dne 4. května 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 106/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 30 T 106/2010 ze dne 10. ledna 2011 byli dovolatelé uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a jeho výkon jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále jim byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili.

O odvolání Ing. K., Ing. Č. a příslušného státního zástupce proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 120/2011 ze dne 4. května 2011 tak, že z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b, d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a jeho výkon jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále jim byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Současně jim byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy denní sazba činí 500,- Kč, tedy peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali Ing. K. K. a Ing. H. Č. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím společného obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) (a případně h/) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedli, že aplikaci příslušného hmotně právního ustanovení v jejich případě mohlo ovlivnit i řádné zjištění výše škody, k čemuž však v průběhu trestního řízení nedošlo. Poukázali dále na skutečnost, že dovolací soud je v rámci dovolacího řízení povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy namítli, že s ohledem na nesprávné zjištění výše škody, kdy přesné zjištění výše škody jako kvalifikačního znaku určitého trestného činu je podstatné pro posouzení a právní kvalifikaci trestného činu, způsobilo to, že se v daném případě mohlo jednat o jiný trestný čin než ten, který byl soudem shledán. Rovněž namítli, že původní právní kvalifikace soudem prvního stupně, byla pro ně příznivější. Dále uvedli, že pokud by námitka vyjádřená jimi v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla akceptována, mohlo by ryze teoreticky dojít i k aplikaci námitky dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně poukázali na skutečnost, že dle jejich přesvědčení nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, a to proto, že ze skutkových okolností, které nalézací soud zjistil, nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění, a to ve vztahu k zjištěnému skutkovému stavu, tedy postavení obou obžalovaných vůči svědkům. S ohledem na výše uvedené proto navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 120/2011 ze dne 4. 5. 2011 zrušil, stejně jako i předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 30 T 106/2010, a dále, aby bylo rozhodnuto, že se též zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak navrhli, aby bylo Okresnímu soudu Brno-venkov přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že v dovolání vyjádřené námitky odpovídají deklarovanému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze zčásti. Nelze pod ně zařadit námitku nedostatečně spolehlivého zjištění výše škody, protože takováto výhrada spadá do oblasti skutkových zjištění, nikoli právního posouzení skutku s tím, že navíc je tato námitka i nedůvodná, neboť, jak uvedl nalézací soud na str. 7 svého rozhodnutí, při výpočtu kilometráže byl brán v úvahu počáteční a konečný stav ujetých kilometrů zapsaný na tachografickém kotoučku, nikoli samotné údaje tachografu. Dále uvedl, že pokud jde o subjektivní stránku, tedy formu zavinění, té oba soudy věnovaly zaslouženou pozornost a zejména vysvětlení zahrnuté v rozsudku odvolacího soudu nevyžaduje žádné další doplnění. Lze tak pouze shrnout, že k navyšování počtu ujetých kilometrů při fakturaci objektivně došlo, sami řidiči na tom nijak zainteresováni nebyli a plnili pouze pracovní pokyny. Naopak firma jako celek tímto postupem zjevně získávala bezdůvodné obohacení, takže z logiky věci plyne, že osobami subjektivně odpovědnými za tento úmyslně vyvolávaný protiprávní stav byli právě dovolatelé. Pokud jde o jejich tvrzení, že původní právní posouzení skutku podle ustanovení trestního zákona bylo pro ně příznivější, není tento argument v dovolání dle státního zástupce nijak blíže rozveden. Podotkl ovšem, že jako správnější se jeví stanovisko odvolacího soudu vysvětlené na str. 5 a 6 napadeného rozsudku, neboť trestní zákoník umožňuje uložit trest ve stanovené výměře jako podmíněný bez stanovení dohledu, zatímco trestní zákon takovou možnost nedává, přičemž ostatní podmínky trestnosti jsou v zásadě identické. Proto ani této námitce nelze přisvědčit. Vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání Ing. K. a Ing. Č. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, přičemž část argumentace uvedené v tomto dovolání nespadá pod žádný z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b tr. ř. Vyjádřil dále souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že námitka dovolatelů spočívající v tom, že nebyla správně určena výše škody, kterou svým jednáním způsobili, nemůže být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem, když se jedná o námitku skutkového charakteru, když teprve na základě jiných skutkových zjištění (odlišných od zjištění obecných soudů) se dovolatelé domáhají odlišné právní kvalifikace. Nelze přitom ani přehlédnout, že takto uplatněná námitka nebyla učiněna předmětem odvolacího přezkumu. Nicméně (jako obiter dictum) je možno uvést, že (jak již řádně odůvodnil soud prvního stupně) je zde možnost drobných odchylek při počítání kilometrů na tachografickém kolečku, avšak při výpočtu škody byl brán v potaz počáteční a konečný stav ujetých kilometrů, přičemž nelze si nepovšimnout, že kvalifikačním znakem skutkové podstaty trestného činu (zločinu) podvodu podle § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. (§ 209 odst. 4 písm. d/ tr. zákoníku) je spáchání tzv. značné škody. Značnou škodou se dle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč (stejně tak i dle § 89 odst. 1 tr. zák.), přičemž tato škoda byla jednáním dovolatelů překročena několikanásobně (2.973.505,60 Kč) a lze si jen stěží představit, že by na základě drobných odchylek tachografického kotouče mohlo dojít až takto k několikanásobnému rozdílu.

Co se týká poněkud neurčité námitky dovolatelů, že pro ně bylo příznivější posouzení podle trestního zákona, lze souhlasit se státním zástupcem, že neuvedli žádné relevantní okolnosti, kterým by takovéto svoje tvrzení zdůvodnili. Je však namístě uvést, že odvolací soud řádně zdůvodnil, v čem spatřuje pro dovolatele příznivější posouzení věci podle trestního zákoníku, když podle tohoto předpisu lze dovolatelům uložit podmíněný trest bez současného stanovení dohledu, což trestní zákon neumožňoval (přičemž na tuto skutečnost poukázal příslušný státní zástupce již v podaném odvolání).

Právně relevantně je uplatněná námitka týkající se absence subjektivní stránky označeného trestného činu v jednání dovolatelů, avšak tato námitka je současně námitkou zjevně neopodstatněnou. Touto otázkou se již řádně zabývaly soudy obecné, když konstatovaly, že ke zkreslování počtu ujetých kilometrů objektivně docházelo, z výpovědí řidičů jednoznačně vyplynulo, že zkreslené počty kilometrů uváděly z podnětu dovolatelů, přičemž tito řidiči z takto nadhodnoceného počtu kilometrů žádný prospěch neměli, když to byli právě dovolatelé, kdo se způsobem ve skutkové větě popsaným obohatil.

Obsahem námitek uplatněných pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř ., který dovolatelé ve svém podání též (alternativně) uplatnili, musí být jednak to, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo příslušnou zákonnou trestní sazbu. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelé uvedli toliko, že pokud by námitka vyjádřená jimi v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla akceptována, mohlo by ryze teoreticky dojít i k aplikaci námitky dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , je zřejmé, že takováto námitka sama o sobě není schopna v uvedeném směru založit důvod k přezkumu věci v dovolacím řízení.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. února 2012

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka