3 Tdo 1616/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 337 odst. 1 písm. j) tr. zákoník



3 Tdo 1616/2015 -18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2016 o dovolání podaném E. S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 9 To 359/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 34/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 T 34/2015, byla E. S. uznána vinnou přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. j) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

O odvolání E. S. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 9 To 359/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině byla E. S. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Obviněná E. S. následně podala k Nejvyššímu soudu dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a prostřednictvím své obhájkyně. Byť v dovolání obviněné není výslovně uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, z jeho obsahu vzal Nejvyšší soud za prokázané, že se jedná o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 9 To 359/2015. Obviněná v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to do výroku o trestu. Poukázala na nevhodnost volby nepodmíněného trestu, a to za situace, kdy probíhá řízení o jejím umístění do detenčního zařízení. Podle obviněné mělo být upuštěno od potrestání, neboť funkce výchovná je zvoleným postupem nahrazena represí. Detenční zařízení by jí poskytlo odbornou péči, přičemž by zároveň byla splněna funkce ochrany společnosti. Podle obviněné by rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 9 To 359/2015, měl být zrušen a mělo by být znovu rozhodnuto tak, že se trest neukládá.

Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 7. 12. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nejvyšší státní zástupce nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Nejvyšší soud v předmětné věci shledal, že jde o dovolání, které bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud uvedl již ve svém dřívějším rozhodnutí, že má-li být dovolání založeno pouze na námitkách proti výroku o trestu, může se tak stát jedině v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení se k tomuto výroku nemůže vztahovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 904/2002).

Zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by byl naplněn např. takovými námitkami, kterými by bylo vytýkáno, že skutek zjištěný soudem byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli se o trestný čin nejednalo, anebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. V každém případě se musí jednat o námitky vůči tomu, jak byl právně kvalifikován skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou. Takový druh námitek však obviněná ve svém dovolání neuplatnila a její námitky tak nemají žádný vztah k právní kvalifikaci skutku, kterým byla uznána vinnou. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , jak jej uvádí § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se poté v zásadě nevztahuje na výrok o trestu.

K výroku o trestu se vztahují dva dovolací důvody, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Již ze systematiky ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že pokud jsou stanoveny dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, tak se k tomuto výroku nemůže bez dalšího vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení příslušné věci. Pokud by tomu tak bylo a tento dovolací důvod by měl zahrnovat i výrok o trestu, byla by ustanovení o dovolacích důvodech proti výroku o trestu nadbytečná a zcela nelogická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 904/2002).

V posuzované věci byla obviněná uznána vinnou přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku. Za tento přečin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Lze tedy uzavřít, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu v rámci příslušné trestní sazby. Tudíž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nepřichází v úvahu, přičemž obviněná na žádný z nich ani neodkazovala.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu