3 Tdo 1616/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




3 Tdo 1616/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání podaném obviněným V. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 52/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 4 T 52/2004, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustit tím, že v době od 13. března 2002 do 25. února 2004 v B. ani jinde neplnil svou vyživovací povinnost k nezletilé dceři H. D., ačkoli mu tato byla stanovena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 22 P 678/97, ve výši 600,- Kč měsíčně, splatných předem do pátého dne v měsíci statutárnímu městu Brnu a dluží tak za uvedené období částku ve výši 13.800,- Kč, nezletilá H. D. byla svěřena do výchovy prarodičů O. a H. V.

Za uvedený trestný čin byl obviněný podle § 213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti dvou měsíců.



O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. D. dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.

V jeho odůvodnění uvedl, že vyživovací povinnost k nezletilé H. D. neplnil, bylo to však proto, že není jejím biologickým otcem. Jeho otcovství bylo sice určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem, dovolatel však pravost zápisu o prohlášení otcovství popřel, uvedl, že podpis není jeho a že takové prohlášení nikdy neučinil. Navrhoval provést znalecký posudek k prokázání nepravosti předmětného podpisu, dále pak důkaz opatrovnickým spisem k prokázání toho, že není otcem nezletilé. Soud prvního stupně však těmto návrhům nevyhověl. Dovolatel zpochybnil výpovědi svědkyň L. H. a H. D. Dále uvedl, že o svém údajném otcovství se dozvěděl až v souvislosti s trestní řízením. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť byl v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně podle dovolatele věc nesprávně hmotně právně posoudil, pokud jej považoval za otce nezletilé a tudíž za osobu, která má k nezletilé vyživovací povinnost podle § 85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen zákon o rodině ). Pachatelem trestného činu podle § 213 tr. zák. může být pouze osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jelikož vyživovací povinnost dovolatele k nezletilé nebyla založena žádnou v zákoně o rodině předvídanou skutečností, nemůže být pachatelem trestného činu podle § 213 tr. zák.



S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Konstatovala, že obviněný v předloženém dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu, jímž byl uznán vinným, a založil své námitky jen na polemice s tím, jak byly hodnoceny ve věci pořízené důkazy, přičemž poukázal i na údajnou neúplnost provedeného dokazování. Jeho námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnil již v rámci řízení o řádném opravném prostředku. S námitkami obviněného ohledně údajné nepravosti jeho podpisu na souhlasném prohlášení rodičů o jeho otcovství se podle mínění státní zástupkyně dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Má za to, že je vyloučeno, aby úřednice na Úřadě Městské části Brno Žabovřesky přistoupila bez jakéhokoli vnějšího podnětu k sepisování zápisu o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů vůči nezletilé H. D. Takovým podnětem muselo být bezpochyby dostavení se obviněného a matky nezletilé, kdy před úkonem byla jeho totožnost ověřena podle příslušných dokladů, neboť závažnost souhlasného prohlášení rodičů o otcovství k dítěti takový postup předpokládá. Skutková zjištění odpovídají důkazní situaci a správně zjištěný skutkový stav byl podřazen pod odpovídající ustanovení trestního zákona. Je proto zřejmé, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť stojí mimo jeho rámec. Pokud pak námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou naplňovat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacích důvodů. Může jím být jednak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá pouze na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.

V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o zamítnutí jeho odvolání podle § 256 tr. ř. ve veřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2008 po věcném přezkoumání věci. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. (K tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).

V podaném dovolání však dovolatel zpochybňuje výpovědi obou svědkyň a domáhá se pouze přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, což pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá. Nejvyšší soud však zdůrazňuje v tomto rozhodnutí nad rámec své přezkumné povinnosti přesvědčivost a logičnost zhodnocení provedených důkazů nalézacím soudem. Ten si opatřil originál zápisu o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů s úředně ověřeným podpisem obviněného, přičemž textová formulace předtisku, velikost písma a jeho celková přehlednost vylučují, aby podepisující se osoba neměla jasnou vědomost o skutečném obsahu prohlášení. Obviněný, jak ostatně vyplývá i z úrovně jeho písemných podání, zaslaných soudům, je přitom osobou s potřebným stupněm intelektu k takovému prohlášení, včetně uvědomění si všech důsledků z něho plynoucích. Porovnání podpisu obviněného na prohlášení s podpisy téhož na jiných písemnostech ve spise obsažených nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho pravosti. Všechny zmíněné okolnosti pak jedině podporují věrohodnost shora jmenovaných svědkyň. Soudy obou stupňů nebyly v situaci důkazní nouze a nebylo potřebné jakkoli dokazování doplňovat.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr

Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký