3 Tdo 1611/2010
Datum rozhodnutí: 05.01.2011
Dotčené předpisy: § 307 odst. 1 tr. ř.




3 Tdo 1611/2010-17 U S N E S E NÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2011 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněné Š. L. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 22. 7. 2010, č. j. 55 To 349/2010-72, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 79/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2010, č. j. 1 T 79/2008-68, bylo podle § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněné Š. L. pro skutek, že dne 16. 10. 2007 v 1:10 hodin v L., v ul. Š., po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v krvi dosahovala nejméně 2,079 g/kg, řídila motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia , kterým měla spáchat trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákon (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák. /). Podle § 307 odst. 2 tr. ř. soud stanovil zkušební dobu na osmnáct měsíců.

O stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 7. 2010, č. j. 55 To 349/2010-72, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl jako nedůvodnou. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dnem 22. 7. 2010 (§ 140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení stížnostního soudu podala následně dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněné Š. L. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. f), l ) tr. ř. s poukazem na to, že soud druhého stupně zamítl řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., jímž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že v případě obviněné nebyly kumulativně splněny všechny zákonné podmínky ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. a soudy zvolený procesní postup, kdy bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení jejího trestního stíhání, tak nelze považovat za správný. Dovolatelka připustila, že obviněná se ke spáchání skutku doznala a současně souhlasila s takovým způsobem odklonu od trestního řízení. V době činu neměla záznam v opisu rejstříku trestů, záznam o přestupku v místě bydliště ani záznam v evidenční kartě řidiče. Na straně druhé však podle dovolatelky soudy dostatečně nepřihlédly k okolnostem daného případu. V této souvislosti poukázala na skutková zjištění, podle nichž obviněná řídila osobní motorové vozidlo, ačkoliv hladina alkoholu v její krvi dosáhla hodnoty nejméně 2,079 g/kg, kterou přibraný znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, hodnotil jako těžkou opilost projevující se obecně blábolivou řečí, psychickými poruchami, negativním ovlivněním tělesných pohybů, ztrátou místní a časové orientace a zpomalenou až utlumenou výbavou představ. Obviněná za těchto okolností nebyla schopna bezpečné jízdy. Znalcem konstatovaný stav konečně potvrdili i silniční kontrolu provádějící policisté vyslechnutí v přípravném řízení. Obviněná navíc automobil řídila po městě a v nočních hodinách, tedy v podmínkách, které kladou samy o sobě ještě vyšší nároky na pozornost řidiče a které ve svém stavu nemohla vůbec zvládnout. Pokud přesto motorové vozidlo řídila, představovala pro své okolí v danou chvíli zvýšené nebezpečí způsobení škody na životech, zdraví nebo majetku. Pro uskutečnění jízdy navíc neměla žádný vážný důvod, ale za volant usedla ze zcela malicherných příčin, aby si zakoupila cigarety. Ani postoj obviněné ke spáchanému skutku nelze podle dovolatelky od počátku hodnotit jako zodpovědný a vypovídající o její připravenosti nést za své jednání i právní následky, když během přípravného řízení v různých písemných podáních řízení motorového vozidla v opilosti popírala a současně si stěžovala na jednání policistů, kteří s ní prováděli prvotní úkony řízení. Odmítla se podrobit odběru krve ke zjištění hladiny alkoholu v krvi. Doznala se teprve v hlavním líčení před soudem prvního stupně. I tyto skutečnosti měly být vzaty v úvahu při posuzování, zda rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení jejího trestního stíhání bude vůbec možné považovat za dostatečné, jakkoli je obviněná jinak bezúhonnou a trestně zachovalou osobou.

Své dovolání shrnula nejvyšší státní zástupkyně tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné nelze vzhledem k výše uvedeným důvodům považovat za odpovídající podmínkám ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. a tím ani za adekvátní smyslu uvedeného způsobu odklonu od trestního řízení. Toto pochybení nebylo následně napraveno ani soudem druhého stupně při rozhodování o stížnosti státního zástupce, když napadené rozhodnutí chybně považoval za správné, aniž by se důsledně zabýval procesními podmínkami, které je třeba v jejich kumulativní podobě beze zbytku naplnit. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky: 1) podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 55 To 349/2010, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 1 T 79/2008, a zrušil i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a 3) aby v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. projednal dovolání v neveřejném zasedání .

S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila dovolatelka souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

K podanému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřila obviněná Š. L. a uvedla, že oba soudy - na rozdíl od dovolatelky - dospěly ke správnému závěru, že podmínky pro postup podle § 307 odst. 1 tr. ř. v daném případě splněny byly. Hodnocení skutkových okolností podle názoru obviněné navíc ani nemůže být předmětem dovolacího řízení. Z tohoto důvodu nepovažuje dovolání nejvyšší státní zástupkyně za přípustné a navrhuje jeho odmítnutí . Pro případ, že by dovolací soud shledal, že ve věci je třeba rozhodovat, případně konat i veřejné zasedání, obviněná vyjádřila souhlas s tím, aby bylo jednáno v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř., kterým bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí v prvé řadě posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupkyně dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí, nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelkou namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., na který dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku především odkazuje.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Pokud jde o podmíněné zastavení trestního stíhání, výše uvedený dovolací důvod zakládá skutečnost, že bylo tímto alternativním způsobem rozhodnuto, aniž byla dána některá z podmínek stanovených zákonem v ustanovení § 307 tr. ř., zejména že bylo rozhodnuto o trestném činu, který nepatří do okruhu uvedeného v § 307 odst. 1 tr. ř. (tj. o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let). Splnění ostatních předpokladů pro toto rozhodnutí, pokud jsou předmětem výlučného uvážení soudu, by mohlo být předmětem dovolání spíše výjimečně při respektování toho, zda případné pochybení může mít na postavení obviněného zásadní vliv (dopad). Tak tomu podle názoru dovolatelky má být i v nyní posuzovaném případě.

Se zřetelem k obsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je zřejmé, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně se opírá o důvody, které lze z hlediska tohoto dovolacího důvodu považovat za právně relevantní .

Na základě přezkoumání opodstatněnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:

K námitce dovolatelky, že soudy obou stupňů nevěnovaly dostatečnou pozornost hodnocení konkrétních okolností daného případu, které vylučovaly použití procesního institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. (zejména vysoká míra ovlivnění alkoholem a malicherná pohnutka obviněné k jízdě motorovým vozidlem ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení), je nutno v obecné rovině uvést, že okolnosti případu představují takové skutečnosti, které charakterizují spáchaný čin, jeho společenskou závažnost a jeho vliv na ostatní členy společnosti. Budou vyjádřeny zejména způsobem provedení trestného činu, jeho následky, mírou zavinění pachatele, jeho pohnutkou, prostředím a situací, za nichž k činu došlo, společenskými poměry v době a na místě spáchání činu, mírou rozmáhání se podobných trestných činů, odezvou veřejnosti na spáchaný čin apod. Při úvaze, zda určitá okolnost nevylučuje podmíněné zastavení trestního stíhání, se zároveň nelze omezit jen na izolované hodnocení této okolnosti, ale je třeba zabývat se jí v souvislosti se všemi ostatními okolnostmi charakterizujícími skutek a osobu pachatele. Jinými slovy, závěr soudu o tom, že lze účelu trestního řízení dosáhnout i odklonem od standardního řízení podle § 307 tr. ř., se musí opírat o náležité a všestranné zhodnocení osoby pachatele, zejména jeho dosavadního života, jakož i veškerých okolností případu, a nesmí být s těmito skutečnostmi v logickém rozporu.

Výše uvedené zásady soudy obou stupňů neporušily.

Na straně jedné lze sice dovolatelce přisvědčit v tom, že obviněná řízením motorového vozidla ve stavu klasifikovaném soudním znalcem jako těžká opilost představovala zvýšené nebezpečí ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Stejně tak je nesporné, že nákup cigaret rozhodně nebyl důvodem, který by její protiprávní jednání jakkoliv ospravedlňoval. Na straně druhé však nelze odhlédnout od faktu, že tyto okolnosti zůstávají stát poněkud osamoceně oproti řadě dalších zjištění vztahujících se k osobě obviněné a spáchanému činu, které ve svém celku soudy zvolený procesní postup odůvodňují. Soud prvního stupně při úvaze o splnění zákonných předpokladů pro podmíněné zastavení trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. vedle doznání a lítosti obviněné zcela správně zdůraznil její dosavadní bezúhonnost, když obviněná dosud nikdy nebyla soudně trestána a před spácháním činu ani po něm neměla ke dni rozhodování soudu jediný záznam v evidenční kartě řidiče. K těmto okolnostem charakterizujícím osobu obviněné, kdy se jednalo o zcela ojedinělé vybočení z jejího jinak řádného a bezúhonného způsobu života, pak přistoupila rovněž skutečnost, že při činu nedošlo k žádné škodě (tj. újmě na zdraví ani k újmě na majetku). Pokud stížnostní soud za daných zjištění a při splnění všech ostatních formálních podmínek podle § 307 odst. 1 tr. ř. akceptoval postup soudu prvního stupně jako správný, nelze mu v tomto směru cokoli vytknout.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že předmětná trestní věc je specifická především neúměrnou délkou řízení, zcela neadekvátní její skutkové a právní složitosti , čímž se zjevně vymyká jiným obdobným případům řízení vedených o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. Ačkoliv skutek byl spáchán dne 16. 10. 2007, hlavní líčení ve věci bylo nikoliv přičiněním obviněné poprvé nařízeno až na den 28. 4. 2010, tedy více než dva a půl roku poté a s téměř dvouletým odstupem od využití práva obviněné na podání odporu proti trestnímu příkazu ze dne 23. 4. 2008. Jestliže podle zjištění soudů obviněná po celou tu dobu vedla řádný život, k činu se doznala a projevila nad svým jednáním lítost, pak nelze soudům kategoricky vytýkat, že použití tzv. odklonu od standardního řízení nebylo v posuzovaném případě namístě a že k aplikaci tohoto institutu neměly vůbec přistupovat. Se zřetelem k ochraně společnosti je třeba vzít v úvahu i to, že nesplňuje-li osoba, ohledně které bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, podmínky předpokládané v ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř., může být - případně již v průběhu zkušební doby - vydáno rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání.

Za opodstatněnou pak Nejvyšší soud nepovažoval ani námitku dovolatelky, že postoj obviněné ke spáchanému skutku nebylo možné od počátku hodnotit jako zodpovědný, když svou vinu zpočátku popírala a doznala se až při hlavním líčení. Zákon nijak nestanoví, v jaké fázi trestního řízení se musí obviněný k činu doznat, aby bylo jeho doznání možno považovat za relevantní z hlediska možného postupu podle § 307 tr. ř. Požadavky jsou kladeny toliko na obsahovou stránku doznání, kdy je nutné, aby se vztahovalo na celý skutek, resp. na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující znaky stíhaného trestného činu, tedy i zavinění a protiprávnost. Z procesního hlediska pak musí být doznání opatřeno přípustným způsobem, tedy v rámci výslechu obviněného a v souladu se všemi procesními předpisy zachyceno v takové podobě, aby bylo v řízení před soudem použitelné jako důkaz. Tyto podmínky v daném případě splněny byly.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolatelce nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí stížnostního soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně byly zatíženy jí vytýkanými vadami.

Protože byť jinak právně relevantně podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a ve spojitosti s tím ani podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. možno přiznat žádné opodstatnění, Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o d m í t á jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí bylo za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. ledna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler