3 Tdo 161/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2008
Dotčené předpisy:




3 Tdo 161/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání podaném obviněnou Ing. M. B. v. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 9 To 255/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň jih pod sp. zn. 2 T 127/2005, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu Plzeň jih ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 2 T 127/2005, byla obviněná Ing. M. B. v. S. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchala ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným B. J. v. S., jenž po skutkové stránce spočíval v tom, že v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 2003 do 15. 11. 2004 včetně, společně pěstovali hydroponickým způsobem při umělém osvětlení v uzavřeném objektu sklepního prostoru bývalé přípravny kravína, jehož majitelkou je obžalovaná Ing. B., celkem 92 rostlin rodu konopí (marihuanu), což je omamná látka uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, když dne 15. 11. 2004, jednak při prohlídce jiných prostor a pozemků, rovněž majitelky Ing. M. B., bylo zajištěno 22 ks starších rostlin marihuany výšky cca 70 cm a 70 ks mladších rostlin marihuany výšky cca 35 40 cm, dále chemikálie, jakož i zařízení k jejich pěstování, a jednak při domovní prohlídce rodinného domu, kde se v té době všichni zdržovali, došlo mj. k zajištění 1961 ks pěstovaných řízků rostliny marihuana výšky cca 12 cm s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 226,14 g a hmotností 11,985 g THC, dále rostlinného materiálu marihuany v suchém stavu ve 2 plastových sáčcích i volně uskladněného s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 932, 23 g a hmotností 108,401 g THC, knihy ohledně pěstování marihuany včetně prospektů k zařízení pěstírny, dále cigaretové krabičky s 5 ks jointů s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 4,40 g a hmotností 0,180 g THC a 5 litrového plastového postřikovače s kapalinou . Za tento trestný čin byla obviněná podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. ze použití § 60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Podle § 60a odst. 1 tr. zák. byl po tuto dobu stanoven nad obžalovanou dohled v rozsahu uvedeném § 26a a § 26b tr. zák. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl oběma obviněným uložen trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jim byl uložen trest propadnutí finanční hotovosti 161.000,- Kč v bankovkách specifikovaných v příslušném výroku.

O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 9 To 255/2006, jímž k odvolání obviněné Ing. M. B. v. S. podle § 258 odst. 1 písm. e), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým jí byl uložen trest odnětí svobody, a dále ve výroku o trestu propadnutí věci finanční hotovosti ve výši 161.000,- Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám ohledně této obviněné znovu rozhodl tak, že podle § 187 odst. 2 tr. zák. se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon se jí podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a téhož dne nabyl v nezrušené (nezměněné) části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala Ing. M. B. v. S. následně dovolání, jímž toto rozhodnutí jako věcně nesprávné napadla v celém rozsahu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 pím. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka poukázala především na to, že byla odsouzena neprávem, neboť její vina nebyla bez pochybností prokázána. Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů vycházely v otázce viny z konstrukcí založených na výsledcích domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, a dále ze znaleckého posudku vypracovaného Kriminalistickým ústavem v P. ze dne 8. 2. 2005, ačkoliv mělo jít o důkazy nezákonné či procesně nepoužitelné. V uvedené souvislosti dovolatelka k nezákonnosti domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor především namítla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jejich provedení, když v prvém případě příslušný příkaz nebyl opatřen podpisem soudce a ve druhém případě nebyl podle ní příkaz vydán vůbec, což mělo vyplývat z videozáznamu, který byl proveden k důkazu při hlavním líčení dne 7. 2. 2006. Podle dovolatelky zároveň nelze souhlasit s názorem soudu, že při absenci příslušného podpisu se jednalo pouze o administrativní pochybení, jestliže není z časového hlediska zřejmé, kdy byl příkaz opatřen podpisem soudkyně. Přitom bez takového podpisu neměly orgány činné v trestním řízení právo do předmětných prostor vstoupit. Pokud jde o již zmiňovaný znalecký posudek Kriminalistického ústavu v P. ze dne 8. 2. 2005, č. j. KUP-3540/CB-2004, je podle dovolatelky vadný vzhledem k jeho nízké vypovídací schopnosti. Rovněž výpověď jednoho ze zpracovatelů předmětného znaleckého posudku, a to znalkyně Ing. L. K. je podle dovolatelky třeba označit za poněkud nesourodou a nepřesvědčivou. Dovolatelka se pak zaměřila na obsah znaleckého posudku, jemuž vytkla zejména to, že se v něm pracovalo pouze s reprezentativními vzorky a bylo vycházeno toliko ze statistického vyhodnocení, aniž by byl zjištěn (např. ve vztahu k THC) skutečný stav. Dovolatelka znaleckému posudku vytkla i to, že při jeho zpracování byla zvolena nesprávná metoda pro stanovení THC, kdy vodítkem byla směrnice Evropské unie, která však řeší dotace pro zemědělce v EU na technické konopí, tedy zemědělskou problematiku. Interní předpisy kriminalistického ústavu pak podle dovolatelky nejsou obecně závazné. Dovolatelka zároveň zdůraznila, že znalkyně připustila, že v celkové hmotnosti rostlinného materiálu, která je uvedena i v podané obžalobě, nejsou zahrnuty některé části rostlin, jako např. stonek, který obsahuje zanedbatelné množství THC. Hmotnost THC by tedy podle dovolatelky sice byla stejná, ale procentní vyjádření jejího obsahu v materiálu by bylo odlišné. Znalkyně připustila rovněž to, že neměla k dispozici informace a hodnoty o rostlinném materiálu, který byl zajištěn ve skladu Policie ČR. Je proto otázkou, zda mohla cokoliv zjišťovat, jestliže neměla k dispozici rozhodné informace. Konstatované okolnosti vztahující se k vypracovanému znaleckému posudku pak podle dovolatelky měly za následek, že v daném případě došlo ke zkreslení důležitých skutečností v dovolatelčin neprospěch. S ohledem na výše uvedené důvody lze podle dovolatelky učinit závěr, že rozhodnutí soudu prvního stupně a následně i rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť dovolatelka se ve skutečnosti nedopustila jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve smyslu právní kvalifikace zvolené soudem, když nebylo celým provedeným dokazováním zjištěno, že by pěstovala či přechovávala rostliny obsahující omamnou látku v množství nad přípustný limit, protože tato zjištění na podkladě uvedeného znaleckého posudku nebylo možno spolehlivě učinit. Dovolatelka zároveň vyslovila přesvědčení, že rozsudkem odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

V závěru dovolání proto obviněná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006, č. j. 9 To 255/2006, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dovolání obviněné bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 26. 1. 2007 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, v němž by nejvyšší státní zástupkyně případně využila práva se k dovolání obviněné vyjádřit, popř. též uvedla, zda souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.

Obviněná Ing. M. B. v. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam (ohledně výroku, který ponechal odvolací soud nezměněn, jde totiž o stejný stav jako by řádný opravný prostředek byl v této části zamítnut).

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé (v němž je formulován soudem zjištěný skutkový stav věci), popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela výlučně o námitky týkající se procesních otázek, když soudům obou stupňů vytkla, že nevzaly v úvahu vady týkající se správnosti postupu při domovní prohlídce či při prohlídce jiných prostor a pozemků (§ 82 a násl. tr. ř.). Další výtka dovolatelky se vztahovala ke správnosti (resp. nesprávnosti) znaleckého posudku zpracovaného Kriminalistickým ústavem v P. z oboru biochemie, odvětví kriminalistická a chemická expertíza, oboru speciální biologie a oboru fyziky, jenž podle dovolatelky byl vypracován nekvalifikovaně a způsobem vzbuzujícím pochybnosti o správnosti učiněných závěrů. Dovolatelka tedy namítala vady znaleckého posudku (viz § 109 tr. ř.). S existencí předmětných vad pak dovolatelka spojovala závěr o vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. zčásti založeném na nepoužitelných či nezákonných důkazech); v konečném důsledku též s dopadem na použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, na kterých následně založily právní posouzení skutku jako výše uvedeného trestného činu. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily. Poněvadž obviněná v rámci řádného opravného prostředku namítla v podstatě tytéž procesní vady jako později ve svém dovolání, je třeba připomenout, že odvolací soud tyto námitky neponechal bez povšimnutí a ve svém rozhodnutí se s nimi vypořádal (viz str. 5, 6 napadeného rozsudku).

Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatelka podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala de facto přehodnocení (revize) soudy provedeného dokazování ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním a nikoli hmotně právním základě. Její námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

K dovolání obviněné je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně stanovených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání procesní správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání včetně dovolacích důvodů nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatelka se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala toliko přehodnocení kvality provedených důkazů a zjištění skutečností pro ni podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly při svém rozhodování v úvahu.

Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné Ing. M. B. v. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler