3 Tdo 1603/2015
Datum rozhodnutí: 06.01.2016
Dotčené předpisy: § 39 tr. zákoník, § 41 tr. zákoník, § 56 odst. 2 tr. zákoník



3 Tdo 1603/2015 -22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 6. ledna 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným R. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2015, č. j. 7 To 231/2015-215, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 128/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .


Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 30. 7. 2015, č. j. 104 T 128/2015-193, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem krádeže, dílem dokonaným a dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu, podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) a podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Předmětný rozsudek napadl obviněný následně odvoláním zaměřeným výlučně do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně o něm rozhodl usnesením ze dne 21. 9. 2015, č. j. 7 To 231/2015-215, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl ve výroku o trestu právní moci dne 21. 9. 2015 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. F. následně dovolání, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soud prvního stupně při rozhodování o trestu nepostupoval v souladu s hmotným právem, když ho odsoudil k nepřiměřeně přísnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Při úvahách o trestu nebylo dostatečně přihlédnuto ke všem významným polehčujícím okolnostem. Zároveň nebyly náležitě zohledněny důvody, které dovolatele vedly k páchání projednávané trestné činnosti, a rovněž další tresty, které mu byly uloženy v jiných trestních řízeních a které především umocňují nepřiměřenost nyní uložené trestní sankce. Dovolatel připomněl, že se k trestné činnosti dobrovolně a v plném rozsahu doznal, projevil nad ní upřímnou lítost a plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci. Uvedené polehčující okolnosti podle § 41 písm. l ) a n) tr. zákoníku však soud v úvahu nevzal, stejně jako skutečnost, že škoda způsobená trestnou činností dosahovala de facto pouze částky 3.205 Kč. Většina věcí, které odcizil, totiž byla vrácena bez poškození zpět do prodeje. Z tohoto pohledu tak bylo možno uvažovat i o aplikaci polehčující okolnosti podle § 41 písm. i) tr. zákoníku. Dovolatel dále zdůraznil, že byl v rozhodné době závislý na návykových látkách. Opakovaně se pokoušel o přijetí k dobrovolné léčbě v psychiatrické léčebně v O., avšak bez úspěchu. Byl zoufalý a jediná možnost, jak se k léčbě dostat, vedla přes omezení osobní svobody v podobě výkonu trestu. Proto se uchýlil k páchání majetkové trestné činnosti, ovšem pouze v malém rozsahu. V důsledku postupného odsuzování za jednotlivé skutky se však nyní dostal do situace, kdy mu reálně hrozí, že vzhledem k dalším možným přeměnám dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací stráví ve výkonu trestu odnětí svobody i několik let. I z tohoto pohledu tak dovolatel vnímá nyní uloženou sankci za nezákonnou.

S ohledem na výše rekapitulovanou argumentaci navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě věc vrátil , aby ji znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 2. 12. 2015. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 4. 1. 2016 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Obviněný R. F. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Pokud dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že při stanovení výše trestu nevzaly dostatečnou měrou v úvahu některé polehčující okolnosti, které v daném případě odůvodňovaly uložení podstatně mírnější trestní sankce, jeho námitky pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.

Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na právní názor, který vyslovil již v usnesení ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/2003, a ze kterého nadále vychází při své rozhodovací činnosti, podle nějž vady soudního rozhodnutí spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku, § 41 tr. zákoníku a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání úspěšně vytýkat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř .

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obsahově tedy postihuje pouze tyto dvě zásadní vady výroku o trestu, z nichž ani jednu dovolatel nenamítl a úspěšně namítat ani nemohl.

Trest mu byl totiž v posuzované trestní věci ukládán podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl tak ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí od šesti měsíců do tří let. Jestliže mu tedy soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jedná se o zákonnou sankci co do druhu i výměry.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Protože dovolání obviněného R. F. bylo opřeno o námitky, které nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., Nejvyšší soud je výrokem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu