3 Tdo 1584/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 202 tr. ř.



3 Tdo 1584/2016 -19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 12. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, č. j. 5 To 73/2014-548, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 119/2000, za podmínek § 265p odst. 3 věty první tr. ř. a § 265i odst. 3 tr. ř., takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, č. j. 5 To 73/2014-548, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 11. 2013, č. j. 4 T 119/2000-520, zrušují .

Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. se trestní stíhání obviněného P. V. pro skutek spočívající v tom, že v době od 3. 8. 1999 do 14. 3. 2000 v Opavě jako hmotně odpovědný obchodní manažer společnosti FINAL SWEET, spol. s r. o. Opava Palhanec neodvedl svému zaměstnavateli a ponechal si k jeho škodě pro svoji potřebu tržby v úhrnné výši 586.717 Kč, vyinkasované od jeho obchodních partnerů za dodané zboží, zastavuje , neboť obviněný zemřel.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 11. 2013, č. j. 4 T 119/2000-520, byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen tr. zákoník /) na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené organizaci FINAL SWEET, spol. s r. o., zastoupené jednatelem P. O., se sídlem Opava, Hradecká č. 1, na náhradě škody částku 546.217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 18. 7. 2000.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 5. 2014, č. j. 5 To 73/2014-548, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 5. 2014 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. V. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že již samotné zahájení trestního stíhání ve věci (resp. sdělení obvinění) bylo nezákonné, když odporovalo ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., v tehdy platném znění. V něm obsažený popis jeho jednání byl natolik nepřesně a neúplně formulován, že nesplnil požadavek, aby skutek nemohl být zaměněn se skutkem jiným. Rovněž zákonné označení trestného činu neodpovídalo zjištěným skutečnostem, když ve spise nebyla obsažena ani pracovní smlouva ani dohoda o hmotné odpovědnosti, kterou dovolatel jako řidič uzavřel se svým zaměstnavatelem. Obvinění mu bylo v rozporu se zákonem sděleno souhrnně pro jediný skutek, navíc s neurčitým následkem, a nikoli pro jednotlivé dílčí útoky (skutky), které měly tvořit pokračující trestný čin. V popisu skutku nebyla vyjádřena ani subjektivní stránka trestného činu. Obdobně nekonkrétně byla formulována i následná obžaloba, o níž soud prvního stupně rozhodl v rozporu se zásadou obsaženou v § 220 tr. ř. a porušil tak i požadavek na zachování totožnosti skutku (§ 176 odst. 2 tr. ř.). K soudy zvolené právní kvalifikaci jeho jednání pak dovolatel podotkl, že trestného činu zpronevěry se dopustí pachatel, který si přisvojil cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, jež mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V daném případě však nebylo objektivně zjištěno, že by měl dovolatel v popisu práce uloženo nakládat s finančními prostředky, vybírat peníze od odběratelů a předávat je proti zúčtování majiteli společnosti nebo jemu pověřenému pracovníkovi (tj. zaměstnavateli). Pro závěr o jeho vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku tak neexistoval žádný důkazní podklad. Výše zmíněné vady založily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že byl v průběhu řízení zkrácen na svém právu na obhajobu, jestliže soud prvního stupně konal dne 4. 11. 2013 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. V dané souvislosti zdůraznil, že od zahájení trestního řízení ve věci nebyl nikdy žádným z orgánu činných v trestním řízení k jednání, jež mu bylo kladeno za vinu, vyslechnut a nikdy se k němu nevyjádřil, aniž by přitom využil práva nevypovídat. Tuto skutečnost pak přehlédl i soud odvolací, zřejmě i proto, že od spáchání údajné trestné činnosti do veřejného zasedání o odvolání uběhla doba více než 13 let.

Proto dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který předně dovodil, že převážná část námitek obviněného neodpovídá obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají procesní povahu. K jeho výhradám stran porušení ustanovení trestního řádu o sdělení obvinění a porušení obžalovací zásady konstatoval, že by jim nebylo možno přisvědčit ani z věcného hlediska. Za hmotněprávní námitku, kterou pod zmíněný zákonný důvod podřadit lze, označil státní zástupce tvrzení dovolatele, že v popisu skutku, jehož spácháním byl uznán vinným, není vyjádřena subjektivní stránka trestného činu ani následek, který jím měl způsobit. Po rekapitulaci skutkových zjištění soudu prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že jím použitá právní kvalifikace byla zcela namístě. V této části tak shledal dovolání zjevně neopodstatněným. Stejné stanovisko poté státní zástupce zaujal i k výhradě dovolatele, že postupem soudů prvního stupně došlo k porušení jeho práva na obhajobu. V uvedené souvislosti popsal genezi trestního řízení, ve kterém byl dovolatel nejprve stíhán jako uprchlý a v roce 2001 soudem prvního stupně pravomocně odsouzen. Když byl následně zjištěn jeho pobyt, byl na základě žádosti obviněného (dovolatele) pravomocný rozsudek zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, k němuž byl obviněný řádně a včas předvolán. K hlavnímu líčení se však nedostavil a obhájce předložil soudu jeho omluvu s žádostí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Proto soud podle § 202 odst. 5 tr. ř. rozhodl usnesením, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Krajský soud v Ostravě v řízení o odvolání konstatoval, že řízení ani rozsudek samotný netrpí žádnými závažnými vadami, které by odůvodňovaly postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť v hlavním líčení byla mimo jiné dodržena i všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, jež mají zabezpečit právo obviněného na obhajobu. Na základě výše uvedených zjištění lze podle státního zástupce dovodit, že námitky dovolatele v tomto směru nejsou důvodné.

Z výše uvedených důvodů státní zástupce uzavřel své vyjádření návrhem, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 14. 11. 2016 obhájci dovolatele s upozorněním, že k němu může zaujmout vlastní stanovisko (tzv. repliku). Do nařízení neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel.

Obviněný P. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Skutečnost, že zemřel, projednání jeho mimořádného opravného prostředku nebrání (§ 265p odst. 3 věta první tr. ř.). Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., na které odkázal.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna . Smyslem a účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je v zásadě to, aby mu byla zajištěna reálná možnost vyjádřit se před soudem ke skutečnostem, které jsou mu v obžalobě kladeny za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Právo obviněného na osobní účast u hlavního líčení nebo veřejného zasedání je jedním ze základních a neopominutelných prvků práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Zásah do tohoto práva v podobě konání řízení před soudem v nepřítomnosti obviněného je pak akceptovatelný jen na podkladě zákona a při současném splnění podmínky, že soudní řízení jako celek tím nebude dotčeno do té míry, že pozbude podstatných rysů spravedlivého procesu (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, nebo ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1559/2010, aj.).

Pokud dovolatel mimo jiné namítl, že soud prvního stupně konal dne 4. 11. 2013 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a vydal v něm meritorní rozhodnutí ve věci, aniž by pro takový postup byla splněna jedna ze zákonem stanovených obligatorních podmínek, uplatnil zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. právně relevantně.

Protože Nejvyšší soud zároveň v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:

V obecné rovině je předně zapotřebí uvést, že požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a podmínky, za kterých je lze konat v jeho nepřítomnosti, jsou stanoveny v § 202 tr. ř. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení provést, jen když soud má zato, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného (tzv. materiální podmínka viz § 202 odst. 2 písm. a/ tr. ř.) a obviněnému byla zároveň řádně doručena obžaloba, k hlavnímu líčení byl včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut , bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle § 166 odst. 1 tr. ř. (tzv. formální podmínky viz § 202 odst. 2 písm. b/ tr. ř.).

Procesní podmínky uvedené v posledně citovaném zákonném ustanovení vyjadřují základní a nezbytné požadavky na řádný a zákonný průběh řízení, zejména z hlediska možnosti uplatnění práva obviněného na obhajobu v přípravném řízení.

Soudy obou stupňů je však v posuzované trestní věci nerespektovaly.

Z předloženého spisu vyplývá, že trestní řízení proti obviněnému P. V. bylo od počátku vedeno jako proti uprchlému ve smyslu § 302 odst. 1 tr. ř. a § 305 tr. ř. Rozsudkem ze dne 26. 1. 2001, č. j. 4 T 119/2000-376, byl obviněný odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v tehdy účinném znění (dále jen tr. zák. ), k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozené organizaci FINAL SWEET, spol. s r. o., Opava Palhanec, na náhradě škody částku 551.717 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 5. 2001. Posléze byl na obviněného v souvislosti s příkazem k dodání do výkonu uloženého trestu vydán Evropský zatýkací rozkaz (č. l. 410 spisu), který byl dne 16. 5. 2013 Okresním soudem v Opavě zrušen po zjištění, že se obviněný trvale zdržuje v Holandsku (Nederland) na konkrétní adrese (viz usnesení na č. l. 463 a násl. spisu). Usnesením ze dne 18. 6. 2013, č. j. 4 T 119/2000-488, soud prvního stupně shora uvedený pravomocný rozsudek podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušil a nařídil ve věci hlavní líčení na den 19. 7. 2013, k němuž obviněného řádně předvolal. Na předvolání reagoval obviněný dopisem ze dne 27. 6. 2013, v němž z pracovních důvodů omluvil svou neúčast u hlavního líčení a soud požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (č. l. 495 spisu). Soud tak následně také učinil, a to s odkazem na ustanovení § 202 odst. 5 tr. ř. (viz protokol na č. l. 416 verte spisu), a to i dne 4. 9. 2013 a dne 4. 11. 2013, kdy vyhlásil v pořadí druhý odsuzující rozsudek ve věci (viz protokoly o hlavním líčení na č. l. 499 verte a č. l. 517 verte spisu). Rekapitulovaným způsobem postupoval přesto, že dovolatel nikdy předtím nebyl k věci žádným z orgánů činných v trestním řízení procesně účinným způsobem vyslechnut a nedostalo se mu tak žádné možnosti vyjádřit se ke stíhanému skutku. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací tuto vadu v rámci provedeného přezkumu nezjistil a tudíž ani nenapravil, ač tak z podnětu řádného opravného prostředku obviněného učinit měl.

Řízení předcházející dovoláním napadenému usnesení tak bylo zatíženo vadou předpokládanou v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jež byla dovolatelem namítána důvodně. Již proto nelze na právní moci rozhodnutí soudů obou stupňů spravedlivě trvat. Nic na tom nemění skutečnost, že dovolatel před konáním hlavního líčení vyjádřil svoji vůli se jednání soudu osobně neúčastnit. Obviněného samozřejmě na straně jedné nelze k výpovědi žádným způsobem nutit a může ji bez újmy na svých právech kdykoli odepřít (srov. čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, § 33 odst. 1 věta první tr. ř. a § 92 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Jeho neochotu k věci vypovídat však nelze bez dalšího dovozovat z toho, že se předem omluvil z účasti na nařízeném úkonu, v jehož rámci mohl být (poprvé) vyslechnut.

Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, č. j. 5 To 73/2014-548, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 11. 2013, č. j. 4 T 119/2000-520. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Tímto rozhodnutím vznikla procesní situace, kdy by soud prvního stupně byl povinen pokračovat v řízení a znovu rozhodnout o podané obžalobě. Obviněný P. V. (dovolatel) však dne 17. 4. 2015 zemřel (viz č. l. 589 spisu). Jde o skutečnost, která představuje překážku konání trestního stíhání vůči jeho osobě, resp. pokračování v něm, a to z důvodu nepřípustnosti (§ 11 odst. 1 písm. e/ tr. ř.).

Proto Nejvyšší soud poté, kdy se zřetelem k ustanovení § 265p odst. 3 tr. ř. nejprve provedl dovolací přezkum podle § 265i odst. 3 tr. ř. , v jehož rámci zjistil vady, pro které napadená rozhodnutí následně zrušil, postupoval dále tak, že trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že v době od 3. 8. 1999 do 14. 3. 2000 v Opavě jako hmotně odpovědný obchodní manažer společnosti FINAL SWEET, spol. s r. o. Opava Palhanec neodvedl svému zaměstnavateli a ponechal si k jeho škodě pro svoji potřebu tržby v úhrnné výši 586.717 Kč, vyinkasované od jeho obchodních partnerů za dodané zboží, podle § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil pro nepřípustnost.

Dalšími námitkami obviněného, uplatněnými pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se již Nejvyšší soud nezabýval. Za daného stavu věci by tak činil nadbytečně.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2016

JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu