3 Tdo 1578/2015
Datum rozhodnutí: 13.01.2016
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1578/2015 -30
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2016 o dovolání, které podal obviněný T. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 193/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 264/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 2 T 264/2013 , byl obviněný T. F. (za současného zrušení výroku o vině pod body 1-4 výrokové části rozsudku a trestu, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 1 T 205/2013, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2014, podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku) na skutkovém základě popsaném pod body 1. až 5. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku a zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku. Za to, za přečin podílnictví podle § 214 odst 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 1 T 205/2013, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2014, a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, kterým byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 3 T 113/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2015, byl podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku, § 43 odst. 2 trestního zákoníku, § 45 odst. 1, 2 trestního zákoníku a § 52 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního řádu byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a šesti měsíců. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 3 T 113/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený P. Z., trvale bytem K.-H., B. V., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného a státního zástupce podaném v neprospěch obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 193/2015 , jímž z podnětu státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného nově odsoudil za předmětné trestné činy, za přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 1 T 205/2013, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2014, a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, kterým byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 3 T 113/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2015, podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku, § 43 odst. 2 trestního zákoníku, § 45 odst. 1, 2 trestního zákoníku a § 52 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi let. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 3 T 113/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného zamítl podle § 256 trestního řádu.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítl, že skutková zjištění učiněná soudy nepostačují k jednoznačnému závěru o jeho vině. Užitou právní kvalifikaci navíc soudy nedostatečně odůvodnily. U zločinu násilí proti úřední osobě vycházely soudy z nekonzistentní výpovědi zasahujících policistů, přičemž další důkazy hovořily v jeho prospěch. Ve skutečnosti k nehodě s policejním vozidlem došlo tak, že do jeho již stojícího s vypnutým motorem narazilo vozidlo policie. Proto jeho jednání nemohlo být posouzeno jako jednání se zbraní. Rovněž ve vztahu ke zločinu obecného ohrožení vycházely soudy z rozporného dokazování. Podle jeho přesvědčení nedošlo k bezprostřednímu ohrožení ani výraznému přiblížení se vzniku škody. Jeho jednání proto bylo vadně kvalifikováno jako zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku i jako zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2015, č. j. 6 To 193/2015-407, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, č. j. 2 T 264/2013-372, v napadené části a v návaznosti na vytknutá pochybení sám rozhodl v otázce viny i uložení trestu.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Obviněný T. F. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ani Krajského soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 13. ledna 2016

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu