3 Tdo 1568/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1568/2016-67

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 1/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 40 T 1/2016, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku [ad 1)], jednak zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku [ad 2)]. Za to byl podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku mu byl uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu způsobené újmy.

O odvolání obviněného, státního zástupce a poškozeného J. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016 , jímž z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že na upraveném skutkovém základě uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku (bod 1), pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 140 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku (bod 2), přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku (bod 3), jednak přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku, jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku (bod 4) a jednak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 [v bodě 2], 2 písm. a) [v bodě 4] trestního zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, mu uložil trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu způsobené újmy. Podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání poškozeného.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že soud neprovedl dokazování zákonným způsobem tak, aby byl objasněn nade vší pochybnost objektivní skutkový stav, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. Své výhrady zaměřil dovolatel proti právní kvalifikaci jeho jednání jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 140 odst. 3 trestního zákoníku. Podle obviněného došlo k vadnému právnímu posouzení subjektivní stránky trestného činu, když podle odvolacího soudu byly vypáleny tři výstřely, všechny s vražedným úmyslem. Podle výroku rozsudku ovšem minimálně u první rány šlo o výstrahu či výhrůžku, rána byl vystřelena tzv. do vzduchu. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplývá jediná událost, při které by mohl nabýt zkušenost s průrazností předmětného střeliva, přesto se soud domnívá, že si musel být vědom, že střela má dostatečnou průraznost. Za opomenutý důkaz považuje obviněný skutečnost, že soud nenechal doplnit znalecký posudek z oboru balistika. Takový posudek nechal zpracovat sám obviněný a vyplývá z něj, že v popsaném případě je pravděpodobnost vzniku smrtelného zranění poměrně nízká, když tímto způsobem vystřelená malorážková kluka byla zcela spolehlivě zachycena výztuží zadních opěradel, a nemohla tak proniknout do lidmi obsazené části vozidla. Podle obviněného proto není na místě se domnívat, že si musel být vědom toho, že malorážka karoserii prorazí. Absentuje tak jeho úmysl vraždit. Obviněný soudu dále vytknul, jakým způsobem vyhodnotil otázku počtu výstřelů, když ze svědeckých výpovědí vyplývají pouze dva výstřely. Obviněný nesouhlasí ani s tím, že odvolací soud ve výroku podmiňuje možný smrtelný následek formulací pokud by došlo k proražení zadního sedadla . Tyto okolnosti nenastaly a vzhledem k uvedenému znaleckému posudku ani nastat nemohly. Nabízí se proto právní kvalifikace nezpůsobilého pokusu, jak vyplývá z publikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 73/2011. Obviněný dále namítl, že soud neprovedl navrhovaný důkaz za účelem určení míry ovlivnění alkoholem v době páchání činu, což by mohlo mít vliv na právní kvalifikaci podle § 360 trestního zákoníku.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2016, č. j. 4 To 33/2016-906, a uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o věci znovu jednal a rozhodnul.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že některé námitky obviněného jsou výlučně skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Jedná se jak o počet výstřelů, tak skutečnost, že již první výstřel směřoval proti vozidlu řízenému poškozenou K. Námitky proti kvalifikaci skutku pak státní zástupce považuje za poněkud rozporné, když dovolatel na jedné straně odmítá existenci subjektivní stránky zločinu vraždy, tj. úmyslu usmrtit poškozené, na druhé straně se domáhá posouzení věci jako nezpůsobilého pokusu, který ovšem předpokládá existenci úmyslu pachatele trestný čin spáchat, tj. též v úmyslu přivodit jeho následek, v daném případě smrt poškozených. Závěr, že dovolatel jednal přinejmenším v eventuálním úmyslu usmrtit více osob, odpovídá skutkovým zjištěním soudů, kdy obviněný střílel na vozidlo z bezprostřední blízkosti a bylo věcí náhody, zda vozidlo zasáhne a do kterého místa. Pokud jde o znalecký posudek z oboru balistiky, státní zástupce zdůraznil, že byl zadán až po pravomocném skončení věci a i z jeho závěrů vyplývá, že střela byla způsobilá prostřelit karoserii vozidla a přivodit smrtelná zranění, byť s poměrně nízkou pravděpodobností. Posudek podle státního zástupce fakticky potvrdil pouze již soudy zjištěné skutečnosti, že zbraň a střelivo byly způsobilé k usmrcení člověka a též k prostřelení karoserie nebo oken vozidla. Státní zástupce dále uvedl, že ani u nezpůsobilého pokusu není a priori vyloučena trestní odpovědnost pachatele, záleží na konkrétních okolnostech případu. Jednání obviněného je naprosto nesrovnatelné např. s pokusem vraždy zaříkáváním, který se v literatuře uvádí jako příklad nezpůsobilého pokusu. Za nedůvodnou považuje státní zástupce i námitku, kterou se dovolatel domáhá kvalifikace skutku jako trestného činu opilství podle § 360 trestního zákoníku. Množství alkoholu v krvi není v žádném případě jediným hlediskem pro posouzení příčetnosti obviněného. Z konkrétních okolností případu nic nenasvědčovalo tomu, že by byl obviněný v době činu nepříčetný. Dovolatel si naopak počínal z hlediska realizace svého cíle ublížit poškozeným zcela racionálně a racionálně si počínal i krátce počinu, kdy se zbavil střelné zbraně, ze které střílel. Znaleckým zkoumáním pak nebyla u dovolatele zjištěna ani žádná z forenzního hlediska významná psychická porucha, která by se mohla projevit v kombinaci s požitým alkoholem.

Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný J. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Především je třeba zdůraznit, že obviněný z podstatné části opíral své dovolací výhrady o znalecký posudek z oboru střelivo a výbušniny, specializace balistika, resp. odborné vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Oba byly k zadání obhajoby vypracovány po pravomocném skončení věci a předloženy až v rámci řízení o dovolání. V rámci dovolacího řízení ovšem může Nejvyšší soud přezkoumat napadené rozhodnutí pouze ex tunc , tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Zákon tedy nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy o nich. Ty by mohly být důvodem k uplatnění jiného mimořádného opravného prostředku, návrhu na povolení obnovy řízení, jehož podmínky vymezuje § 277 a násl. trestního řádu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 11 Tdo 492/2013, či ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 941/2016). K této části námitek tak Nejvyšší soud vůbec nepřihlížel a vycházel pouze ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.

Pokud jde o výhrady obviněného proti právní kvalifikaci zjištěného jednání jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 140 odst. 2, 3 písm. a) trestního zákoníku, pak se jedná sice o námitky z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantní, ovšem zjevně neopodstatněné. Obviněný totiž ve své argumentaci nerespektoval skutkové závěry soudů ohledně počtu výstřelů a ohrožení posádky vozidla vzhledem k použité zbrani a střelivu. Co se týče počtu výstřelů, lze plně odkázat na podrobná odůvodnění obou napadených rozhodnutí. Svědecky jsou prokázány dva výstřely, přičemž ve zbrani zůstala jedna nábojnice a další dvě se našly ve vozidle obviněného. Přehlédnout nelze ani rozpornou obhajobu obviněného, který na jednu stranu uvedl, že si nevzpomíná, kolikrát vystřelil, ale na druhé straně tvrdí, že určitě to nebylo třikrát. Přisvědčit nelze obviněnému ani v tom, že užití právní kvalifikace nemůže obstát s ohledem na to, že první rána byla toliko výstražná, nikoliv vedená vražedným úmyslem. Podle závěru odvolacího soudu totiž jednání obviněného vykazovalo formu úmyslu eventuálního ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, kdy za daných okolností byl obviněný srozuměn, že může způsobit poškozeným smrtelná zranění, a pro případ, že takový následek nastane, byl s tím srozuměn. Nemůže na tom tedy nic změnit ani fakt, že prvním výstřelem směrovaným na vozidlo poškozených měl mimo to v (přímém) úmyslu také zdůraznit své předchozí výhrůžky. Neopodstatněná je rovněž polemika obviněného ohledně způsobilosti předmětných střel způsobit poškozeným smrtelná zranění. Soudy se v této otázce správně opřely o znalecké posudky z oboru kriminalistika, odvětví balistika, a zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle nichž by při zasažení oblasti zad či hlavy střelou ráže 22 Long Rifle mohlo dojít až ke smrtelnému zranění člověka. Ostatně i obviněným k dovolání předložený znalecký posudek možnost způsobení smrtelných zranění nevylučuje, byť ji považuje za poměrně málo pravděpodobnou.

Ve vztahu k otázce míry ovlivnění obviněného alkoholem z hlediska trestného činu opilství podle § 360 trestního zákoníku, nejsou důvodné ani námitky dovolatele, že bylo třeba dále znalecky zkoumat jeho ovlivnění v době páchání dotčené trestné činnosti. Soudy se otázkou příčetnosti podrobně zabývaly, přičemž své závěry opřely o znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Z nich zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný se v inkriminované době nacházel ve stavu prosté opilosti, kdy byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat. Ovládací schopnosti byly vlivem opilosti sníženy nepodstatně. Dále pak vzhledem k charakteru jednání obviněného bezprostředně před činem, v jeho průběhu i po něm, a vzhledem k tomu, že jde o tzv. navyklého konzumenta, postupoval odvolací soud správně, pokud považoval za nadbytečné další znalecké zjišťování přesného propočtu alkoholu v krvi obviněného, když sám akceptoval hodnotu mírně převyšující 2 g/kg alkoholu v krvi.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 25. 1. 2017

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu