3 Tdo 1560/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1, 4 tr. ř., § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku



3 Tdo 1560/2016 -37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných M. H., R. S., N. K., a M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 13 To 209/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 54/2016, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 13 To 209/2016, zrušuje .

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové pobočce v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 265 l odst. 4 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu se R. S. bere do vazby .

V. Podle § 265 l odst. 4 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu se N. K. bere do vazby .

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, byl obviněný M. H. uznán vinným tím, že spáchal ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále byli obvinění R. S., N. K. a M. B. uznáni vinnými tím, že spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva roky, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva roky za současného vyslovení dohledu. Dále mu bylo uloženo, aby se v rámci tohoto dohledu dostavoval pravidelně k probační a mediační službě a podroboval se kontrole. Rovněž mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. R. S. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. N. K. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. M. B. byla za uvedenou trestnou činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podali obvinění R. S., N. K., M. B. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 13 To 209/2016, tak, že z podnětu odvolání obviněných R. S., N. K. a M. B. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., a za použití § 261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému M. H., v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. H. uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále pak obviněné R. S., N. K. a M. B. uznal vinnými přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, čehož se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že:
M. H. dne 3. 2. 2016 v B. na pokyn ostatních obžalovaných za účelem páchání trestné činnosti zapůjčil osobní motorové vozidlo tov. zn. Hyundai i30 combi, přičemž v řízení motorového vozidla se poté střídal s F. L., jehož případ byl vyloučen k samostatnému projednání, spoluobžalovaní M. B., N. K. a R. S. se na krádežích měli podílet tím, že při trestné činnosti měli hlídat, resp. odlákávat pozornost přítomných osob zatímco F. L. měl provádět samotnou krádež, když konkrétně
- dne 4. 2. 2016 v době kolem 13:00 hod. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Hyundai i30 combi, které řídil F. L., přijeli do prodejny Zahradnictví v D., M. H. s R. S. zůstali hlídat na parkovišti zahradnictví, F. L. a M. B. společně s N. K. vešli do prodejny, kde M. B. a N. K. pod smyšlenou záminkou koupě květin a hnojiva odlákali pozornost prodavačky mimo prostor prodejny, kde je umístěna pokladna a F. L. využil této situace a z pokladny prodejny odcizil finanční hotovost ve výši 6.000 Kč, M. H. následně z prostoru parkoviště M. B. a N. K. dal signál k návratu do vozidla, když poté ihned z místa společně odjeli, přičemž tímto svým jednáním způsobili S. K., se sídlem D., škodu odcizením ve výši 6.000 Kč,
- dne 4. 2. 2016 v době od 13:45 hod. do 14:00 hod. po příjezdu na parkoviště v areálu Zemědělského družstva M., středisko D. L., zůstal M. H. hlídat v osobním vozidle, M. B., N. K. a R. S. z vozidla vystoupili, když hlídali a prohlíželi okolí zaparkovaného a odemčeného osobního vozidla tov. zn. Škoda Fabia combi, bílé barvy, přičemž F. L. do předmětného vozidla vnikl, toto prohledal, ale nic neodcizil a nezpůsobili tak uživateli vozidla J. K., žádnou škodu, rovněž nezpůsobili žádnou škodu majiteli uvedeného vozidla Malečská zemědělská s. r. o.,
- dne 4. 2. 2016 v době od 13:45 hod. do 14:00 hod. stále na parkovišti v areálu Zemědělského družstva M., středisko D. L., po shora uvedeném jednání zůstal M. H. hlídat v osobním vozidle, M. B. přešla k zaparkovanému a odemčenému osobnímu vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, kde pohledem zkontrolovala vnitřní prostor vozidla, poté dala signál F. L., který k vozidlu přešel, zatímco N. K. a R. S. hlídali okolí a M. B. hlídala bezprostřední okolí vozidla, do kterého F. L. vnikl a odkud z peněženky v tašce odcizil finanční částku ve výši 11.500 Kč, když následně po příchodu J. K. na místo mu R. S. za účelem odlákání pozornosti sdělil smyšlený požadavek na koupi mléka, načež mu J. K. sdělil, že v místě žádné mléko neprodávají a obvinění zde nemají co pohledávat, poté z místa hned odjeli, přičemž tímto svým jednáním způsobili poškozenému MVDr. A. P., škodu odcizením ve výši 11.500 Kč,
přičemž obžalovaní R. S. a M. B. se shora uvedeného jednání dopustili přesto, že byli rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 4. 2013, č. j. 2 T 190/2012-581, uznáni vinnými pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, resp. pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (B.) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 13 To 189/2013 (B.) a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 13 To 217/2013, nabyl právní moci dne 16. 7. 2013 (R. S.), za což byl R. S. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v trvání 2 let za současného vyslovení dohledu a M. B. trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou,
a N. K. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 14 T 182/2015-205, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2015, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zkušební dobou v trvání 40 měsíců .
Za uvedenou trestnou činnost byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva roky za současného vyslovení dohledu. Rovněž mu byla uložena povinnost v rámci dohledu dostavovat se pravidelně k probační a mediační službě a podrobovat se kontrole. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. R. S. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. N. K. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. M. B. byla za uvedenou trestnou činnost odsouzena k trestu odnětí svobody na jeden rok a čtyři měsíce, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest zákazu pobytu na okrese Pardubice a na okrese Havlíčkův Brod na dobu tří roků. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. poté bylo rozhodnuto o náhradě škody. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch obviněných R. S., N. K., M. B. a M. H., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Předně zrekapituloval dosavadní průběh předmětné trestní věci a připomenul okolnosti, na základě kterých soud druhého stupně dospěl ke svému rozhodnutí, přičemž s názorem v tomto rozhodnutí vysloveným se dle dovolatele nelze ztotožnit. Dále předestřel, jakým způsobem se právní teorie a praxe staví k otázce jednání v rámci organizované skupiny . Dle dovolatele je přitom z popisu rozhodných skutkových okolností jednání obviněných zřejmé, že za účelem snazšího docílení společného trestného záměru se obvinění sdružili do uskupení, ve kterém byla provedena dělba úkolů, vykazující rysy plánovitosti a koordinovanosti. Rovněž připomenul, že při nedostatku jiných důkazů (zejména výpovědí členů organizované skupiny), je možno na rozdělení jejich úloh, resp. určitou plánovitost a koordinovanost jejich jednání, logicky usuzovat i ze samotného skutkového děje. Při uvážení ve věci učiněných skutkových zjištění tedy dle dovolatele nebylo možné přijmout způsob hodnocení soudu druhého stupně, že se jednalo o nahodilé akce obviněných. Naopak lze mít důvodně za to, že se jednalo o předem pečlivě připravenou výpravu za účelem získání finančních prostředků podle ověřeného modu operandi (jak vyplývá i z trestní minulosti některých obviněných). Dovolatel shrnul, že právní hodnocení za absence dovození znaku jednání obviněných jako členů organizované skupiny ve smyslu § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku bylo nesprávné. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

K takto podanému dovolání se obvinění do dnešního dne nevyjádřili, ačkoliv postup zaručující jim takovou možnost byl v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.

Předně lze připomenout, že zatímco soud prvního stupně posuzoval obviněné jako organizovanou skupinu a jejich jednání kvalifikoval (mj.) ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ( kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny ), tak soud druhého stupně v jednání obviněných uvedenou organizovanost nespatřoval. Své rozhodnutí soud druhého stupně odůvodnil mj. tím, že všichni obvinění ve svých výpovědích jakoukoli organizovanost při páchání trestné činnosti popřeli. Dále soud předestřel, že projednávaná trestná činnost svým charakterem nevybočila z běžného rámce páchání majetkové trestné činnosti a že ani z popisu jednotlivých zástupců poškozených nevyplynulo, že by účast jednotlivých osob byla dopředu organizována. Úloha M. H. jako řidiče byla dána tím, že on jediný měl oprávnění k řízení motorového vozidla. Žádným z provedených důkazů nebylo možné specifikovat, kdo by měl být osobou, která rozdělila jednotlivé úkoly, či strukturu úkolů při páchání trestné činnosti. Dle soudu tak nebylo možné dovodit předpokládanou plánovitost a koordinovanost, aby bylo možné obviněné považovat za organizovanou skupinu a takto dospěl k závěru, že se jednalo pouze o spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud k výše uvedenému podotýká, že organizovaná skupina není trestním zákoníkem výslovně definována a vymezení tohoto pojmu je věcí soudní praxe a judikatury. K spáchání trestného činu [krádeže podle § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku] jako člen organizované skupiny lze však uvést, že organizovanou skupinou se zpravidla rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy tohoto sdružení a jehož činnost se v důsledku uvedeného vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což by mělo v praxi vést ke zvýšení pravděpodobnosti úspěšného provedení trestného činu (dosažení sledovaného cíle), čímž se rovněž zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76; obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85; anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 11 Tdo 113/2008-I.). Taková skupina přitom nemusí mít trvalejší charakter. Rovněž se nevyžaduje výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, nýbrž postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe však vyžaduje, aby se jednalo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 11 Tdo 113/2008-I.).

Dále pak, na rozdíl od organizované zločinecké skupiny (§ 129 tr. zákoníku), může být organizovaná skupina vytvořena i ad hoc ke spáchání jednoho trestného činu, přičemž nějaká soustavnost se zde nevyžaduje. U organizované skupiny se nevyžaduje ani vnitřní organizační struktura, která by byla charakterizovaná vztahy nadřízenosti a podřízenosti, jak je tomu právě u organizované zločinecké skupiny.

Nejvyšší soud již dříve předestřel, že obvinění, kteří s úmyslem spáchat trestný čin, po vzájemné domluvě a při rozdělení úloh, spolupracovali při krádežích tak, že zatímco někteří odlákali pozornost poškozených, a další přitom odcizil věci poškozených, takto jednali jako členové organizované skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 313/2014; obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 11 Tdo 113/2008-I.).

Jestliže v nyní projednávané věci obvinění popřeli, že by jednali po vzájemné domluvě, plánovitě a koordinovaně, tak nezbývá než připomenout, že zvolená forma obhajoby je jejich výsostným právem. To však v žádném případě neznamená, aby soud nemohl znaky plánovitosti a koordinovanosti dovodit z jiných ve věci provedených důkazů. Pokud dále z provedených důkazů nebylo možné specifikovat, kdo by měl být osobou, která rozdělila jednotlivé úkoly, tak takové určení konkrétní osoby není esenciální pro závěry stran existence organizované skupiny . Organizovanost skupiny lze dle Nejvyššího soudu nazírat již v okolnostech (které byly provedeným dokazováním postaveny najisto), že někteří obvinění hlídali okolí místa páchání trestné činnosti, resp. odváděli pozornost poškozených (zde konkrétně prodavačky prodejny Zahradnictví ), dávali ostatním signály apod., aby bylo jinému členu skupiny usnadněno odcizení věci (či pokusu o takové odcizení). Není rozhodné, že se předmětné jednání odehrávalo de facto v jeden den (resp. celá cesta, či jak uvedl M. H. v přípravném řízení cesta na čorky , ve dvou dnech) a k útokům došlo v rozmezí cca jedné hodiny. Stejně tak není vyžadováno, aby mezi pachateli proběhla nějaká schůzka s obsáhlým popisem stran rozdělení konkrétních činností, které bude mít ten který člen skupiny na starost. Rozdělení rolí se může měnit v závislosti na dané situaci či může vznikat spontánně. Jak již bylo předestřeno, u organizované skupiny se nevyžaduje trvalejší charakter, případně nějaké specifické a výslovné přijetí za člena skupiny, a samotná plánovitost a koordinovanost nemusí být dlouhodobou záležitostí. Krom toho lze připomenout, že M. H. v přípravném řízení (byť během hlavního líčení svoji výpověď korigoval) uvedl, že mu byly zastaveny sociální dávky a proto se nechal přemluvit, aby s ostatními obviněnými jel na tzv. čorky .

S ohledem na doposud učiněná skutková zjištění mohl Nejvyšší soud přisvědčit argumentaci dovolatele, a (za současného skutkového stavu) se mu jako přiléhavější jeví právní kvalifikace jednání obviněných, jak ji učinil soud prvního stupně stran aplikace ustanovení § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.

Je tedy nezbytné, aby Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích trestní věc obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat, zda není namístě posoudit jednání obviněných jako jednání spáchané organizovanou skupinou . Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci.

Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 13 To 209/2016, zrušit a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. potom Krajskému soudu v Hradci Králové pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněných před soudem druhého stupně, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek soudu druhého stupně, a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu a v příslušném výkonu trestu na obviněných R. S. a N. K. nelze pokračovat. Nejvyšší soud shledal, že na straně obviněných R. S. i N. K. jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., neboť ze zjištěných skutečností vyplývá důvodná obava, že by obvinění mohli opakovat trestnou činnost, pro níž jsou stíháni, a proto rozhodl, že se obvinění berou do vazby.

Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 11. 2016

JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu