3 Tdo 156/2011
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 253 odst. 3 tr. ř.




3 Tdo 156/2011 -23 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2011 o dovolání podaném A. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 525/2010 ze dne 15. listopadu 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 71/2010, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 525/2010 ze dne 15. listopadu 2010 zrušuje. II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu s e Krajskému soudu v Ostravě přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265 l odst. 4 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu s e obviněný A. H. bere do vazby . O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově sp. zn. 104 T 71/2010 ze dne 31. 8. 2010 byl dovolatel uznán vinným ad 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), ad 2) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a ad 3) trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon by zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti zahrnující zprostředkování půjček, úvěrů, hypoték a jakýchkoli dalších smluv o finančních produktech na dobu pěti let a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání A. H. proti citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, usnesením ze dne 15. listopadu 2010 sp. zn. 5 To 525/2010 tak, že podané odvolání podle § 253 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr. ř.) odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal A. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho první alternativě. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnul postup trestního řízení před jednáním o jeho odvolání, když uvedl, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal v zákonem stanovené lhůtě odvolání dne 30. 9. 2010, přičemž toto bylo Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, doručeno dne 4. 10. 2010. Dne 15. 10. 2010 byla na adresu advokátní kanceláře obhájce dovolatele doručena výzva soudu k odstranění nedostatků odvolání, a k tomuto byla stanovena lhůta 5 dnů. V této souvislosti dovolatel dále uvedl, že zásilka nebyla doručena do vlastních rukou, nýbrž fikcí uložením, neboť jeho advokát nebyl pro onemocnění přítomen v kanceláři, a to až do 1. 11. 2010. Následně bylo dne 4. 11. 2010 podáno ke Krajskému soudu v Ostravě odůvodněné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud rozhodoval až dne 15. 11. 2010. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že i když odvolací soud vycházel z právního názoru, že lhůta dle § 251 odst. 1 tr. ř. má propadný charakter, nelze s tímto jeho názorem souhlasit. Dovolatel v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) a Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), ze které jednoznačně vyplývá závěr, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodněné odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout s odkazem na ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházejícího, rozhodl ve smyslu § 265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zruší dovoláním napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a návazně dle ustanovení § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikáže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále je státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelem popisovaná problematika již byla řešena soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04), která dovodila, že důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, a proto ho nemůže odmítnout, pokud bylo odvolání, byť po lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř., náležitě odůvodněno. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tedy neexistuje žádný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, prodlužovalo či znemožňovalo věcné rozhodnutí o odvolání. Ani samotný fakt, že lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnout nezdůvodněné odvolání, nelze interpretovat tak, že zákonodárce vytvořil tímto způsobem procesní lhůtu propadnou. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že účelem této lhůty je zrychlení odvolacího řízení, avšak pokud soudy samy nepracují rychle a nestačí včas rozhodnout o odmítnutí odvolání předtím, než se odůvodnění odvolání stane, byť opožděně, součástí spisu, míjí odvolací soud odmítnutím odvolání v takové situaci zákonnou lhůtou sledovaný účel, tj. rychlost řízení. V návaznosti na popsané judikatorní závěry je tedy dle přesvědčení státního zástupce namístě dovodit, že odvolací soud měl v okamžiku rozhodování u sebe jako součást spisu i podání, kterým obviněný (prostřednictvím svého obhájce) odstranil vady svého původně toliko blanketního odvolání a své odvolání takto odůvodnil. Za takových okolností, byť doplnění podání bylo učiněno po lhůtě stanovené ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř., byl odvolací soud přesto povinen existenci tohoto doplnění zohlednit a tedy nemohl odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnout, ale byl povinen je věcně přezkoumat. Pokud tak neučinil, rozhodl dle státního zástupce o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly k tomu splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tedy jinými slovy, došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. S ohledem na tyto skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyslovil souhlas i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Zmíněný dovolací důvod dovolatel uplatnil v jeho první alternativě s tím, že odvolací soud odmítl jeho odvolání z formálních důvodů uvedených v § 253 odst. 3 tr. ř. bez věcného přezkoumání, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takovýto postup.

Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí a zjistil, že námitky obsažené v dovolání jsou uplatněny nejen právně relevantně, ale jsou též důvodné. Z obsahu spisu skutečně vyplývá, že obhájce dovolatele byl vyzván k doplnění podaného odvolání a tato výzva (č. l. 880) mu byla dne 15. 10. 2010 vhozena do schránky, přičemž dne 22. 10. 2010 požádal obhájce Mgr. Vladimír Trnavský o prodloužení lhůty k předložení odůvodnění odvolání z důvodů jeho pracovní neschopnosti (č. l. 917). Samotné doplnění odvolání bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 4. 11. 2010 a ten jej následně zaslal okresnímu soudu (č. l. 918 a 919). Předmětný spis byl dne 11. 11. 2010 předložen Krajskému soudu v Ostravě k projednání odvolání obviněného a takto v době svého rozhodování ve věci dne 15. 11. 2010 měl odvolací soud k dispozici řádně odůvodněné odvolání. V uvedeném směru tak nezbývá než poukázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Takto vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04 to, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce § 265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem, vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Dále je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 469/2009, neboť i zde byl vysloven závěr, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., ale měl se jím věcně zabývat. Citované ustanovení zákona je projevem zásady rychlosti řízení, která je zde však v kolizi s významem práva na odvolání v trestních věcech garantovaným článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rychlost a plynulost soudního rozhodování je nesporně obecně v zájmu mimo jiné i samotných obviněných a není povinností odvolacího soudu, aby s rozhodnutím o odvolání donekonečna vyčkával, jestli obviněný přece jen dodatečně své odvolání neodůvodní. V posuzované věci je však nesporné, že v době rozhodování o odvolání Krajský soud v Ostravě měl odůvodnění odvolání již k dispozici, neboť toto bylo doručeno již okresnímu soudu a to několik dní před předložením věci právě soudu odvolacímu. V takové situaci je třeba formalistické trvání na dodržení pětidenní lhůty považovat za takové, které je v rozporu se zmíněnými, ústavně zaručenými právy obviněného (viz i citovaný nález Ústavního soudu).

Vzhledem k výše uvedenému tedy lze uzavřít, že Krajský soud v Ostravě pochybil, pokud odvolání A. H. odmítl postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř. jako to, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Za této situace lze bez pochyb uzavřít, že bylo odvolacím soudem rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a napadené rozhodnutí je takto vadné právě s ohledem na uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první, tam uvedené alternativě.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání A. H. je důvodné, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. potom zrušil Nejvyšší soud rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odůvodněným odvoláním obviněného. Krajský soud Ostravě je přitom v dalším řízení povinen postupovat podle § 265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo dotazem (učiněným v den rozhodnutí) na Centrální evidenci vězňů v Praze zjištěno, že obviněný A. H. vykonává v současné době trest z nyní posuzované věci (z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka Havířov sp. zn. 104 T 71/2010 ze dne 31. 8. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 525/2010 ze dne 15. 11. 2010) a uvedený rozsudek tak přestal být z důvodů výše uvedených pravomocný a tedy vykonatelný. Je namístě připomenout, že v uvedeném směru jde takto o neoddělitelný výrok, který je povinen dovolací soud za daného stavu učinit, přičemž z hlediska tohoto rozhodnutí dovolatel žádné návrhy ani připomínky v rámci podaného dovolání nevznesl. Obviněný je obviněn z rozsáhlé majetkové trestné činnosti, které se dopustil přes svoje předchozí odsouzení a je tak dána důvodná obava, že bude trestnou činnost, pro niž je stíhán, opakovat, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky pro které bylo zahájeno trestní stíhání byly spáchány, mají všechny znaky trestných činů, jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestných činů, pro které je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Proto dovolací soud obviněného A. H. vzal do vazby, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka