3 Tdo 1546/2008
Datum rozhodnutí: 04.03.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1546/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2009 o dovolání J. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 268/2008 ze dne 23. 7. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 184/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 184/2007 ze dne 16. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 2, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Dle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit podle svých sil společně a nerozdílně s obžalovanou Z. O. (o jejíž vině a trestu bylo citovaným rozsudkem rovněž rozhodnuto) poškozeným G. P., a. s., a T. s. k. h. m. P. škodu způsobenou trestným činem. O nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto dle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.).

O odvolání obviněného (a spoluobviněné Z. O.) rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 268/2008 dne 23. 7. 2008, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Dále dle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu uznal dovolatele vinným trestným činem pojistného podvodu dle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Obviněnému znovu uložil přiměřenou povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit dle svých sil společně a nerozdílně s obžalovanou Z. O. poškozeným G. P., a. s., a T. s. k. h. m. P. škodu způsobenou trestným činem. O nároku na náhradu škody bylo opět rozhodnuto dle § 228 odst. 1 tr. ř.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal J. P., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání odvolacím soudem, kdy dle názoru odvolacího soudu se soudu nalézacímu podařilo prokázat, že oba obvinění při uplatněném nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedli nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o průběhu dopravní nehody. Tento závěr však považuje za nelogický a rozporuplný, neboť odvolací soud na straně druhé konstatoval, že k určitému střetu na daném místě skutečně došlo, když sice vozidla již byla převezena na uvedené místo poškozená, ale k jejich dalšímu poškození došlo pak při naaranžování dopravní nehody. Dle dovolatele však soudy spolehlivě neprokázaly, že by k pojistné události v daném místě a čase vůbec nedošlo, tedy že by se zde obě vozidla (Honda Prelude a Peugeot 307, dále jen vozidla Honda a Peugeot) nestřetla způsobem popsaným v protokolu o nehodě v silničním provozu a ve výpovědi dovolatele. Ze závěru znaleckého posudku vypracovaného Ing. L. T. přitom vyplynulo, že rozsah poškození vozidla Honda odpovídá průběhu deklarované dopravní nehody. S touto námitkou, ale ani s námitkou, že znalecké posudky se musí pohybovat v mezích variantnosti a vzít do úvahy více možností průběhu nehodového děje, se soudy relevantním způsobem nevypořádaly. Znaleckým posudkům Ing. Ť. a Ing. P. je dále dle jeho přesvědčení nutno vytknout tendenčnost a to, že obsahují právní závěry, které však znalcům nenáleží přijímat. Dovolatel má dále za to, že se odvolacímu soudu nepodařilo prokázat naplnění subjektivní stránky daného trestného činu, tedy úmyslné poskytnutí nepravdivého údaje (informace) pojišťovně, neboť on při uplatňování nároku na pojistné plnění pravdivě vylíčil skutkový stav a průběh skutečné nehody. Dovolatel dále napadá i výrok o náhradě škody, kdy dle jeho přesvědčení předpokladem pro to, aby celá částka ve výši 332.718,- Kč mohla být posouzena jako škoda na majetku pojišťovny, by bylo zjištění, že pojišťovna pojistné plnění poskytla jako náhradu škody, která vůbec nevznikla. O takový případ se však nejednalo. Odvolací soud totiž připustil, že k určitému poškození vozidel došlo, i když tato již byla na místo údajné nehody převezena poškozená a k jejich dalšímu poškození došlo při naaranžování nehody. Odlišný způsob vzniku škody ovšem dle jeho názoru nemusí nutně vést k závěru, že by pojišťovna poskytla pojistné plnění na náhradu škody neexistující. Dle judikatury Nejvyššího soudu samotné zjištění, že obviněný uvedl nepravdivé údaje o průběhu pojistné události, neznamená, že k žádné pojistné události nedošlo, a že tedy pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné (např. usnesení sp. zn. 8 Tdo 1107/2007). Za škodu nelze tedy považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo, a že nárok na pojistné plnění vznikl. Pokud soudy za škodu způsobenou trestným činem považovaly škodu ve výši 332.718,- Kč, nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav. Vzhledem k uvedenému dovolatel požádal, aby soud prvního stupně dle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí, pokud jde o výrok o náhradě škody, případně, aby Nejvyšší soud takto učinil ze své úřední moci ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, kterým dle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zruší napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby dle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud dle § 265m odst. 1 tr. ř. (po zrušení napadených rozhodnutí) rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v naprosté většině námitek dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a předkládá tak odchylné náhledy na výsledky dokazování s cílem prosadit odlišné skutkové závěry. Podle něj však skutková zjištění soudů, jak jsou vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině, jsou definována v souladu s provedenými důkazy a vyjadřují skutečný průběh předmětné události. I jejich právní posouzení v napadeném rozhodnutí s přihlédnutím k pravidlu zákazu reformace in peius je správné a v tomto směru dovolateli nelze přisvědčit. Upozornil přitom, že námitky této povahy nesměřují do oblasti hmotně právního posouzení věci a nelze je tak podřadit pod dovolatelem zvolený dovolací důvod. Co se týká náhrady škody, má za to, že pokud v dřívější době došlo k poškození vozidla dovolatele při dopravní nehodě, což je v této chvíli zřejmě neprokazatelné, dovolatel se sám ze své vůle připravil o možnost získat pojistnou náhradu tím, že svou ohlašovací povinnost vůči pojišťovně nesplnil. Fingoval dopravní nehodu (když úmyslně způsobené poškození vozidel zcela zřejmě pojistnou událostí není), přičemž maskoval jak rozsah původního poškození vozidla, tak způsob, jímž k němu došlo, a prakticky tím vyloučil možnost řádného vyčíslení škody a z ní plynoucího pojistného plnění. Za této situace není možné stanovit částku, jež by představovala tu část pojistného plnění, na něž by dovolateli za pojistnou smlouvou stanovených předpokladů vznikl nárok (a naopak vymezit míru pojistného plnění získaného podvodem). Dle státního zástupce by tak mechanickým uplatněním postupu naznačeného obviněným (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 1107/2007) došlo k jeho nedůvodnému zvýhodnění na úkor pojišťovny. Je totiž nepochybné, že při úmyslném fingování dopravní nehody a uplatnění pojistné události na základě nepravdivých údajů sledoval protiprávní obohacení na úkor pojišťovny o pojistné plnění, jež s nahlášenou dopravní nehodou ve skutečnosti nemělo naprosto žádnou souvislost. Dle názoru státního zástupce tedy dovoláním napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Vzhledem k uvedenému proto dovolací soud jako právně relevantní posoudil toliko ty dovolatelovy námitky, které směřují proti výroku o náhradě škody. Ani těm však nelze přisvědčit (viz níže).

Co se týká námitek ohledně závěrů znaleckých posudků, porušení trestní zásady in dubio pro reo a nepravdivého a nelogického hodnocení důkazů, které spatřuje v tom, že soudy při provádění důkazů připouštějících více výkladů je nevyložily v jeho prospěch, nezjistil Nejvyšší soud žádná pochybení. Skutková zjištění odvolacího soudu vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině, jsou definována v souladu s provedenými důkazy, které byly hodnoceny jak každý zvlášť, tak i ve vzájemné souvislosti, a tyto vyjadřují skutečný průběh předmětné události, přičemž i jejich právní posouzení, s přihlédnutím k pravidlu zákazu reformace in peius, je správné. Z obsahu podání je zřejmé, že dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů nalézacím a odvolacím soudem a předkládá odchylný náhled na výsledky dokazování. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). V těchto souvislostech je namístě uvést, že v závěrech soudů vyjádřených v odůvodněních jejich rozhodnutí nebyl dovolacím soudem shledán ani extrémní nesoulad mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.

Pokud jde o námitky ohledně škody způsobené projednávaným trestným činem, dovolatel se domáhá zohlednění skutečnosti, že vozidla byla před nahlášenou dopravní nehodou již poškozena a část pojistného plnění mu proto byla vyplacena důvodně. V této otázce ovšem Nejvyšší soud odkazuje na existující judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 614/2002. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže byl vznik pojistné události od počátku fingován a bylo-li na tomto podkladě uplatněno pojistné plnění v určité výši, není již podstatné, v jaké skutečné výši by jinak - nebýt úmyslného vyvolání pojistné události - vznikl nárok na pojistné plnění. Je tomu tak z toho důvodu, že na pojistné plnění vůbec nevznikl nárok, a tudíž nemá právní význam ani otázka, zda výše podvodně uplatněného pojistného plnění skutečně odpovídá výši škody, která měla být způsobena fingovanou pojistnou událostí na pojištěných hodnotách, resp. zda tyto pojištěné hodnoty odpovídají částce požadovaného pojistného plnění. V rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 580/2002 (podobně i v dovolatelem citovaném rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1107/2007) Nejvyšší soud uvedl, že za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal. Z tohoto a contrario plyne, že je-li zřejmé, že k pojistné události nedošlo, nemohl ani vzniknout nárok na pojistné plnění a za škodu je tak nutno považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění. Stejně tak lze odkázat na přiléhavé vyjádření státního zástupce, který konstatoval, že pokud v dřívější době došlo k poškození vozidla dovolatele při jiné dopravní nehodě, dovolatel se sám připravil o možnost získat pojistnou náhradu tím, že v dané době svou ohlašovací povinnost vůči pojišťovně nesplnil. Jestliže se následně pokusil o fingování dopravní nehody s tím, že takovým způsobem se pojistného plnění domůže, je třeba na takové jednání pohlížet jako na protizákonné a nikoliv jako na řádnou pojistnou událost. Zinscenováním dopravní nehody a v jejím důsledku způsobeným poškozením vozidla tak dovolatel vyloučil možnost řádného vyčíslení škody a poskytnutí odpovídajícího pojistného plnění. Jestliže v daném případě soudy dospěly na základě učiněných skutkových zjištění k závěru, že v daném místě a čase se dopravní nehoda nestala a dovolatel proto nemohl ani uplatňovat na pojišťovně nárok na pojistné plnění, shoduje se i dovolací soud s právní kvalifikací předmětného skutku, neboť je zjevné, že dovolatel takto vůči pojišťovně při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil jí škodu ve výši jemu vyplaceného pojistného plnění. Vzhledem k uvedenému je proto nutno jeho námitky v tomto směru považovat za zjevně neopodstatněné.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k uvedenému neshledal důvodným ani dovolatelův návrh na odložení výkonu rozhodnutí. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka