3 Tdo 1539/2005
Datum rozhodnutí: 04.01.2006
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1539/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2006 dovolání obviněné D. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 4 To 752/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 137/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání D. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. 2 T 137/2004, byla obviněná D. M. uznána vinnou trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, za který byla podle § 155 odst. 2 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 2 roky.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 10. března 2004 kolem 20.50 hodin v obci B., okres T., na komunikaci ve směru na obec L., při kontrole policejní hlídkou, poté, co na výzvu policistů vystoupila ze svého osobního motorového vozidla tovární značky Opel Vectra, SPZ, náhle opět do vozidla nasedla a ve snaze ujet, úmyslně najela na policistu prap. D. V., narozeného dne, který stál v tu dobu před vozidlem, přičemž k jeho zranění nedošlo, neboť stačil zareagovat a před najíždějícím vozidlem uskočit.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu obviněná podala odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2005 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 752/2004 odvolání obviněné podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podala obviněná ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudů obou stupňů s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž je zřejmé, že obsah dovolání směřuje proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku a proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem.



V odůvodnění svého dovolání v prvé řadě obviněná v 7 bodech zevrubně uvádí vlastní verzi skutkového děje, odlišnou od skutkových zjištění soudu. Posléze uvádí okolnosti vyšetřování její stížnosti na policisty a vyslovuje názor, že z jejich strany jde o komplot vůči ní. Dále připomíná, že již u soudu prvního stupně navrhovala provedení rekonstrukce skutkového děje ve večerní době, vyslovuje názor, že soudy obou stupňů nevzaly dostatečně do úvahy výpověď svědka V., dále že nebylo přihlédnuto k lékařskému posudku, svědčícímu, že na ní bylo působeno brachiální násilí. Dále namítá, že nebyl proveden navrhovaný důkaz výslechem svědka G. K. a K., což považuje za vážnou procesní chybu a porušení jejího práva na obhajobu. Vyslovuje názor, že v daném případě byla porušena zásada in dubio pro reo . V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ve výroku o trestu i ve výroku o vině a aby věc přikázal (zřejmě míněno soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že obviněná v rozporu s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze namítá, že soudy obou stupňů chybně hodnotily provedené důkazy a nedostatečně zjistily skutkový stav. Dále upozorňuje, že zásah do skutkových zjištění soudu je v rámci řízení o dovolání výjimečně přípustný pouze v případě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, přičemž je zjevné, že u dovolání D. M. se o takový případ nejedná. Proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněné. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněná v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a neuvádí jedinou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Na jedné straně se tedy obviněná snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné D. M. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. ledna 2006



Předseda senátu:



Mgr. Josef H e n d r y c h