3 Tdo 1532/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 221 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 1532/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání podaném MUDr. J. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 74/2008 ze dne 2. 7. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 220/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 220/2007 ze dne 20. 11. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal MUDr. J. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 74/2008 ze dne 2. 7. 2008 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal MUDr. J. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu uplatněném podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v řízení konaném o jím podaném řádném opravném prostředku rozhodl odvolací soud přesto, že v rámci odvolacího řízení nebyl přítomen jím zvolený obhájce, na kterého měl podle § 37 tr. ř. právo a ten měl být také u veřejného zasedání přítomen a takto bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se trestného činu, kterým byl uznán vinným, nedopustil, předmětný skutek se nestal, poškozená si jej vymyslela a předmětný skutek také nebyl nijak prokázán. V této souvislosti uvedl, že charakteru skutku neodpovídá znalecký posudek týkající se zranění poškozené (jejího vzniku), není vyloučeno ani její sebepoškození, nelze s jistotou určit, kdy ke skutku došlo, nesprávný byl i postup policie v přípravném řízení a popis skutku v trestním příkazu, který byl vydán, je rozdílný od jeho popisu v odsuzujícím rozsudku. Charakteru zranění poškozené neodpovídá ani lékařská zpráva z vyšetření poškozené a její výpovědi nebyly žádným z provedených důkazů podpořeny. Ve věci učiněná skutková zjištění tak nelze mít za taková, která by umožnila soudům spolehlivě a správně rozhodnout, neboť dokazování bylo vedeno vadně, tendenčně v dovolatelův neprospěch a nebylo úplné. Proto na takto vadném skutkovém základě soudy dospěly i k nesprávným závěrům právním. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená (citovaná) rozhodnutí zrušil a sám rozhodl tak, že mne obžaloby zprostí, event. aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že stran uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že se v dané věci nejednalo o nutnou obhajobu a ze samotného odůvodnění podaného dovolání není zřejmé, v jakém smyslu měl soud porušit ustanovení § 37 tr. ř. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že je takto možné namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Přitom podstatnou část dovolací argumentace vztahuje dovolatel k polemice se skutkovými zjištěními učiněnými soudy, v rámci které namítá, že nikdy nedošlo k násilí popsanému v rozsudku soudu prvního stupně s tím, že zranění poškozené (její vznik) bylo vymyšlené. V této souvislosti poukázala, že dovolatelovy námitky jsou shodné s těmi, které uplatnil v rámci odvolání a také na to, že odvolací soud se s nimi vypořádal s tím, že lze takto plně odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí. Proto zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není relevantně naplněn. Za právně relevantní námitku lze považovat tvrzení dovolatele, že poškozená v důsledku popsaného zranění (zlomenina nosních kůstek) nebyla jakkoli omezována v obvyklém způsobu života. V tomto směru pak poukázala na ve věci podaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, z něhož soudy vycházely, a v důsledku takto objektivně zjištěných obtíží poškozenou omezujících v obvyklém způsobu života po dobu delší sedmi dnů, správně jednání dovolatele právně posoudily jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., když své úvahy v uvedeném směru také řádně odůvodnily. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V posuzované věci se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 tr. ř. a dovolatel byl zastoupen obhájcem, kterého si zvolil. Námitce, že jeho obhájce nebyl přítomen odvolacímu řízení (veřejnému zasedání) konanému ve věci dovolatele a tedy došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu, nelze přisvědčit. To proto, že Mgr. R. M., advokát, který byl dovolatelem zvolen k tomu, aby jej v předmětné věci právně zastupoval, zaslal odvolacímu soudu přípis (založený na čl. 228 citovaného spisu soudu prvního stupně), ve kterém sděluje, že omlouvá svou neúčast na veřejném zasedání odvolacího soudu nařízeného na 2. 7. 2008 pro kolizi s jednáním u Okresního soudu v Náchodě a Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že klient (dovolatel) souhlasí s jeho neúčastí a substituci nepožaduje. O neveřejném zasedání byl advokát vyrozuměn dne 17. 6. 2008, uvedený přípis potom odvolací soud obdržel dne 30. 6. 2008. V posuzované věci tak (s ohledem na uvedené) nelze dospět k závěru, že namítaným postupem odvolacího soudu bylo bráněno dovolateli v řádném uplatnění jeho zákonných práv (obhájci bylo nepochybně umožněno, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil) a nelze tak v konečném důsledku mít za to, že bylo zasaženo jeho právo na obhajobu. Výkon obhajoby je totiž především otázkou vztahu mezi obviněným a jeho obhájcem, přičemž způsob realizace obhajoby je věcí jejich domluvy. Tak se stalo i v posuzované věci (nejednalo se o případ nutné obhajoby), neboť dovolatel projevil souhlas s nepřítomností svého obhájce u označeného veřejného zasedání. Nelze než uzavřít, že v tomto směru podané dovolání je zjevně neopodstatněné.

K dovolacímu důvodu vymezeného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou ovšem takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávně vedené dokazování a jeho neúplnost s tím, že předmětný skutek nespáchal a dovozuje tak svou nevinu. Avšak zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal na to, že z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že předmětný skutek se stal označeným způsobem. V této souvislosti poukázaly soudy na lékařské zprávy pořízené o zranění poškozené (z chirurgické ambulance Všeobecné fakultní nemocnice a ošetření na oddělení ORL tamtéž), v rámci kterých byla konstatována (a popsána) objektivně zjištěná zranění poškozené. Z uvedených zpráv tak zjevně plyne, že poškozená utrpěla v označené době zranění, která ve výroku svého rozsudku také nalézací soud popsal. I ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a výpovědi znalkyně zjevně plyne, že šlo o zranění, které odpovídá pojmu ublížení na zdraví z hlediska ustanovení § 221 odst. 1 tr. zák. Soudy také přiléhavě a podrobně vysvětlily, proč uvěřily výpovědím poškozené (stran průběhu skutkového děje) a nikoli verzi předložené dovolatelem, když i v tomto směru poukázaly na závěry již zmíněného znaleckého posudku. Stejně tak vysvětlily, proč neakceptovaly návrhy dovolatele na doplnění dokazování, to s poukazem na rozsah vedeného dokazování, který soudům také již spolehlivě umožnil přikročit k závěrům právním. Za právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak možné považovat námitku stran charakteru zranění poškozené z hlediska úvah omezení poškozené v obvyklém způsobu života v souvislosti s naplněním všech znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., když takto vedená námitka je s ohledem na již vyslovené zjevně neopodstatněnou. Stran ostatních námitek je potom namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a co do svého rozsahu i obsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že jejich závěry i v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka