3 Tdo 1532/2006
Datum rozhodnutí: 17.01.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1532/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2007 dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 11 To 196/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 31/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. D. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 2 T 31/2006, byl obviněný J. D. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona ve skutku uvedeném pod bodem I. výroku rozsudku, vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona ve skutku uvedeném pod bodem II. výroku rozsudku a dále jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona ve skutku uvedeném pod bodem III. výroku rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle § 241 odst. 1 tr. zákon za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění z území republiky na dobu 10 roků.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

I.

1. v přesně nezjištěné době koncem listopadu 2005 v D., v obytné části podkrovního bytu, v nočních hodinách požadoval pohlavní styk po poškozené A. Ž., a poté, co ho odmítla, ji uchopil rukama za kotníky, nohy jí tlačil od sebe, nalehl na ni, jednou rukou jí přitiskl ruce zkřížené nad hlavou k posteli, a současně jí vyhrožoval, že pokud se bude bránit, bude ji to ještě víc bolet, vyhrnul jí tričko a proti její vůli dávané najevo aktivním odporem a žádostmi ji přemohl a vykonal na ní soulož;

2. dne 18. 12. 2005 kolem 23.00 hodin v D., v obytné části podkrovního bytu, poté, co poškozená A. Ž., odmítla pohlavní styk s obžalovaným, si tento přinesl k posteli dřevěnou tyč a vyhrožoval jí, že pokud mu nebude po vůli, přinutí ji bitím jako minule a takto ji přiměl nejprve k felaci a následně k souloži, čemuž se poškozená rezignovaně podrobila s ohledem na marnost svého odporu;

II.

1. dne 17. 12. 2005 kolem 20.45 hodin v D., v obytné části podkrovního bytu, po předchozím slovním konfliktu opakovaně udeřil poškozenou A. Ž., do obličeje, kopl ji do nohy a pravé části břicha, rukou ji uchopil pod krkem a nutil ji, aby se doznala, kde byla v odpoledních hodinách, přičemž jí vyhrožoval usmrcením pro případ, že se podobná situace bude opakovat i v budoucnu;

2. dne 19. 12. 2005 kolem 14.30 hodin v D., v obytné části podkrovního bytu, pod vlivem požitého alkoholu poté, co mu poškozená A. Ž., prostřednictvím SMS zprávy odpověděla, že se s ním nedá žít jako s normálním člověkem, po návratu do bytu ze zaměstnání ji nutil, aby odešla se psem z domu, což učinila, obžalovaný ji dostihl v blízkém okolí domu, uchopil psa za obojek, zavlekl jej zpět do bytu a poté poškozenou prostřednictvím SMS zpráv nutil, aby se k němu vrátila, jinak jejího psa zabije;

III.

dne 19. 12. 2005 kolem 19.30 hodin v D., pod vlivem požitého alkoholu v prostoru před domem opakovanými údery sekerou do levé přední svítilny, masky chladiče, čelního okna, levého postranního okna u řidiče a u spolujezdce vzadu poškodil osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia, kterým přijel na místo poškozený M. B., přičemž poškozením způsobil škodu ve výši 11.143,- Kč ke škodě majitele.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2006 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 11 To 196/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha západ dovolání, ve kterém napadá výrok o vině pod body I a II odsuzujícího rozsudku a usnesení o zamítnutí odvolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného prostředku uvádí, že napadené skutky tak, jak jsou popsány v rozsudku, nespáchal. Pokud jde o oba skutky pod bodem I, tvrdí, že vždy se jednalo o styk dobrovolný, že mezi ním a poškozenou k žádnému konfliktu ani k ohrožování z jeho strany nedošlo. Dále dovolatel uvádí, že ze skutků uvedených pod body I a II výroku rozsudku byl usvědčen pouze na základě výpovědi poškozené, s čímž nesouhlasí, neboť dle jeho názoru měl soud stejným způsobem, jakým hodnotil výpověd poškozené, hodnotit i jeho obhajobu, která nebyla vyvrácena žádným provedeným důkazem. Přímí svědci událostí neexistují a svědectví svědkyň D. a K. jsou toliko svědectvími z doslechu. Tato pochybení soudu nenapravil ani soud druhého stupně v odvolacím řízení, když nevzal v potaz jeho námitky obsažené v písemném odvolání.



Dovolatel je toho názoru, že pokud by soud prvního stupně a posléze i soud odvolací opravdu správně a úplně zjistil skutkový stav, nemohl by dojít k závěru, k jakému došel, tedy k závěru o vině trestným činem znásilnění a trestným činem vydírání, naopak měl obviněného z obžaloby z těchto trestných činů zprostit, neboť nebylo prokázáno, že skutek, pro který byl stíhán, se stal.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatel (ačkoli se formálně odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. řádu) směřuje své námitky výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak skutková zjištění soudu. Protože takový obsah dovolání není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá podané dovolání ani zčásti, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Veškeré námitky dovolatele napadají samotná skutková zjištění soudu, nedostatečný rozsah dokazování a hodnocení provedených důkazů. Teprve ve vazbě na údajně nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav pak dovolatel odvozuje následné nesprávné právní posouzení. Uplatněný dovolací důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.

Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. D. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. ledna 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h