3 Tdo 1511/2006
Datum rozhodnutí: 20.12.2006
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1511/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2006 o dovolání podaném Ing. P. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 360/2006 ze dne 5. 9. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 75/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 3 T 75/2006 ze dne 3. 8. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutek je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku s tím, že mu byla současně uložena povinnost, aby v takto stanovené zkušební době podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil výživné běžné.

V předmětné věci podal Ing. P. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 360/2006 ze dne 5. 9. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. Ch. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně právně posoudily předmětný skutek, jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., když dospěly k závěru, že dovolatel jako nezaměstnaný se dopustil uvedeného trestného činu, ať už úmyslně či z nedbalosti, když se nezabýval tím, zda bylo v jeho možnostech a schopnostech opatřit prostředky na zajištění výživy nezletilých dětí. Poukázal na to, že neodmítl žádné nabídnuté zaměstnání a nelze mu klást k tíži, že se nezajímal o získání nekvalifikované práce. Navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a sám podle §265m tr. ř. rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel byl jako nezaměstnaný v podstatě bez příjmů, avšak ze skutkových zjištění učiněných soudy plyne, že v tomto postavení byl již od roku 2002, ale na úřadu práce se zaregistroval až v prosinci roku 2005 a do této doby o pomoc při hledání zaměstnání neprojevil zájem a bylo prokázáno i to, že měl možnost získat práci a to nejenom nekvalifikovanou, jak sám uvádí. Ze skutkových zjištění tak plyne, že se v rozhodné době o získání zaměstnání vážně nezajímal, a proto soudy správně dovodily, že jednal úmyslně a naplnil tak skutkovou podstatu předmětného trestného činu i po stránce subjektivní. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, dovolatel vznesl námitku, že v něm nelze spatřovat soudy shledaný trestný čin pro absenci zavinění a tedy subjektivní stránky, která je podstatnou a neopominutelnou součástí skutkové podstaty každého trestného činu. V této souvislosti je namístě připomenout, že uvedenou námitku uplatnil již v rámci celého trestního řízení a to i v řízení před soudy, které na ni adekvátním způsobem reagovaly, když v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními dospěly k závěru, že dovolatel si byl vědom své vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, jak byly stanoveny i označeným rozhodnutím soudu, přesto však nečinil potřebné kroky k tomu, aby tuto svou povinnost plnil, i když nepochybně měl řadu možností při aktivnějším přístupu k plnění této své povinnosti závazek mu (stanovený i soudem) plnit. Pokud za daných okolností (vyjádřených i v důvodech napadeného rozhodnutí) takto vymezenou povinnost neplnil, nelze mít závěr soudu, stran naplnění všech znaků skutkové podstaty (včetně subjektivní stránky) předmětného trestného činu, za nesprávný.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka