3 Tdo 1505/2003
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1505/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným V. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 11 To 387/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 111/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 111/2003, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., který spáchal skutkem spočívajícím v tom, že dne 5. 9. 2001 na místní pobočce Č. p. v L. n. P. za účelem zaplacení havarijního pojištění, náležejícího a.s. A. p. na č. pojistné smlouvy podal u poštovní přepážky poukázky typu A-V, zaslanou mu zmíněnou pojišťovnou, jež byla omylem nesprávně vyplněna tak, že na jejím hlavním díle bylo v kolonce odesílaná částka, uvedeno číselné vyjádření 6.926,-Kč, zatímco slovy na témže díle poukázky bylo uvedeno šestnácttisícdevětsetdvacetšest, (což byla správně předepsaná částka na úhradu pojištění), a rovněž na díle poukázky určené po zaplacení pro podávající osobu, byl číselně uveden údaj 16.926,- Kč, přičemž při úhradě předkládané poštovní poukázky využil omylu přepážkové pracovnice a na úhradu pojištění uhradil pouze částku 6.926,- Kč, a následně v nezjištěné době na nezjištěném místě potvrzený ústřižek poštovní poukázky náležející podateli upravil v údajích pošty o výši přijaté částky a výši uhrazeného poštovného a tímto jednáním způsobil Č. p., která uznala reklamaci pojišťovny A. a chybějící částku uhradila ze svých prostředků, škodu ve výši 10.000,- Kč. Za tento trestný čin byl podle § 250 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl za podmínek ustanovení § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Č. p., s.p., odštěpný závod V. Č., P., částku 10.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 11 To 387/2003, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 9. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že popis skutkových okolností ve výrokové části rozsudku neodůvodňuje závěr, že spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Dovolatel srovnal skutek, jak je formulován ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, se zákonnými znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a vyslovil názor, že v popisu skutku ani jinde v rozhodnutí obou soudů není uvedeno, že by o omylu přepážkové pracovnice věděl, což je podle dovolatele nezbytným předpokladem pro závěr, že jeho jednání vykazovalo znaky úmyslného zavinění podle § 4 tr. zák. V dané souvislosti dovolatel připomněl, že trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl musí být vždy dán od samého počátku inkriminovaného jednání. Dovolatel zdůraznil, že odpovědnost za trestný čin vznikne pouze při naplnění všech jeho zákonných znaků, přičemž zavinění, v posuzovaném případě ve formě úmyslu je jedním ze základních atributů trestní odpovědnosti. Podle dovolatele se však soud jeho zaviněním nezabýval a v rozhodnutí neuvedl žádné okolnosti svědčící proti němu. V těchto skutečnostech pak dovolatel shledal opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož podle jeho přesvědčení není skutek popsaný v tzv. výrokové větě rozsudku trestným činem. Závěrem dovolatel uvedl, že se nedomáhá přehodnocení postupu soudu při hodnocení důkazů, nýbrž správné aplikace hmotně právních ustanovení § 3 odst. 3 a § 4 tr. zák. ve vztahu k § 250 odst. 1 tr. zák.

Vzhledem k shora uvedeným důvodům obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 387/2003-82 ze dne 8. 9. 2003, a též celé vadné řízení, které mu předcházelo. Současně navrhl, aby dovolací soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. dále sám ve věci rozhodl tak, že se dovolatel podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst 2 tr. ř. doručila opis dovolání obviněného dne 5. 12. 2003 nejvyšší státní zástupkyni. Dovolacímu soudu nebylo k dnešnímu dni doručeno písemné podání, zda se nejvyšší státní zástupkyně rozhodla využít svých práv vyplývajících z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména vyjádřit se k dovolání obviněného.

Obviněný V. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tzn. nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci lze mít za to, že dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně. Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatím tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škodu ve výši nejméně 5 000 Kč). Jde o trestný čin úmyslný (§ 3 odst. 3, § 4 tr. zák.). V obecné rovině je dále třeba poznamenat, že při využití omylu jiného nemusí pachatel sám k vyvolání omylu přispět. Je ovšem zapotřebí, aby po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe (nebo jiného) obohatil. Je-li trestný čin spáchán s využitím omylu právnické osoby (v daném případě šlo o Č. p. s. p.), musí jednat v omylu fyzická osoba, jež má oprávnění za právnickou osobu nebo jejím jménem provádět určité úkony (např. finanční dispozice). Přitom musí jít o takovou fyzickou osobu jednající v rámci právnické osoby, jejíž činnost v důsledku omylu (neznalosti) je v příčinné souvislosti se vznikem škody a obohacením pachatele (nebo jiné osoby). Uvedené rozhodné okolnosti musí být zahrnuty zaviněním pachatele, a to ve formě úmyslu (§ 4 tr. zák).

Skutkový stav věci zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů, jež byl formulován (popsán) ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden též v jeho odůvodnění (str. 3, druhý odstavec shora), obsahuje (podle shora konstatovaných kritérií) všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. V popisu skutku je v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 120 odst. 3 tr. zák. uvedeno, v čem mělo spočívat konkrétní podvodné jednání dovolatele (využití něčího omylu), vůči jakým subjektům směřovalo, jakým způsobem se dovolatel obohatil, který subjekt poškodil i jaká byla výše škody způsobené na cizím majetku. Z popisu skutku a ze skutečností shrnutých na str. 3 rozsudku rovněž vyplývá, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o zavinění obviněného (dovolatele) ve formě přímého úmyslu (§ 4 písm. a/ tr. zák.), jakož i o příčinném vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Nelze proto přisvědčit námitkám dovolatele, že předmětný skutek postrádá náležitosti vztahující se ke znakům subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné a plně se s nimi ztotožnil. Rozhodnutím soudů obou stupňů lze ovšem vytknout, že v jejich odůvodněních v části, v níž posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, nebylo podrobněji rozvedeno, jakými úvahami se ve svých závěrech řídily (srov. ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.). Tento formální nedostatek však z výše uvedených důvodů neměl v dané věci vliv na dovolatelem namítaný rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací.



Za konstatovaného stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ani jím přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně nebyly zatíženy hmotně právními vadami, s nimiž dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Podané dovolání proto neshledal v žádném směru opodstatněným.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na výše konstatované důvody proto Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného V. M. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. ledna 2004

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler