3 Tdo 1493/2006
Datum rozhodnutí: 17.01.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1493/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2007 o dovolání M. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 158/2006 ze dne 19. 7. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 1 T 81/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 81/2005 ze dne 2. 3. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rovněž rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

O odvolání M. F. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením sp. zn. 14 To 158/2006 ze dne 19. 7. 2006 a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, podal M. F., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil (ač bez přesného odkazu na příslušné ustanovení trestního řádu) ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že krajský soud pochybil, pokud dovodil, že příčinou pádu bylo jednání dovolatele spočívající ve strčení (šťouchnutí) poškozeného , neboť on má za to, že jeho jednání nemohlo vést ke zranění poškozeného a byl tak odsouzen za trestný čin, který nespáchal. Má za to, že nebylo prokázáno, že by jeho jednání bylo příčinou pádu poškozeného a i pro případ opačného závěru soudu, tento nemohl z ničeho dovozovat ani v rámci obvyklé opatrnosti, že pohyb rukou, tzv. šťouchnutí, může způsobit zdravotní poškození. Je tak možno uzavřít, že následek byl naprosto nahodilý a ze strany dovolatele nepředvídatelný, a proto nelze dovodit ani odpovědnost ve smyslu nedbalostního zavinění dle § 5 písm. b) tr. zák. Dovolatel totiž nemohl mít konkrétní povědomost o stupni podnapilosti poškozeného ani o vlivu požitého alkoholu na jeho schopnost koordinovat pohyby. Je také těžko vyložitelné, že by si byl mohl představit následek svého jednání spočívajícího v běžném pohybu ruky směřující k odstrčení poškozeného s ohledem na svůj věk a inteligenci. S ohledem na tyto skutečnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, zrušil.

K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že v daném případě je třeba plně souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, který se velmi podrobně zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho řádného opravného prostředku, že se nejednalo pouze o jemné odstrčení, ale o úder větší intenzity. O jeho intenzitě pak svědčí rozsah a závažnost vzniklého následku, jakož i fakt, že poškozený v důsledku úderu padal dozadu a následně narazil hlavou na hranu kulečníkového stolu. Obviněný velmi dobře věděl, že v blízkosti poškozeného se nachází masivní kulečníkový stůl, jehož horní hrany jsou ve vztahu k lidskému tělu poměrně nízko. Rovněž mu bylo známo, že poškozený je v podnapilém stavu a toto má vliv na jeho schopnost koordinovat své pohyby. Jestliže však za této situace reagoval na pro něj nepříjemné jednání poškozeného tím, že do něj strčil, případně jej udeřil, měl a zároveň mohl vědět, že poškozený v důsledku podnapilosti nemusí být schopen koordinovat své pohyby a toto může vyústit i v pád poškozeného na zem, příp. na jinou překážku. Měl a mohl si tedy představit takový možný následek svého jednání, jaký nastal. Je proto možné konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Státní zástupkyně tak má za to, že dovolání M. F. je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasila, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel především v dané věci namítl, že u skutku, za nějž byl uznán vinným, byla zejména nesprávně posouzena otázka nevědomé nedbalosti i za předpokladu, že jeho jednání bylo příčinou pádu poškozeného. Nebylo tak na místě dovodit (ani v rámci obvyklé opatrnosti), že tzv. šťouchnutí může způsobit zdravotní poškození, a proto následek, k němuž došlo, byl naprosto nahodilý a z jeho strany nepředvídatelný. Nelze tedy dovodit jeho odpovědnost ani ve smyslu nedbalostního zavinění dle § 5 písm. b) tr. zák. Takto uplatněné námitky týkající se subjektivní stránky jako znaku skutkové podstaty trestného činu jsou námitkami relevantními z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zjevně neopodstatněnými. Ze skutkových zjištění soudy učiněných totiž zcela nepochybně vyplývá, že dovolatel s poškozeným v průběhu večera konzumovali alkohol, čímž se oba přivedli do stavu opilosti, v němž pak dovolatel reagoval na pošťuchování poškozeného tím, že jej strčil do ramene, když se jednalo o pohyb větší intenzity, následkem kterého poškozený spadl hlavou na hranu kulečníkového stolu a způsobil si zranění popsaná podrobně ve skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Z těchto zjištění je také zcela evidentní, že dovolatel v kritické chvíli věděl, že poškozený je opilý tak, že nemůže koordinovat své pohyby, neboť uvedl, že tento se motal (viz protokol o hlavním líčení, č. l. 21), a že tedy následkem takového odstrčení může spadnout. Jelikož se blízko něj nacházel kulečníkový stůl, mohl a měl rovněž předpokládat, že poškozený může spadnout právě na něj a způsobit si závažná zranění. Intenzitu úderu dovolatele, který byl příčinou pádu, potvrdil i sám poškozený, když při hlavním líčení uvedl, že se dovolatel ohnal, jeho pohyb mířil směrem na jeho hruď, což on neustál a spadl na zem a že o dovolateli ví, že má nadprůměrnou sílu (viz č. l. 22). Dovolací soud se tak ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že o větší intenzitě úderu vůči poškozenému svědčí i to, že poškozený padal dozadu na kulečníkový stůl, jakož i rozsah a závažnost vzniklého následku četná zranění hlavy, několikatýdenní hospitalizace a následná téměř dvouměsíční pracovní neschopnost. Těmito zjištěními tak bylo zcela jednoznačně prokázáno, že dovolatel vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem ve smyslu § 5 písm. b) tr. zák. Kritériem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti pachatelem, která je dána spojením objektivního a subjektivného hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, přičemž se vyžaduje taková opatrnost, jaká je přiměřená okolnostem a situaci, kterou pachatel svým jednáním na konkrétním místě sám vyvolal, přitom je třeba vycházet z ustanovení trestního zákona o zavinění (srov. R 14/1978). Zpravidla postačí dodržet stanovenou nebo ve společnosti uznávanou míru opatrnosti. Při jejím posuzování je třeba (z hlediska tzv. subjektivní míry opatrnosti) zvažovat vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (např. vzdělání, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, apod.) a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už tyto existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané (prostředí a okolnosti spáchaného činu). Z řečeného tak plyne, že dovolatel, zejména s ohledem na místo, kde k činu došlo, mohl předvídat, že poškozený nacházející se v podnapilém stavu si může následkem jeho odstrčení způsobit právě taková zranění, k jakým také nakonec došlo, a že tudíž v jeho případě nebyla zachována potřebná obvyklá míra opatrnosti. Na základě shora uvedeného se dovolací soud shoduje s právní kvalifikací projednávaného skutku z hlediska zavinění ve formě nevědomé nedbalosti tak, jak k ní ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů dospěly.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka