3 Tdo 1486/2003
Datum rozhodnutí: 21.01.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1486/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným I. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 12 To 206/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 173/1998, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 2 T 173/1998, byl obviněný I. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že dne 1. 12. 1996 v N. v pobočce společnosti A. B. s.r.o. uzavřel nájemní smlouvu na vozidlo zn. Ford Tranzit na dobu 11 měsíců s měsíčními splátkami ve výši 15.750,- Kč a vozidlo užíval až do 8. 3. 1998, aniž by zaplatil jakoukoliv finanční částku a pronajímateli tak způsobil škodu ve výši 292.300,- Kč. Za tento trestný čin byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozené firmě A. B. s.r.o., N. částku 236.250,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 12 To 206/2002, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl, že se obviněný uznává vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., spočívajícím v témž skutku, odvolacím soudem modifikovaným tak, že obviněný dne 1. 12. 1996 v N. v pobočce společnosti A. B. s.r.o., vylákal vozidlo zn. Ford Tranzit tím, že uzavřel nájemní smlouvu na dobu 11 měsíců s měsíčními splátkami 15.750,- Kč, ačkoli věděl, že na placení splátek nemá finanční prostředky, a tím způsobil společnosti A. B. s.r.o. škodu nejméně 236.250,- Kč. Podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A. B. s.r.o., N., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovaném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný I. S. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl předmětný rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že jednal za stavu, kdy si ohledně inkriminovaného vozidla byl dobře vědom existence nájemní smlouvy mezi poškozeným a Bistrem Z. a novou nájemní smlouvu uzavřel s tím, že se uvidí, co se bude dít. Zdůraznil, že v době uzavírání nové nájemní smlouvy muselo být poškozenému i jeho zaměstnanci Ing. S. známo, že v této době ještě trval nájemní vztah mezi poškozeným a svědkem V. (resp. Bistrem Z.). To znamená, že svým jednáním nemohl poškozeného uvést v omyl. Jestliže odvolací soud přesto dovodil, že dovolatel předmětné vozidlo pod příslibem placení nájemného vylákal, ačkoliv v té době měl dluhy v řádech desítek tisíc korun, pak podle dovolatele pro tento závěr nesvědčí žádné důkazy. Zjištění soudu o dluzích dovolatele nelze považovat za dostačující, neboť nebylo vůbec přihlíženo ke skutečnosti, že dovolatel v případě řádného průběhu nájemního vztahu mohl počítat s hrazením splátek nájemného přispěním jeho manželky, která splátky nájemného platila již v případě předchozí nájemní smlouvy svědka V. (resp. Bistra Z.).

Dovolatel dále namítl, že odvolací soud (a v předcházejícím řízení ani soud prvního stupně) se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s otázkou okolností uzavření a platnosti nájemní smlouvy mezi ním a poškozeným, přestože tato skutečnost byla podle jeho názoru významná pro správné posouzení subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle názoru dovolatele v případě, že by se jednalo o smlouvu neplatnou, nebylo možno mezi dovolatelem a poškozeným ohledně nájmu téhož vozidla založit nový platný právní vztah a tudíž ani uvést poškozeného v omyl, a to za předpokladu, že si poškozený namítaných rozhodných skutečností (tj. že předcházející nájemní vztah dosud neskončil) byl vědom. Poněvadž poškozený tyto skutečnosti od počátku znal, nelze pak dovodit, že dovolatel úmyslně jednal tak, aby někoho uvedl v omyl. Nemohl proto naplnit jeden ze základních znaků skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu.

Vzhledem k výše konstatovaným důvodům vyslovil dovolatel přesvědčení, že se trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. nedopustil a v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud svým rozhodnutím zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2002, č. j. 12 To 206/2002, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že dovolatelovo jednání bylo správně posouzeno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., když jeho podvodné jednání bylo důvodně spatřováno v tom, že jako nájemce uvedl poškozenou firmu v omyl právě předstíráním své vlastní solventnosti (nikoliv solventnosti v rámci společného jmění manželů), na jejímž formálním podkladě bylo předmětné vozidlo předáno do jeho dispozice. Podle názoru státní zástupkyně otázka platnosti nájemní smlouvy a právního vztahu od ní se odvíjejícího žádným způsobem neovlivnila skutečnost, že k vylákání vozidla a tím i ke způsobení škodlivého následku fakticky došlo. Namítaným pochybnostem dovolatele o platnosti nájemní smlouvy přitom podle ní v ničem nenasvědčuje ani skutečnost, že se na podkladě této smlouvy následně s poškozenou firmou rovněž dohodl i na splátkovém kalendáři. Jeho termíny však neplnil, jako ostatně žádnou povinnost již od počátku převzetí vozidla do leasingu. Tato okolnost i stav jeho tehdejších majetkových poměrů podle státní zástupkyně plně odůvodňují závěr o jednání v úmyslu přímém, přičemž úvahy dovolatele o významu jím tvrzeného lhostejného přístupu k eventualitě vzniku škodlivého následku, nemohou mít při posuzování otázky jeho zavinění žádné opodstatnění. S ohledem na tyto skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud o dovolání obviněného I. S. rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se jako zjevně neopodstatněné odmítá, a toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.



Obviněný I. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst.1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci obviněný opřel své dovolání zčásti o polemiku s provedenými důkazy, především o tvrzení, že soudy neměly k dispozici žádné důkazy, jež by svědčily o jeho nesolventnosti v inkriminovanou dobu, což mělo být podkladem pro nesprávný závěr o jeho nemožnosti dostát svým povinnostem k placení splátek nájemného. Je tedy zřejmé, že v uvedeném směru je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., namítá-li neúplně zjištěný skutkový stav věci, jenž měl (pokud jde objasnění jednotlivých znaků skutkové podstaty) mít rovněž vliv na vadné právní posouzení skutku. Dovolatel se tak na základě citovaného dovolacího důvodu domáhal přinejmenším částečné revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod tento důvod podřadit nelze (k tomu srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02, III. ÚS 282/03). Pokud by bylo dovolání podáno výlučně se shora uvedených důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto Nejvyšší soud považoval podané dovolání za právně relevantní pouze v té části, v níž dovolatel namítl, že hmotně právní otázka platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy k předmětnému vozidlu měla zásadní vliv na správnost posouzení úmyslu dovolatele uvést poškozeného v omyl a dále na to, zda v takovém případě mohl poškozený vůbec jednat v omylu.

Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tímto činem na cizím majetku škodu nikoli malou (tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škodu ve výši nejméně 25 000 Kč).

Skutkový stav věci, jež byl stručně formulován (popsán) ve výrokové části napadeného rozsudku a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (S ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. byl tento zákon soudy správně aplikován, neboť je pro obviněného příznivější, než zákon účinný v době spáchání činu.) V popisu skutku je v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 120 odst. 3 tr. zák. uvedeno, v čem mělo spočívat konkrétní podvodné jednání dovolatele, vůči jakému subjektu směřovalo, jakým způsobem se dovolatel obohatil, který subjekt poškodil i jaká byla výše škody způsobené na cizí majetku. Z popisu skutku rovněž vyplývá zavinění obviněného (dovolatele) ve formě přímého úmyslu (§ 4 písm. a/ tr. zák.), jakož i příčinný vztah mezi jeho jednáním a způsobeným následkem.

Z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 4, 5) je zřejmé, že odvolací soud při svém rozhodování nepovažoval otázku platnosti právního vztahu mezi obviněným (dovolatelem) a poškozeným z hlediska trestně právního za podstatnou. Tento názor založil na skutkových zjištěních, podle nichž obviněný pod slibem placení pravidelných měsíčních splátek (v nemalé výši) dosáhl toho, že získal předmětné vozidlo do své dispozice, přičemž věděl, že jeho finanční situace je natolik nepříznivá, že nebude schopen leasingové splátky hradit. Vůči konstatovanému právnímu závěru odvolacího soudu nelze mít výhrady. Jestliže totiž oba soudy učinily shora uvedená zjištění, tj. že obviněný předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci a vyvolal tím na straně poškozeného omyl, pak v rovině trestního práva hmotného není podstatné, zda se smlouvou, na jejímž základě bylo vozidlo obviněnému předáno, lze spojovat nějaké právní účinky či nikoliv, nehledě na to, že podvodné jednání obviněného v daném případě vylučuje jakoukoliv vážnost vůle směřující k učinění platného právního úkonu.

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích neshledal Nejvyšší soud podané dovolání v žádném směru opodstatněným.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného I. S. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 21. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler