3 Tdo 147/2014
Datum rozhodnutí: 19.03.2014
Dotčené předpisy: § 253 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 147/2014 -33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 o dovolání podaném obviněnou M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 68 To 210/2013 ze dne 3. září 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 4/2011, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 68 To 210/2013 ze dne 3. září 2013 a rozsudek Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 4/2011 ze dne 28. března 2013 zrušují.

II . Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 4/2011 ze dne 28. března 2013 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem lichvy podle § 253 odst. 1 alinea první trestního zákona (zák. č. 141/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že společně s T. Z., po vzájemné dohodě poté, co blíže neurčeného dne měsíce listopadu 2009 poškozená J. M., telefonicky reagovala na propagační leták obchodní společnosti ČN 24, s. r. o., nabízející poskytnutí půjčky s cílem vymazání exekucí a zástav na nemovitostech dlužníků a při následném telefonickém rozhovoru s obž. T. Z. požádala o pomoc při řešení exekucí proti ní vedených, na což jí sdělil, že za ní pošle svou spolupracovnici, obž. M. H., která poškozenou skutečně dne 18. 11. 2009 v místě jejího trvalého bydliště v B. u. P., S. S. navštívila a v této souvislosti poškozené sdělila že situace se dá ještě zachránit a že o byt nepřijde, nicméně naléhala na poškozenou, aby podepsala předložené dokumenty s tím, že pokud je nepodepíše, tak se může stát, že k ní přijde exekutor, který ji vystěhuje z bytu, na což jí téhož dne na Obecním úřadu v B. u P. předložila k podpisu obžalovaným T. Z. připravenou písemnou smlouvu o převodu bytové jednotky vč. podílu o velikosti na společných částech domu postaveného na parcele a pozemků parcel, všech shodně v katastrálním Území a obci B. u. P., na obchodní společnost SPOLEČNOST IHNED, s. r. o., za převodní cenu ve výši 150.000,- Kč, přičemž rukou zakryla text této listiny, a znemožnila tak poškozené jeho přečtení, když oba obžalovaní jednali s vědomím, že poškozená v žádném případě nechtěla svůj byt prodat, tím spíše za částku 150.000,- Kč a že požadovala pouze půjčku na úhradu svých dluhů, které dosahovaly částky 146.242,- Kč, načež obžalovaný T. Z. dne 23. 11. 2009 vůči exekutorským úřadům soudního exekutora JUDr. Martina Tunkla a JUDr. Ondřeje Mareše uhradil exekuované pohledávky za poškozenou v úhrnné výši 146.242,- Kč, což vedlo k upuštění od provedení obou exekucí, a dále pak poškozené blíže neurčeného dne na začátku dubna 2010 zaplatil 15.000,- Kč, když k předání převodní ceny ve výši 150.000,- Kč zmíněné v článku V. smlouvy o převodu bytové jednotky nedošlo, přičemž vklad práv převáděných touto smlouvou na obchodní společností SPOLEČNOST IHNED, s. r. o., byl povolen Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště P. s účinky ke dni 23. 12. 2009, a následně se oba obžalovaní společně podíleli na prodeji předmětného bytu J. V. za prodejní cenu v celkové výši 700.000,- Kč, a takto jednali svědomím, že za protihodnotu představovanou úhradou závazků poškozené ve výši 146.242,- Kč získala obchodní společnost SPOLEČNOST IHNED, s. r. o., bytovou jednotku v hodnotě 700.000,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené J. M. škodu ve výši 538.758,- Kč, přičemž T. Z. i M. H. takto jednali s vědomím, že se u poškozené J. M. jedná o osobu ve finanční situaci se neorientující, osobu, která není ve vyřizování úředních záležitostí sběhlá, a rovněž jednali s vědomím, že se u poškozené jedná o situaci, kdy se tato nacházela ve finanční tísni, kdy čelila exekucím, v důsledku kterých reagovala na nabídku obsaženou v letáku obchodní společnosti SPOLEČNOST IHNED, s. r. o., takto dali společnosti SPOLEČNOST IHNED, s. r. o., poskytnout plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru . Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž jeho výkon jí byl odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále jí bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněné H. proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 68 To 210/2013 ze dne 3. září 2013 tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g), k) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že ve výroku o vině soudu prvního stupně se uvádějí i takové skutečnosti, které nebyly prokázány nebo které byly dokonce provedeným dokazováním vyvráceny. Navíc nebyl v řízení prokázán důležitý znak skutkové podstaty lichvy, a to hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními, když za vzájemné plnění je nutno považovat poskytnutou cenu na straně jedné a hodnotu bytové jednotky na straně druhé s tím, že dokazování ohledně hodnoty bytové jednotky nebylo provedeno řádně, když nebyl ani proveden znalecký posudek ohledně této hodnoty. Poukázala též na to, že nebyla dostatečně zjištěna subjektivní stránka jí přisuzovaného trestného činu. Co se týká výroku o náhradě škody, ten je podle ní neúplný, neboť nebyla dostatečně zjištěna cena, za kterou by byla poškozená schopna svůj byt v reálném čase a místě prodat. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud 1. podle § 265k odst. 1 tr. řádu výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 9. 2013, č. j. 68 To 210/2013-392 a všechny výroky rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 3. 2013, č. j. 2 T 4/2011-363, zrušil a sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. řádu tak, že obviněná M. H., se zprošťuje obžaloby v celém rozsahu; 2. aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265o odst. 1 trestního řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že k dovolacím důvodům namítaným dovolatelkou je nutno obecně uvést především to, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [příp. podle § 265b odst. 1 písm. l ) alternativa druhá trestního řádu za užití § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je zde tedy prostředkem k nápravě právních vad, nikoli vad skutkových. Základem je tedy skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudy v předcházejících řízeních. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat například, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů soudem či bez dalšího takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu tak stojí kupříkladu námitky na porušení procesních předpisů nebo dále námitky skutkové povahy. Do skutkových zjištění soudů lze eventuálně připustit v určitém rozsahu zásah i v rámci řízení o dovolání, a to za situace, pokud by byl dán extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). Šlo by například o případy, kdy by zjištění soudů neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů by nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů by byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování a podobně. Pokud o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tvrzení dovolatelka spočívající v tom, že výrok o náhradě škody je podle jejího názoru neúplný, když nemá oporu v provedeném dokazování, nelze takovou námitku pod daný dovolací důvod podřadit, neboť výrok o náhradě škody v dané trestní věci je výrokem úplným. Námitky uplatněné dovolatelkou však lze dle státního zástupce podřadit pod další namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tyto shledal státní zástupce zčásti i opodstatněnými, a to zejména pokud dovolatelka namítla, že soudy nezjistily obvyklou cenu bytu koupeného od poškozené J. M., což mělo vliv na nesprávnost výroku o náhradě škody a na neobjasnění podstatného znaku skutkové podstaty trestného činu lichvy, totiž hrubého nepoměru vzájemných plnění. Uvedl, že přestože zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, kterým byla dovolatelka uznána vinou, není způsobení škody v určité výši, určení hodnoty jednotlivých plnění je podle jeho názoru podstatné, a to proto, že má vliv jednak na prokázání hrubého nepoměru vzájemných plnění, a rovněž má vliv na výrok o náhradě škody. Soud prvního stupně dovozoval hrubý nepoměr vzájemných plnění ze vzájemného srovnání plnění poskytnutého poškozené J. M. v rámci kupní ceny za byt na straně jedné, a částky, za kterou byl byt následně prodán svědkyni V. na straně druhé. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 7 Tdo 1215/2011 vyplývá, že u trestného činu lichvy podle § 253 tr. zák. se hrubý nepoměr poskytnutého nebo slíbeného plnění ve vztahu k tomu, co za to poškozený obdrží, posuzuje z hlediska objektivních směnných hodnot obou plnění v daném místě a čase. Proto je dle státního zástupce v dané trestní věci pro objasnění otázky, zda byl či nebyl dán hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními, nezbytné porovnat částku, kterou poškozená J. M. získala, tj. částku 161.242 Kč, s objektivně zjištěnou obvyklou cenou bytu; z této by se pak měl odvíjet i výrok o náhradě škody, kdy výsledná částka by měla být rozdílem mezi takto zjištěnou obvyklou cenou bytu a plněním, které bylo poškozené poskytnuto. Částka, za kterou byl byt později prodán svědkyni V., není dle státního zástupce rozhodující. Připustil, že lze sice reálně a velmi pravděpodobně očekávat, že zjištěná obvyklá cena bytu bude možná i výrazně přesahovat částku, která byla J. M. vyplacena, trval však na tom, že jeho hodnotu nepostačí určit pouhým nekvalifikovaným hrubým odhadem, který nota bene učinila sama obviněná při výslechu. Shrnul tak, že pokud nebyla náležitým způsobem zjištěna hodnota bytu, o který poškozená J. M. takříkajíc přišla, a tedy pokud nebyla zjištěna hodnota tohoto plnění, nemá náležitou oporu v zajištěných důkazech jednak výrok o náhradě škody v té podobě a v tom rozsahu, jak byl učiněný soudem, a dále nebylo možno adekvátním způsobem dovodit, zda, respektive v jakém rozsahu, byl či nebyl mezi vzájemnými plněními hrubý nepoměr. Krom výše uvedeného připustil, že se lze ztotožnit i s námitkou dovolatelky v tom smyslu, že ve výroku rozsudku soudu prvého stupně jsou uvedeny okolnosti, které nebyly dokazováním prokázány, neboť z provedených důkazů například nevyplynulo, že by obviněná poškozené zakryla text listiny a znemožnila jí tak přečtení textu. Tyto okolnosti jsou přitom součástí skutkových zjištění soudu popsaných ve výroku rozsudku. Co se týká námitky dovolatelky, že soudy se opomněly zabývat naplněním subjektivní stránky trestného činu, s touto námitkou obviněné se státní zástupce neztotožnil, neboť soudy rozvedly a zdůvodnily, na základě jakých okolností dovodily subjektivní stránku jednání. Uzavřel tedy, že podané dovolání shledává zčásti důvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově, jakož aby zrušil i všechna rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu tak lze mít za právně relevantně uplatněné námitky dovolatelky spočívající v tvrzení, že nebyl dostatečně prokázán znak skutkové podstaty jí přisuzovaného trestného činu lichvy spočívající v hrubém nepoměru vzájemných plnění a že nebyla správně vyhodnocena subjektivní stránka jejího jednání.

K těmto námitkám je namístě uvést následující:

Trestného činu lichvy ve smyslu § 253 odst. 1 alinea první trestního zákona se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Pachatel tedy zneužívá některého z naznačených stavů, které poškozeného omezují v rozhodování, k tomu, aby pachateli samému či jiné osobě bylo poskytnuto nebo slíbeno plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru.

Hrubý nepoměr nutno posoudit z hlediska současných objektivních směnných hodnot obou plnění. Hodnota vzájemného plnění se stanoví podle stejných zásad, jako se určuje výše škody (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Pro posouzení hrubého nepoměru záleží jen na hodnotě obou plnění a jejich vzájemném srovnání, nikoli na výši výsledné škody, protože toto kritérium zákon jako znak trestného činu lichvy neuvádí (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 1517s.)

Soudy tedy zásadně pochybily, pokud při posuzování, zda skutečně došlo k naplnění všech znaků dovolatelce přisuzovaného trestného činu lichvy, vycházely z ceny, za kterou byl byt následně prodán svědkyni V. a nestanovily cenu bytu v souladu s požadavky § 89 tr. zák., přičemž takovéhoto řádného stanovení by bylo možno docílit (zejména) zpracováním znaleckého posudku k ceně předmětného bytu. Bez takto (v souladu se zákonem) stanovené ceny, nelze učinit bezpečně závěr o vině dovolatelky předmětným trestným činem (i když je možno souhlasit se státním zástupcem, že lze očekávat, že cena bytu stanovená v souladu se zákonem, bude skutečně nepoměrně vyšší, než kolik obdržela poškozená M.) a nelze ani bezpečně učinit adhezní výrok o náhradě škody (jak namítla ostatně i dovolatelka).

Naopak s dovolatelkou nelze souhlasit v těch tvrzeních, že nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka jejího jednání. Soudy se touto otázkou pečlivě zabývaly a nelze než uzavřít, že ani dovolací soud nemá pochyb o tom, že dovolatelka jako realitní makléřka si musela být vzhledem k okolnostem vědoma toho, že cena, kterou poškozená M. obdrží za prodej bytu, zdaleka neodpovídá ceně předmětného bytu a jejich jednání společně s T. Z. (vzhledem ke všem okolnostem) hraničí s trestným činem podvodu, který se však dle soudu nalézacího obviněným prokázat nepodařilo.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu , který dovolatelka rovněž namítla, tento spočívá ve dvou alternativách. První je ta, že nebyl vůbec učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Jde tedy o to, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí. Druhou alternativou je pak ta, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný, neboť neobsahuje některou podstatnou náležitost, která v něm podle zákona měla být. Námitka dovolatelky týkající se chybného výroku o náhradě škody uplatněná pod tímto dovolacím důvodem tak obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, když výrok tak, jak byl učiněn soudem prvního stupně, žádný z výše uvedených formálních nedostatků nevykazuje. Její námitku by však bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jak již bylo uvedeno výše, lze jí i přiznat určité opodstatnění.

Nad rámec uvedeného nezbývá než zdůraznit, že opodstatnění lze přiznat i námitkám dovolatelky, že soudy zahrnuly do popisu skutku i jednání, které nevyplývá z provedeného dokazování. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušil, bude tak na soudu prvního stupně, aby ve svém (nadcházejícím) rozhodnutí přizpůsobil popis skutku ve věci učiněným skutkovým zjištěním.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka též ve svém podání uplatnila, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka konkrétně neuvedla, ve které z těchto dvou alternativ předmětný dovolací důvod hodlá uplatnit, avšak s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že tento mohl být právně relevantně (a i důvodně) uplatněn ve své druhé alternativě s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Rozhodnutí soudu prvního stupně i napadené rozhodnutí soudu odvolacího, je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolací soud musel v rámci rozhodnutí o dovolání obě tato rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit. Zrušil také podle § 265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, je soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (zákaz reformace in peius).

Vzhledem k tomu, že dovolací soud takto obě předcházející rozhodnutí zrušil, nerozhodoval již o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř., neboť zrušením napadených rozhodnutí již není právní podklad pro jejich výkon.

Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka